Velkopáteční salcburský Mahler

Místo velkopátečního vyprávění o umučení Ježíše Krista zazněla Mahlerova „Třetí symfonie“. Je v tom jistá symbolika. Obsáhlá Mahlerova hudba vypráví o soužití člověka tady na zemi, o nezadržitelnosti lidského bytí, o lásce. Na salcburském „Velikonočním festivalu“ ji představili Elīna Garanča, Christian Thielemann a Sächsische Staatskapelle Dresden.

Festival, který je nepochybně spjat s Herbertem von Karajanem, v sobě nese jisté kouzlo. Snad je to probíhajícími velikonočními svátky i příslibem blížícího se jara. Kouzlo do dramaturgie přináší i Sächsische Staatskapelle Dresden. Její osobitý zvuk se do Salcburku na dva týdny doslova přestěhuje. Kapela je totiž residenčním orchestrem festivalu, a má tak přímou možnost představit se i vůči domácím salcburským orchestrům včetně Vídeňských filharmoniků. I to budí vášně a vášně budil z několika důvodů i Mahler.

Prvním důvodem byl Thielemannův nepoznaný vztah k Mahlerovi. Dokonce jsem měl pocit, jako by se s Mahlerem v jistém smyslu seznamoval. Seznamování to bylo koncentrované, hráčsky precizní, ale zvukově agresivní, expresivní, rychlé a v plné síle. Na první poslech efektní. Vlastně to byla až excentrická hudba. Christian Thielemann šel „hlavou proti hudbě“ stejně jako proti zdi, a vypadá to, že se mu to podařilo. A bylo velmi zábavné sledovat jeho reakci po úplném závěru. Zářil uspokojením a vyjadřoval se jako „malý šťastný kluk“ s jiskrou v oku. Měl neskrývanou radost a publikum to v tu chvíli zcela kvitovalo a poděkovalo mu vestoje.

Druhým důvodem bylo samotné očekávání v souvislosti s orchestrem a jeho zvukem. Oproti Třetí s Vídeňskými to byl zvuk více jiskrný, postavený na široce zpívajících žestích, více komplexní a méně založený na detailech. Těch jsou sice v symfonii tisíce, ale časté usměrňování tempa tyto momenty nechalo na povrchu. Především závěrečná věta byla ukázkou širokosti orchestrálního zvuku. Moje místo se nacházelo přímo vpředu uprostřed. Zažíval jsem tak Mahlerovu představu stereofonního zvuku velmi intenzivně, a i to mi znovu a znovu ukázalo nová zákoutí této hudby. Mahler byl perfekcionista, a to samé jistě očekával od své hudby. Paradoxně, tato hudba má tolik odstínů, podob a možností, že se prakticky nikdy nemůže vyčerpat.

A jaký to tedy byl Mahler? Jistě nebyl bezchybný, nebyl ani bez jisté dvojznačnosti – bez těchto atributů to snad ani nejde. Byl ale nesmírně energický, hnaný Thielemannovou touhou tuto hudbu poznávat. A pokud bych měl tento názor aplikovat na Thielemannův příslib do budoucna, bude to vztah plný zvratů, ale vztah nesmírně zábavný a odhalující podstatu Mahlerovy hudby.

Orchestr pracoval technicky naprosto precizně, vychytával obsahy jednotlivých vět i tisíce nálad symfonie. Citlivé smyčce pracovaly podle pokynů šéfdirigenta. Thielemann a hráči přesně vědí, jak mají společně hrát. Obsáhlá první věta symfonie byla samostatným opusem. Byla zrychlená, exponované části byly ještě více zdůrazněny, ostatní části až sladkobolné a žadonící. Závěrečná část byla samostatným finále, vše se v tu chvíli probouzelo a energie se zhmotňovala. Druhá věta procítěná, sametová. Žadonící lakonické houslové sólo se prolínalo s patetickými smyčci.

Třetí věta ve mně vyvolává nepopsatelné pocity, tajemno, pocity bázně, štěstí, hrůzy. Byla to ironická část, plynula velmi rychle a nezřízeně. Mahlerova hra se zvuky zde byla využita dechy, hrajícími mimo sál. Sladkobolný a uvolněně znějící zvuk byl přeťat tím krátkým a hrůzostrašným momentem. V tu chvíli se vše zastavilo, na tu jednu sekundu. Rychle, nečekaně, důrazně, v plné síle. Tak krátká fráze jednoho úderu vám otevře pohled do jiného světa.

Ve čtvrté větě uvedla fráze z Nietzscheho Zarathustry Elīna Garanča. Světově oceňovaná pěvecká hvězda byla klidná a chladná, stejně jako jsou chladná slova sólového partu. Další část nabourává Nietzscheův pohled na svět.

Fráze „bim bam“ dětských hlasů Theater Kinderchor a svěžího a členitého zvuku ženské sekce Wiener Singverein vytvořila nesmírně příjemnou mahlerovskou konstelaci. Stupňující a nesmírně citové finále ve mně otevíralo budoucnost, otisknutou v Mahlerově Deváté. Thielemann energii stupňoval i ve svých gestech. Úplný závěr byl potom zhmotněním veškeré energie, kterou hráči úspěšně během toho večera vytvořili.

Hodnocení autora recenze: 90%

 

Osterfestspiele Salzburg 2018
Choral Concert
Dirigent: Christian Thielemann
Elīna Garanča (mezzosoprán)
Sächsische Staatskapelle Dresden
Ženská sekce Wiener Singverein
Sbormistr: Johannes Prinz
Salzburger Festspiele a Theater Kinderchor
Sbormistr: Wolfgang Götz
27. a 30. března 2018 Grosses Festspielhaus Salcburk
(psáno z koncertu 30. 3. 2018)

program:
Gustav Mahler: Symphony No. 3 in D minor

www.osterfestspiele-salzburg.at