Ve čtvrtek 13. prosince pokračoval Jiří Bělohlávek s Českou filharmonií v cyklu koncertů, na nichž mají být postupně provedeny všechny symfonie Antonína Dvořáka. Z koncertů jsou pořizovány záznamy pro souborné vydání vydavatelstvím Decca a pro Českou televizi. Zatímco počátkem listopadu byl cyklus zahájen provedením symfonií č. 1 a 6 (recenze koncertu je k dispozici zde), tentokrát byla na programu Symfonie č. 5 F dur, op. 76 a Symfonie č. 8 G dur, op. 88.
První polovinu večera lze označit jako posluchačsky náročnější, protože Dvořákova Pátá symfonie se přece jen na programech koncertů příliš často neobjevuje, a není tedy zažita ve všeobecném povědomí jako skladatelovy poslední tři symfonie. Kromě toho se jedná o poměrně rozsáhlou kompozici, jejíž provedení v tomto konkrétním případě zabralo cca 45 minut. Dílo z roku 1875 představuje významný kvalitativní vzestup v kontextu Dvořákova díla, ale má svůj nemalý význam i z hlediska tehdejší evropské klasické hudby vůbec, neboť se jedná o jeden z prvních (úspěšných) pokusů o rehabilitace útvaru klasické symfonie. Jiří Bělohlávek přistoupil k interpretaci s příkladnou pečlivostí, což se projevilo hned v úvodních taktech precizním odstíněním hlavního tématu hraného dřevěnými dechovými nástroji od doprovodného „ševelení“ smyčců. Na zvukově opojné momenty byla nicméně bohatá zejména druhá věta s nádherně splývavým zvukem violoncell a téměř tajemně vyznívající střední částí. Vrcholem provedení se stala strhujícím způsobem podaná závěrečná věta s působivě „vytaženými“ lesními rohy a tympány.
Dvořákova Osmá symfonie z roku 1889, která zazněla po přestávce, představuje jedno z nejčastěji uváděných děl svého autora a hráči České filharmonie by ji asi dokázali zahrát i pozpátku. O to více je třeba ocenit, s jakým přístupem se dirigent i orchestr k partituře postavili. Symfonie najednou zněla zcela nově, neoposlouchaně. Nebylo to způsobeno volbou neobvyklých temp, ani různými efekty, kterými si občas interpreti vypomáhají s cílem dosáhnout nového pohledu na známou skladbu. Česká filharmonie s Jiřím Bělohlávkem prostě „jen“ dokonale reprodukovali Dvořákovu partituru.
Při pokusu popsat slovy dojem z takto výjimečné interpretace se lze jen stěží vyhnout superlativům. V první řadě zaujala naprosto ideální práce s poměrem dynamiky jednotlivých nástrojových sekcí, jejímž důsledkem bylo to, co by mělo být samozřejmostí: dokonalá čitelnost jednotlivých hlasů. Dalšími výraznými devizami byla vynikající souhra jednotlivých nástrojů (provedení první věty!), neobyčejná poetičnost, s níž byl interpretován melancholický valčík scherzové věty i všechny další lyrické plochy, a skvěle vystavěná závěrečná věta. Zaznělo také mnoho krásných sól, z nichž jmenujme alespoň houslové ve druhé větě v podání koncertního mistra Josefa Špačka. Po posledních taktech symfonie se z hlediště ozývalo mnohonásobné „bravo“ a dlouhotrvající nadšený aplaus byl završen zaslouženými standing ovations. Další dvě Dvořákovy symfonie (č. 3 a 7) jsou na programu České filharmonie již v následujícím týdnu, ve dnech 19., 20. a 21. prosince.
Glosa závěrem: jakkoli je chvályhodné, že celý cyklus těchto koncertů zaznamenává Česká televize, bylo by zřejmě vhodné omezit negativní průvodní jevy dotýkající se posluchačů v sále. Jakési technické zařízení (reflektory? kamera?) na balkóně vydávalo po celou dobu večera nepříjemný tón o vysoké frekvenci, což může pro být okolosedící poměrně rušivé. Obohacený zážitek z koncertu určitě také měla jistá dáma, jejíž náročně vytvořený účes byl během druhé věty Dvořákovy Osmé symfonie poněkud upraven pomocí kabelů visících z teleskopické kamery, která se pohybovala nad hlavami diváků.
Hodnocení autora recenze: 90 %
Unikátní Dvořákovský komplet 2012-2014 – DECCA & Česká filharmonie
Česká filharmonie
Dirigent: Jiří Bělohlávek
13.prosince 2012 Dvořákova síň Rudolfina Praha (10:00 a 19:30)
(psáno z večerního koncertu)
program:
A. Dvořák: Symfonie č. 5 F dur op. 76
A. Dvořák: Symfonie č. 8 G dur op. 88
