Vánoce bez Louskáčka: Taneční soubory mají problém s „rasistickým“ dílem

  1. 1
  2. 2
Pro mnoho lidí je návštěva baletu Louskáček v čase Vánoc tradicí. Pod vlivem amerikanizovaného šílenství "politické korektnosti" však tento kouzelný příběh o oživlých hračkách tančících na sněhu řada tanečních souborů letos představení přepracovává, či se dokonce rozhodly, že jej raději neuvedou vůbec. Pro většinu baletních souborů je Louskáček přitom největším představením roku, který generuje velké procento ročního prodeje vstupenek.

Petr Iljič Čajkovskij: Louskáček, Scottish Ballet (zdroj Scottish Ballet)
Petr Iljič Čajkovskij: Louskáček, Scottish Ballet (zdroj Scottish Ballet)

V Německu neprošlo bez povšimnutí, že tradiční vánoční balet Louskáček od Petra Iljiče Čajkovského na programu Berlínského státního baletu zcela chybí. Od roku 2020 je úřadující ředitelkou této instituce Christiane Theobaldová. Soubor je stále méně atraktivní – jak pro tanečníky, protože až do roku 2023 nebude mít režiséra, ale také pro publikum, kterému jsou neustále předkládány ty samé „zbytky“ rozpadlého repertoáru, které jsou ještě hratelné. Může být ovšem ještě hůř.  

Ředitelka baletu Christiane Theobaldová vysvětluje, že se rozhodla Louskáčka na program nezařadit, neboť v baletu je znázorněn čínský a orientální tanec. Baletní soubory po celém světě v současné době oprašují své myší kostýmy a leští louskáčkovské meče, chystajíce se na velkou bitvu o diváka. V hlavě Christiane Theobaldové je však Louskáček jasným případem rasismu – zejména verze, která je historicky podloženou rekonstrukcí originálního ruského provedení z roku 1892.

V tomto fantastickém baletu na motivy pohádky E. T. A. Hoffmanna Louskáček a myší král se objevuje také španělský a ruský tanec, ty zjevně ale nejsou problém. Uvést balet a vysvětlit zálibu v exotismu devatenáctého století v programové brožuře je pro Theobaldovou zjevně příliš snadné (exotismus je trend evropského umění a designu, kdy umělce fascinovaly nápady a styly ze vzdálených oblastí a čerpali z nich inspiraci). Podle hyperkorektivitou zatíženého podcastu Staatsballett navíc „diváci ještě nejsou připraveni správně porozumět tomu, co vidí na jevišti.“ Co konkrétně je myšleno pod „správně porozumět“? Za jak hloupé je taneční publikum považováno?

Rozhodnutí Berlínského státního baletu vynechat letos Louskáčka rozzlobilo některé kulturní kritiky, kteří se odvolávají na obavy o svobodu projevu. Tyto obavy jsou vcelku oprávněné, soubor ve svém prohlášení uvedl, že zvažuje způsoby, jak balet nově „kontextualizovat“, a nakonec jej vrátí zpět.

„Lidé nejsou hloupí,“ uvedl Roger Köppel, bývalý redaktor německých novin Die Welt. „Dokážou myslet sami za sebe a nemusí být chráněni a zaštiťováni před uměním, které je prohlašováno za politicky nekorektní lidmi, kteří nám všem chtějí vnutit svůj pohled na svět.“

Ostatně, berlínský soubor není jediný, který řeší podobný pseudoproblém – stále více souborů se zamýšlí nad zobrazováním Asiatů a přepracovávají tuto taneční klasiku. Částečně se tak děje v reakci na vlnu protiasijské nenávisti, která (především v USA) během pandemie zesílila.

Umělečtí vedoucí se vzdávají prvků, jako jsou bambusové klobouky a špičaté pohyby prstů, které jsou často k vidění během takzvané čajové scény ve druhém dějství, kdy tanečníci předvedou krátkou sestavu představující čaj z Číny (jde o jeden z řady národních tanců, mezi nimiž je i horká čokoláda ze Španělska a káva z Arábie). Některé renomované soubory (například New York City Ballet a Královský balet v Londýně) před několika lety provedly úpravy a odstranily prvky, jako jsou kníry ve stylu Fu Manchu u mužských tanečníků. Místo skutečných uměleckých problémů se tak na jevišti řeší sociální trendy.

V letošním Louskáčkovi v podání Pacific Northwest Ballet se v Království sladkostí objeví nová postava: Cvrček zeleného čaje, pružná postava podobná superhrdinovi, která má bojovat proti stereotypům čínské kultury. Peter Boal, umělecký ředitel Pacific Northwest Ballet v Seattlu, experimentuje se způsoby, jak zmírnit asijské stereotypy ve svém Louskáčkovi od roku 2015. Už dlouho chtěl do Louskáčka přidat cvrčka, který je v Číně symbolem štěstí. Povolení od Balanchinova fondu, který vlastní práva na verzi, kterou soubor uvádí, získal teprve před několika týdny (podle Boala se trustu zdály první náčrty příliš podobné broukům). Během návštěvy Království sladkostí se nyní cvrček vynoří z krabice přikutálené na jeviště a předvede řadu akrobatických pohybů, podobně jako v choreografii v originále, kde z krabice vystupoval muž oblečený do stereotypního čínského oblečení. „Důležitost změny se letos opravdu projevila,“ řekl Boal. Dále prohlásil, že chtěl inscenaci, která by „odpovídala naší dnešní citlivosti a respektu k ostatním lidem, divákům a komunitě.“

Petr Iljič Čajkovskij: Louskáček, Pacific Northwest Ballet (zdroj Pacific Northwest Ballet)
Petr Iljič Čajkovskij: Louskáček, Pacific Northwest Ballet (zdroj Pacific Northwest Ballet)

Tulsa Ballet do své inscenace vnáší prvky bojových umění v choreografii tanečníka čínského původu. A Boston Ballet uvádí novou podívanou: pas de deux inspirované tradičním čínským stuhovým tancem. „Všichni jsme se letos hodně poučili a já se chci jen ujistit, že v představení není absolutně nic, co by mohlo být považováno za urážku čínské kultury,“ řekl Mikko Nissinen, umělecký ředitel Boston Ballet, který je autorem choreografie tance se stuhou. „Na všechno se díváme optikou rozmanitosti, rovnosti a inkluze. To je cesta budoucnosti.“

Umělci a aktivisté vyzývají kulturní instituce, aby dali více prostoru asijským zpěvákům, tanečníkům, choreografům a skladatelům. Některé operní soubory přezkoumávají základní díla repertoáru, jako jsou Madam Butterfly a Turandot. Jiné, například Bostonská opera, pořádají veřejné diskuse o těchto dílech a jejich stereotypech. „Lidé si konečně uvědomují, že to, co uvádíme na jevišti, má skutečně dopad na lidi mimo ně,“ řekl Phil Chan, umělecký administrátor a bývalý tanečník, hlasitý kritik požadující přehodnocení Louskáčka.

Tanečníci a umělečtí vedoucí říkají, že nové pojetí Louskáčka je nezbytné pro přilákání různorodého publika a revize díla byla už dávno na spadnutí. Podle nich je také stále co zlepšovat – KJ Takahashi, tanečník New York City Ballet, který hraje v čajové scéně v letošním Louskáčkovi, prohlásil, že změny vítá a jako japonský Američan se díky těmto změnám cítí více začleněn. Zároveň si myslí, že by se dalo udělat víc, a poznamenal, že kostýmy považuje za zastaralé a neautentické.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


2.3 4 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments