Václav Bednář, pěvec z boží milosti

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Barytonista Národního divadla, v retrospektivním pohledu na svou jevištní tvorbu i pěvecké umění

Barytonista Václav Bednář, jehož jméno i umění patří neodlučitelně k nejslavnějším jménům opery Národního divadla, představoval v poválečném vývoji zpěvohry naší první scény po dlouhá léta výrazný umělecký typ bez náhlých výkyvů ve výkonech či překvapivých oborových proměn. Těchto dvou významných znaků, typických především pro jeho vrcholné tvůrčí období, nedosáhl však ani pěvec jeho formátu snadnou a pohodlnou cestou. Národní umělec Václav Bednář jednak disponoval jedním z nejkrásnějších mužských hlasů, které zazněly z jeviště Národního divadla, ale byl i výjimečným pěveckým talentem. Bylo jeho štěstím, že nikdy neustrnul na přírodou daných předpokladech a se vzácně vytrvalou, každodenní péčí tříbil hlas, vokální techniku i jevištní mistrovství, jež dosahovaly pravidelně naprosté a v řadě jeho slavných rolí nezapomenutelné dokonalosti. Přitom byl jeho hlasový projev tak samozřejmý a přirozený, že jsme byli vždy ochotni přijímat jej jako drahocenný dar přírody. Co na barvitém, ušlechtilém a zcela vyrovnaném zpěvu Václava Bednáře působilo především, byla vedle krásné barvy jeho hlasu také podmaňující vřelost jeho pěveckého i jevištního projevu a zcela osobitá, výrazná a barevně plastická dikce jeho zpěvu. Nikoli však přehnaná artikulace, nýbrž zvláštní a naprosto osobitá závažnost přednesu každého slova dramatického textu – to byl předpoklad, který umělce jednoznačně předurčil pro vážné, majestátní či tragické postavy, a to mnohem spíše, než pro úlohy komické, negativní či démonické. Překrásná, rozplameňující barva hlasu, podmaňující vřelost kantilény a celého zpěvu, dávaly pak Václavu Bednářovi zcela mimořádné předpoklady pro interpretaci partů operních barytonových postav Smetanových, které skladatel psal a tvořil pro někdejšího proslulého barytonistu Prozatímního divadla Josefa Lva. Ze sto dvaceti rolí, které Václav Bednář za více než padesát let umělecké práce v divadle nastudoval a vytvořil, byly daleko nejúspěšnější jeho výkony smetanovské. Ovšem pro jeho uměleckou osobnost bylo vždy typické, s jakým zaujetím pracoval nejen na těchto operních postavách, ale i na rolích menších, na něž se méně zodpovědní interpreti dívají často jako na bezvýznamné epizody. Každým svým jevištním, ale i koncertním výkonem prokazoval umělec ryzí kvality tvůrčí práce, z každého jeho vokálního výkonu tryskala úchvatná, krásná dokonale zpěvná i bezvadně kultivovaná čeština plynoucí v měkké kantiléně ušlechtilého, nádherně témbrovaného i vřelého hlasu.Ve zpěvu Václava Bednáře jsme rozuměli nejen každému slovu, ale zejména každému, vždy přesvědčivě sdělovanému myšlenkovému a citovému obsahu. Každou svou pěveckou frází jakoby Václav Bednář vyznával svou lásku k mateřštině, jež mu byla dražší nad každý jiný jazyk, třebaže často platící za zpěvnější. Jeho pěvecké umění dokonale vyvracelo představy o malé zpěvnosti češtiny, neboť sílu výrazu soustřeďoval umělec hluboce do pěveckého projevu, do zpívaného maximálně procítěného slova, k němuž se jeho střídmé, přirozené a neokázalé jevištní gesto pojilo jako naprosto logický doprovod, vyrůstající z téhož bezprostředního a citového uchopení každé jeho operní role. Neboť krása tónu a dikce se v umění tohoto velkého pěvce nerozlučně spojovala s krásou a pravdou lidského nitra. Jedině proto se Václav Bednář tak hluboce a nezapomenutelně vepsal do interpretační tradice českého operního umění. Patří stejně naší operní historii, jako přítomnosti i budoucnosti, neboť hluboce lidská vřelá bednářovská se v našem barytonovém oboru stala pojmem udávajícím směr i umělecká kritéria pro všechny Bednářovy následovníky.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments