„Téměř dvě desetiletí nám chyběla veškerá kultura. Na tento den jsem dlouho čekala,“ řekla AFP devětapadesátiletá Anna Krasnovová. „Dříve jsme mívali dobré premiéry, chodil jsem na ně pravidelně. Pokud chcete být považován za kulturní národ, musíte obnovit operu a balet,“ řekl čtyřiapadesátiletý učitel Mekan Bjachimov.
„Hudba a umělci! Všechno bylo úžasné,“ rozplývala se nad svou první návštěvou opery dvacetiletá studentka Ajna Širjajevová. Jen jí bylo líto, že nerozuměla dialogům.
Italský režisér Daniele de Plano, který představení v Ašgabatu nastudoval, uvedl, že opera je součástí „kulturního výměnného programu“ mezi Itálií a bývalou sovětskou republikou. Cítí se „poctěn tím, že je prvním režisérem, který operu vrátil“ do Turkmenistánu. „Doufám, že to je začátek nové cesty a užších styků mezi Turkmenistánem a operou, zejména italskou operou,“ dodal.
Jednu ze dvou hlavních rolí v ašgabatském představení sehrál italský sólista, doprovázený turkmenskými zpěváky. Místní barytonista Amangeldi Amanov podruhé ve své kariéře hrál milence Silvia, zavražděného žárlivým manželem. Poprvé to bylo v březnu 2001, těsně před zákazem zahraničních oper v jeho zemi. „Je to historický okamžik: naše mládež přichází do styku s evropskou kulturou,“ řekl před představením.
Svérázný první prezident nezávislého Turkmenistánu Saparmurat Nijazov, který zemřel v roce 2006, zakázal zahraniční opery a balety v roce 2001, což vysvětlil snahou ochránit turkmenskou kulturu. V turkmenském myšlení jsou tyto formy umění úzce spjaty s obdobími ruské a sovětské nadvlády. Ani po povolení opery úřady nedaly najevo, zda se do jedné z nejuzavřenějších zemí světa vrátí i balet.
Nijazovův nástupce Gurbanguli Berdymuhamedov zachoval řadu restriktivních opatření, přijatých před příchodem k moci v roce 2006, a těší se silnému kultu osobnosti.
