Večer intimní atmosféry a komorního zvuku. Petr Nekoranec v Třeboni

Třeboňská nocturna podzimního cyklu koncertů, která začala atraktivním večerem za účasti Pražského filharmonického sboru (naši recenzi najdete zde), pokračovala zcela jinak laděnou intimní atmosférou komorního koncertu v Divadle J. K. Tyla v Třeboni ve čtvrtek 22. října. Večer sázel na jméno velmi mladého tenoristy Petra Nekorance, ověnčeného ve třiadvaceti letech řadou pozoruhodných úspěchů, člena operního studia Bavorské státní opery v Mnichově. Spolu s ním vystoupila cembalistka Edita Keglerová, na níž ovšem ležela hlavní tíha večera, neboť prakticky nesešla z pódia. Doprovázela vybraný pěvecký repertoár Petra Nekorance z období baroka, ale zároveň se představila v řadě vlastních sólových vstupů. Večer v Třeboni probíhal za pozoruhodného zájmu početného publika, což bylo pro mne osobně milé překvapení z hlediska dramaturgie večera.

Tenorista Petr Nekoranec je jeden z oněch šťastlivců, kterému pěvecké studium na konzervatoři dalo pevný a správný technický základ. Takový, který není nutné v praxi opravovat, napravovat, dohledávat, což bývá časté v pěveckém školení. Kdybych nic o mladém pěvci nevěděl, což v době internetu je sotva možné, tipoval bych jej nejspíše na vzorného odchovance pěvecké školy profesora Rudolfa Vaška, která preferovala dominanci vrchního hlavového rejstříku a pilně pěstovala měkké hlasové nasazení, které v praxi rozhoduje o bytí a nebytí zdravé hlasové funkce. Druhým aspektem úspěchu je, že byl talentovaný pěvec ve správný čas na správném místě a dostal šanci stát se členem Operního studia Bavorské opery v Mnichově. Ta vychovává mladé pěvce vpravdě příkladně. Dostávají role ne pouze podle potřeb divadla a bez ohledu na vymezený hlasový obor, ale právě naopak. Tedy role jednak šité tak říkajíc „na tělo“ a jednak menší, třeba i jen epizodní typy rolí, se kterými je správné začínat. Zejména u hlasu typicky přísně oborového, nikoliv univerzálního. Navíc mladistvého, který je stále ve vývojové fázi nalézání širšího operního uplatnění v lyrickém a také charakterním oboru. U vyhraněně oborových typů talentů má právě toto vše cenu zlata (jak nám zpívá ve své árii Kalina ve Smetanově Tajemství). Mladý tenorista je zjevně pěvecky inteligentní v tom, že ví, co chce. Což není vždy v otázkách pěveckých oborů, navíc u tenoristů, zdaleka tak samozřejmé.

Příjemný, intimní stylový večer byl zaměřen k hudbě barokního stylu, jak jsem již předeslal. Začal vhodně z lehkých poloh a rozsahu „natónováním svalů hrtanu“ v písni Johna Dowlanda (zemřel 1626), skladatele dob anglického kulturního rozkvětu, charakteristického dramatickou tvorbou Williama Shakespeara. Píseň Alessandra Scarlattiho Gia il sole dal gange přenesla publikum do dějin neapolské opery slunné Itálie. Zde již prezentoval mladý tenorista zřetelně měkké nasazení hlasu, falzetovou funkci bezešvě propojenou s hrudním rejstříkem, i odlehčená piana v dokonalé funkci falzetu petto. Ocenit je nutno instrumentální vedení frází v plynulé charakteristice nástrojové dokonalosti. V tvorbě Giulia Cacciniho, Alessandra Stradelly a Antonia Vivaldiho se k jmenovaným kladům vyrýsovala výrazová bezprostřednost, prožitek z interpretované hudby, zároveň sympatická pokora v uměleckém projevu. I zde jsem mohl na vnitřním výrazu rozpoznat, proč je pěvec tak úspěšný v operních rolích ze zcela rozdílného stylového světa, jakým je Smetanův Vašek a například Brittenův Albert Herring. Neboli v oborech spieltenoru, jak jej vhodně pojmenovává německá opera.

V závěrečném vstupu ukázal Nekoranec rozsahové dispozice v árii z Händelova oratoria Mesiáš, v áriích z oper Ester a Alcina, kde prokazoval kultivovanost projevu, naprostou vokálovou vyrovnanost a především dynamické odstíny – mezza voce a piana. Přídavek intimně pojatého večera vyústil ve známou árii z Händelovy opery Xerxes „Ombra mai fù“, přednesenou na rozdíl od světových spinto a hrdinných tenorů všech dob a stylů v dynamice mezza voce a piana na vrcholovém g populární árie.

Duší stylového večera se stala Edita Keglerová, citlivá doprovazečka pěvce, která měla řadu vlastních zajímavých vstupů, v nichž hra na cembalo podtrhovala rámec večera. Zejména v Couperinově Suitě c moll, Chaccone Jacquese Duphlyho, dokonce Fantazii a fuze a moll Johanna Sebastiana Bacha. Zaujala zde výrazově velmi zainteresovaným projevem v intenzitě harmonické plnosti a zároveň jemné noblesy, jež zněla již z Couperinovy Suity, kde by ale pevnější tempická jednota jednotlivých částí ještě více akcentovala zvolený stylový svět.

V dramaturgii se zračila snaha po jednolitosti stylu v celé jeho šíři. Osobně bych byl přes tuto úctyhodnou snahu interpretů uvítal v závěru trochu vybočení k následujícímu stylu klasicismu a místo rozsahově ne tak zajímavého Händelova hitu bych vypointoval večer k Mozartovu Ferrandovi nebo Belmontovi. Znaje dobře fandy operního nebe, ne každý by ocenil pianovou verzi přednesu v Ombra mai fù, poslouchaje tento evergeen s mnoha pěvci již od Carusa, Gigliho po Pavarottiho, Wunderlicha, samozřejmě zde především Petera Schreiera. Tomu je Petr Nekoranec z operních hvězd nejblíže sametovou kulatostí libozvučného fondu a instrumentálním typem promyšleného frázování. Ale také mladému lyrickému Beno Blachutovi, s nímž sdílí vrozenou falzetovou fukci, schopnost voix mixte, bezešvě registrálně propojeného. Kdyby zvolil na závěr svět klasicismu jako přidanou pěveckou hodnotu, byl by rozptýlil pěvecké nedůvěřivce. Ti chtějí po mezza voce, pianech, polohlasech, předvést také znělý, prostorově průbojný fond. Toho se jim ve zvoleném typu slohu dostalo poněkud méně. Jistěže zejména stylovým propojením s decentním zvukem cembala. Jinak se může dynamika Händelovy árie volit u cembala, jinak v prostoru divadla nad orchestrem, kde by se typickému patosu oper velkého barokního syntetika nedalo zcela vyhnout.

Večer v Třeboni byl příjemně strávený, v pohodové atmosféře, stylově důsledný, navíc pro auditorium koncizně volený.

Hodnocení autora recenze: 90 %

Třeboňská nocturna 2015–2016
Hudební putování Evropou – pěvecký recitál
Petr Nekoranec (tenor)
Edita Keglerová (cembalo)
22. října 2015 Divadlo J. K. Tyla Třeboň

program:
Anglie
John Dowland: Come away, come sweet love (píseň)
John Dowland: Now, Oh Now I Needs Must part (píseň)
John Dowland / Jan Pietrszoon Sweelinck: Paduana Lachrimae (sólo cembalo)

Itálie
Alessandro Scarlatti: Gia il sole dal gange (píseň)
Giulio Caccini: Amarilli (píseň)
Giulio Caccini: Al fonte, al prato (píseň)
Alessandro Stradella: Pieta Signore (píseň)
Giovanni Bononcini: Per la gloria d′adorarvi (píseň)
Antonio Vivaldi: Árie z opery La costanza trionfante degli amori, Non sempre folgora

Francie
Louis Couperin: Suita c moll
Louis Couperin: Allemande la Preciouse
Louis Couperin: Courante
Louis Couperin: Sarabande
Louis Couperin: Gigue
Louis Couperin: Chaconne la Bergeronnette
Jacques Duphly: Chaconne (sólo cembalo)

Německo
Johann Sebastian Bach: Fantasie a fuga a moll BWV 904 (cembalo)
Johann Sebastian Bach: Árie z oratoria Magnificat, Deposuit potentes
Georg Friedrich Händel: Fantasie C dur (cembalo)
Georg Friedrich Händel: Árie z opery Esther, Tune your harps
Georg Friedrich Händel: Árie z opery Messiah, Thou shalt break them
Georg Friedrich Händel: Árie z opery Alcina, Verdi prati

www.trebonskanocturna.cz

Foto Třeboňská nokturna