Vědci zjistili, že poslech Mozarta potlačuje epilepsii, Haydn ji naopak vyvolává

Výzkumy v minulosti ukázaly, že vysokoškoláci po poslechu deseti minut Mozartovy sonáty dosahují lepších výsledků při testu prostorové inteligence. Začalo se proto hovořit o takzvaném Mozartově efektu. Názory vědců a psychologů na tento fenomén jsou však stále odlišné.

Mozartův efekt se testoval také jako potenciální terapie některých neuropsychiatrických poruch, například u pacientů po mozkové ischemii, mozkovém traumatu nebo s Parkinsonovou chorobou. Tým brněnských vědců a lékařů pod vedením Ivana Rektora se proto pokusil zjistit, jaký vliv má klasická hudba různých autorů na epileptické pacienty. Srovnávali konkrétně Mozarta a jeho současníka Haydna.

Jde o skladby z téhož období a dalo se předpokládat, že u epileptických posluchačů nebudou vyvolávat rozdílné emoční reakce. “Symfonii jsme srovnávali se sonátou kvůli testování akustických vlastností, které se u těchto dvou skladeb lišily,” uvedl v tiskové zprávě Rektor.

Do výzkumu se zapojilo 18 epileptických pacientů, kteří měli v rámci předoperační přípravy v mozku vnořené elektrody. Následně jim výzkumníci pustili Mozartovu sonátu pro dva klavíry, což vedlo ke znatelnému potlačení výbojů. Při poslechu začátku Haydnovy symfonie sice došlo k potlačení výbojů u žen, ale naopak k jejich nárůstu u mužů. Analýza akustických parametrů ukázala, že rozdílná reakce je daná akustickými charakteristikami obou skladeb a také rozdílnou reakcí mužů a žen na konkrétní parametry.

“Dopad akustických vlastností hudby se v některých aspektech liší mezi muži a ženami. Muži jsou více senzitivní na disonanci a vysokofrekvenční oscilace, ženy jsou citlivější na energetické vlastnosti hudby. Ženy i muži reagují stejně na tonální kvalitu a rytmus. V jiné (ještě nepublikované) studii vidíme, že aktivace mozku poslechem hudby je ve většině mozkových oblastí stejná u mužů a žen, avšak v některých oblastech jsou patrné menší rozdíly,” popsal Rektor.

Antiepileptický efekt poslechu hudby by v budoucnu mohl sloužit jako neinvazivní stimulační léčebná metoda. Je ale potřeba upřesnit parametry s terapeutickým účinkem, proto výzkum v Centru pro epilepsie ve Fakultní nemocnici u svaté Anny a CEITEC Masarykovy univerzity nadále pokračuje.