Pražský filharmonický sbor zahájil další ročník Třeboňských nocturen

  1. 1
  2. 2

Festival Třeboňská nocturna má již delší tradici. Letos po prázdninách začal, slovy v expozé ředitele festivalu pana Miloše Končického v úvodu koncertu, o celý měsíc dříve, než bývalo zvykem. Důvodem byl právě Pražský filharmonický sbor a jeho obtížné termínové možnosti a snaha získat jej pro vstupní koncert. Nicméně se tímto tahem podařilo získat prvotřídního hosta, špičkový profesionální sbor, který je jistě v myslích sborových zájemců psychologicky stále spojen s Českou filharmonií, jejíž byl stálou součástí v časech legendárního sbormistra Josefa Veselky. On to byl, jako je to u sborů vždy, kdo pozvedl sbor na mimořádnou, evropskou úroveň; z jeho doby existuje i nepřeberné množství nahrávek, ovšem ještě pod názvem Český filharmonický sbor (o tomto legendárním českém sbormistrovi, Josefu Veselkovi, jsem psal k jeho výročí zde). Dnes sbor vystupuje pod názvem Pražský filharmonický sbor. Od roku 2007 je v jeho čele talentovaný mladý sbormistr Lukáš Vasilek. Leč s Českou filharmonií je sbor stále ve vokálně instrumentálních formách nejčastěji spolupracujícím vokálním tělesem.

Účinkovat s velkými symfonickými orchestry je denní chléb tohoto koncertního tělesa, založeného legendou Janem Kühnem. Právě zmíněný Josef Veselka tvrdě prosazoval také stylovou interpretaci tvorby a capella jako nezastupitelnou hygienu pro pěveckou a intonační perfekci. Je potěšitelné, že Lukáš Vasilek v této tradici pokračuje. Tvorba a capella, tedy bez doprovodu, bez opory o harmonii, nutí k exaktní intonaci, k pěveckým jemnostem, k dynamice spodních stupňů až po opravdu pravá sborová piana, k dokonalé technice střídavého dechu a k intonační perfekci. Což jsou atributy, které se jen a pouze zpěvem za clonou orchestru mohou začít rychle vytrácet. Aby se děl pravý opak, to je právě smyslem a capella koncertů. Ostatně všechny prestižní světové mezinárodní soutěže sborového umění jsou postaveny na tvorbě a capella, nikoliv s doprovody.

Program vstupního festivalového večera ve výborné akustice kostela svatého Jiljí v Třeboni se opíral o zajímavé kompozice soudobých autorů rozdílných generací – Johna Tavernera (narozen 1944) a Erica Whitacreho (narozen 1970). Do střední části koncertu byly vloženy ukázky romantického slohu, které reprezentoval náš světově proslulý Antonín Dvořák a pozdně romantickým výrazem proslulý Sergej Rachmaninov.Zimní Třeboňská nocturna 2015: Lukáš Vasilek, Pražský filharmonický sbor - kostel sv. Jiljí Třeboň 2015Volba vstupní soudobé skladby byla neobyčejně šťastná, málokdy lze slyšet soudobé dílo takové míry zajímavosti a hlavně přesvědčivosti, jakou je skladba Svatý (Svyati) Johna Tavernera, britského skladatele, kde oproti programu musím, ač nerad, doplnit datum jeho úmrtí – listopad 2013. Je autorem řady velkých vokálních forem, vstoupil roku 1977 do pravoslavné církve, neboť západní hudbu začal odmítat jako příliš egocentrickou. Jeho vzory byl Anton Webern, ale také Pierre Boulez či Ligeti, což o zaměření vypovídá. Za přínosnou tvorbu byl v Británii jmenován šlechticem. Z jeho rozsáhlého a závažného díla volil Lukáš Vasilek zajímavou drobnější skladbu Svatý (Svyati) pro smíšený sbor a violoncello. V dialogu s partem violoncella, jejž nádherně zahrál Tomáš Jamník, hned ve svém vstupu dokázal sbor pod Vasilkovým dirigentským vedením zaujmout sourodým zvukem, bezpečnou intonací, měkkými hlasovými začátky v nasazeních akordů. Zimní Třeboňská nocturna 2015: Lukáš Vasilek, Tomáš Jamník (violoncello), Pražský filharmonický sbor - kostel sv. Jiljí Třeboň 2015Homogenita mužských hlasů na bezvadné basové prodlevě ukázala dokonalou techniku střídavého dechu (kéž by ji takto ovládala většina našich operních sborů). A jistě ve výrazu velmi působivým, až sugestivním pianissimem v závěru skladby. Druhým zvoleným autorem byl Sergej Rachmaninov, autor uctívaný především klavíristy, ale zároveň vynikající vokální skladatel. Byla to kompozice Nešpory opus 37, z nichž byl vhodně zvolen výběr pěti z osmi částí této velkorysé hudební formy. Rachmaninovova sazba je sborově vděčná, harmonicky hutná, plná. Sbor zde může předvést své nesporné klady v intonaci, homogenitě zvuku, kultuře a plastice vypracovaných hudebních frází. Imponující bylo především široké forte ve vrcholech jednotlivých částí. Líbilo se mi, jak i ta nejmohutnější z nich mají měkký pěvecký základ. Soprány ovládají klenuté, pěkně kryté vysoké tóny.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - PFS -L.Vasilek & T.Jamník, L.Navrátilová (Třeboňská nocturna 17.9.2015)

[Celkem: 14    Průměr: 4.4/5]

Související články


Napsat komentář