Dlouhotrvajícím potleskem včera zaplněná pražská Státní opera odměnila premiéru jedné z nejoblíbenějších a nejuváděnějších Wagnerových oper Tannhäuser. V nové inscenaci díla, které se do pražského operního repertoáru vrátilo po patnácti letech, se v titulní roli představil švédský tenorista Daniel Frank. V premiérovém obsazení dále vystoupili Dana Burešová (Alžběta), Jolana Fogašová (Venuše), Jiří Sulženko (Hermann Landgraf von Thüringen) nebo Svatopluk Sem (Wolfram von Eschenbach).
Premiéru opery v hudebním nastudování britsko-německého dirigenta a dlouholetého uměleckého spolupracovníka Státní opery Hilaryho Griffithse připravilo ještě bývalé vedení Státní opery. To bývalo některými odborníky kritizováno za úroveň uváděných děl. Nové vedení s ředitelkou spojených Opery Národního divadla a Státní opery Silvií Hroncovou, které nastoupilo loni 2. září, provedlo některé úpravy v obsazení. Za scénickou podobou nejnovější pražské inscenace Tannhäusera stojí lotyšský operní režisér Andrejs Žagars, který v minulé sezoně nastudoval ve Slovenském národním divadle v Bratislavě Wagnerova Lohengrina.
Tannhäuser patří k raným Wagnerovým operám. Tannhäuserova nerozhodnost, proměnlivost a živelnost údajně zrcadlí neuspořádaný vnitřní svět mladého Wagnera obdobně, jako vyrovnaný Parsifal svědčí o zralosti a moudrosti autorova stáří. „Wagnerovy opery pojednávají o prazákladních otázkách lidské existence a sondují nejniternější všelidské tužby a obavy. Ve světě zavaleném povrchností působí Wagnerova díla jako připomínka zásadních hodnot lidského údělu a ukazují nám směr k zařazení vlastních životních cest do obecnějšího všeplatného kontextu,“ podotkl dirigent Griffiths.
Další premiéra se uskuteční ve Státní opeře 14. ledna, nejbližší reprízy 23. ledna, 5. a 15. února, 2. března, 25. dubna a 25. května.
V budově dnešní Státní opery byl Tannhäuser uveden již sedmkrát – v pěti inscenacích někdejšího Nového německého divadla (poprvé hned v roce jeho otevření 1888), dále roku 1955, v době, kdy budova nesla název Smetanovo divadlo a byla součástí Národního divadla, a naposledy v roce 1993, nedlouho po osamostatnění Státní opery. Prvním představitelem titulní role pak byl Wagnerem vysoce ceněný český operní pěvec Josef Alois Ticháček a jedním z prvních měst mimo německé území, kde Tannhäuser po své drážďanské premiéře roku 1845 zazněl, byla Praha roku 1854 ve Stavovském divadle.
Opera je uváděna v „drážďanské verzi“, která vychází z původní podoby díla a obsahuje několik změn, které v opeře Wagner provedl bezprostředně po světové premiéře v Drážďanech.
Foto Národní divadlo
