James Levine byl často považován za nejvýznamnějšího amerického dirigenta od smrti Leonarda Bernsteina. Jeho jméno je nejsilněji spojeno s newyorskou Metropolitní operou, ve které poprvé dirigoval v 27 letech v roce 1971. Díky svému talentu se rychle vypracoval na pozici šéfdirigenta a posléze hudebního a uměleckého ředitele divadla. Během 40 let v této funkci Levine výrazně pozvedl uměleckou úroveň orchestru MET díky kombinaci extrémního pracovního nasazení, výborné orientace v operním světě a štědrých honorářů, které však také dlouhodobě zkomplikovaly finanční situaci divadla. Jeho působení se ale neomezovalo jen na MET – byl také hudebním ředitelem Bostonského symfonického orchestru, Mnichovské filharmonie či festivalu Ravinia, opakovaně též dirigoval přední evropské orchestry.
Jeho kariéra však dospěla k nečekanému konci poté, co během vlny obvinění ze sexuálního obtěžování a zneužívání #metoo deník New York Times v prosinci roku 2017 otiskl výpovědi čtyř mužů o tom, že Levine zneužil své pozice a sexuálně je zneužil, tři z nich v době, kdy byli nezletilí. Vedení Metropolitní opery mu v reakci na článek pozastavilo angažmá a spustilo interní vyšetřování, které mělo obvinění prověřit. O tři měsíce později, v březnu 2018, pak vedení MET oznámilo že vyšetřování „objevilo věrohodné důkazy, že se pan Levine dopouštěl sexuálního zneužívání a obtěžujícícho chování jak v době, kdy pracoval v Met, tak předtím“, a Levine dostal výpověď. Pracovní vztahy s ním ukončil i Bostonský orchestr, Ravinia Festival a řada dalších institucí.
Levine se bránil tím, že jeho vztahy se všemi čtyřmi muži byly plně konsensuální a obžaloval MET za porušení smlouvy a hanobení. Proces nakonec skončil mimosoudně poté, co MET vyplatilo Levinovu sumu více než 3 milionů dolarů. (Opera PLUS v roce 2019 vydala článek mapující dopad hnutí #metoo na svět klasické hudby, k přečtení zde) Po tomto skandálu se Levine stáhnul do ústraní až do minulého roku, kdy byl pozván do Itálie, aby dirigoval Faustovo prokletí Hectora Berlioze na festivalu Maggio Musicale Fiorentino.
Levinův zdravotní stav byl dlouhodobě špatný. Dirigent od roku 1994 trpěl Parkinsonovou chorobou, v roce 2009 podstoupil operaci páteře a v pozdějších letech dirigoval z kolečkového křesla. Po vyhazovu z Metropolitní opery žil s pečovatelem v kalifornském městě Palm Springs. Zemřel 9. března 2021 ve věku 77 let.
Levinovu smrt komentoval v emailu členům ansámblu generální ředitel Metropolitní opery Peter Gelb těmito slovy: „Žádný umělec za celou 137 letou historii Metropolitní opery neměl takový tvůrčí vliv, jako Jim. Během svého padesátiletého působení pozvedl úroveň Met na novou a vyšší úroveň.“
