Raritní nahrávka z Kuksu: Musica Kukusiensis

  1. 1
  2. 2

Prvořadou devizou recenzované nahrávky je její repertoár: přináší skladby zcela nebo takřka neznámé od autorů, o jejichž existenci ví v převážné většině případů nanejvýš hrstka zasvěcených odborníků. Konkrétně: CD s názvem Musica Kukusiensis obsahuje výběr třinácti kompozic dochovaných v hudebním archivu bývalého konventu Milosrdných bratří v Kuksu. Sbírka, čítající přes 900 jednotek a uložená dnes ve fondech Českého muzea hudby, patří k nejcennějším sbírkám svého druhu na našem území a uchovává díla, která, jak to dosvědčuje právě recenzovaný snímek, rozhodně stojí za oživení a uvedení do současného hudebního provozu. Jde samozřejmě o vlastní uměleckou hodnotu dotyčné tvorby, ale nejenom o ni: i ustavičné rozšiřování a zpřesňování všeobecného povědomí podobě repertoáru chrámové hudby u nás v 18. a na počátku 19. století je stále aktuální už proto, že tato oblast hudební kultury byla v našem prostředí v době komunistické totality vytrvale zanedbávána a obraz o ní, byl-li vůbec jaký, byl značně neúplný a zkreslený. Každý nový příspěvek k nápravě tohoto zděděného manka je tudíž žádoucí a chvályhodný. Tím spíš, jde-li o příspěvek seriózně připravený a zdárně realizovaný.

A protože v případě recenzované nahrávky jde právě tak o výkon umělecký jako muzikologický, je třeba v recenzi zhodnotit obě rovnocenné složky tohoto projektu. Začnu, možná nestandardně, složkou muzikologickou: dramaturg nahrávky a zároveň jeden ze dvou interpretů – varhaník a muzikolog Vít Havlíček vybíral repertoár podle několika hledisek. Ve své části průvodního textu zmiňuje především hledisko autorské, respektive hledisko vztahu autorů nahraných skladeb buďto přímo ke Kuksu nebo k řádu Milosrdných bratří, kteří kukskou sbírku vybudovali. V tomto ohledu je Havlíček důsledný a všichni vybraní autoři dotyčnému hledisku vyhovují, ať už se jedná přímo o ředitele kůru v místním kostele Nejsvětější Trojice, nebo o jiné, řekněme exteritoriální, členy řádu. Z tohoto hlediska se nevymykají ani oba bratři Haydnové – Joseph a Michael, kteří měli s řádem úzké pracovní i přátelské kontakty a zařazení jejich skladeb na nahrávku má tudíž jasné opodstatnění. Nadto je sem zařazena zcela neznámá skladba Josepha Haydna, kterou Hobokenův katalog neeviduje a která se nejspíš v žádné jiné hudební sbírce nevyskytuje. Mimochodem, tento nikoli nepodstatný detail měl autor průvodního textu zmínit. Dalším záměrným hlediskem dramaturgického výběru je pak skutečnost, že se jedná vesměs o první nahrávky dotyčných kompozic, což je přirozeně velmi cenný primát. Podrobnější ohledání nahraného repertoáru upozorní ovšem ještě na jeden zajímavý dramaturgický moment, který v průvodním textu sice není připomenut, avšak patrně není dílem náhody: převážná většina nahraných skladeb se totiž váže k období adventu. Možná, že mne tento detail napadl proto, že svou recenzi píšu právě v předvečer adventu, ale tato skutečnost je na nahrávce i tak evidentní. Jména jako Joseph Faltis, Maximus Jantschar, Wernerus Hymbr, Blasius Smrček, Abundius Micksch, Stephanus Sailer prostřednictvím nahrávky vystupují z podsvětí archivních regálů a vcházejí do nového duchovního života prostřednictvím své dávno zapomenuté, a přitom, jak vidno, stále živé, přitažlivé hudby, která pověstnému zubu času spolehlivě odolala a dnes je znamenitým svědectvím nejen o sobě samé, nýbrž i o svém autorovi, o době a prostředí, v němž a pro něž vznikla. Doba i prostředí se mění, ne ovšem základní poslání umělecké tvorby, které se i v jiné době a třeba i jiném prostředí okamžitě aktualizuje, neboť to z podstaty věci jinak ani být nemůže. To je jistota k nezaplacení a to zároveň zdůvodňuje plnou oprávněnost „resuscitačních operací“ tohoto druhu.  Zaslouží si je jak umělecká tvorba našich předků, tak i my a naši potomci.Konkrétní připomínku bych si dovolil na adresu úprav některých z nahraných skladeb. Havlíček v průvodním textu přiznává, že v několika případech byl nucen s ohledem na interpretační obsazení snímku (soprán a varhany) upravit původní verze skladeb pro uvedené obsazení. Nic proti těmto úpravám – jsou profesionálně zdařilé, vkusné a zvukově vcelku vyhovující (nadto jsou v souladu s dobovou provozovací praxí), ale v textu měly být jednak enumerativně uvedeny skladby, jichž se tato úprava dotkla a s tím zároveň i poukaz na jejich původní obsazení. Ne vždy jde totiž o skladby s „orchestrálním obsazením“. Konkrétně Aria pro Adventu „Maria, Jungfrau rein“ Josepha Haydna byla v originále nejspíš napsána pro zpěv, varhany a dvoje housle (tedy žádný orchestr) – soudě per analogiam dle mnoha jiných Haydnových duchovních árií tohoto typu. A toto bych u snímku evidentního historického zaměření, které může oslovit zejména zájemce o tento druh hudby jak ze strany posluchačů, tak i jejích dalších potenciálních provozovatelů, v průvodním textu očekával.

První část průvodního textu k nahrávce, jejíž autorkou je muzikoložka Michaela Freemanová, přináší stručný, informačně spolehlivý a přehledný úvod do historie vzniku kukské hudební sbírky, stručné medailónky autorů nahraných skladeb, přinášející patrně vůbec první veřejně dostupné informace o těchto osobnostech. Sleevenote obsahuje i základní informace o interpretech – tady se musím mírně pozastavit nad chybným názvem učiliště, které sopranistka absolvovala: není to přece Hudební akademie múzických umění, nýbrž Hudební fakulta (dnes dokonce již téměř dva roky Hudební a taneční fakulta) Akademie múzických umění. Kdo jiný by měl znát a respektovat přesný název své „alma mater“, než její absolvent?

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na