Verdiho Requiem se dvěma záskoky jako předposlední večer krumlovského festivalu

  1. 1
  2. 2
V pátek 4. srpna pokračoval Mezinárodní hudební festival v Českém Krumlově v předvečer svého finále atraktivním titulem – Verdiho Requiem. V provedení Českého filharmonického sboru z Brna, vedeného jeho zakladatelem a sbormistrem Petrem Fialou, a Filharmonie Bohuslava Martinů, kterou dirigoval Stanislav Vavřínek. Sólisty byli Eva Hornyáková (místo ohlášené Marie Kobielské), Terézia Kružliaková, Jaroslav Březina (velmi pohotový záskok za Otakara Kleina!) a Peter Mikuláš.
Giuseppe Verdi: Messa da Requiem – Mezinárodní hudební festival Český Krumlov 4. 8. 2017 (zdroj festivalkrumlov.cz / foto Libor Sváček)

Verdiho Requiem je úžasné dílo, směřující k monumentální formulaci. Symbolizuje skladatelovo zralé období, které se datuje od roku 1867 a počíná Donem Carlosem. Requiem bylo poprvé provedeno roku 1874 v kostele svatého Marka v Miláně, o pouhé tři dny později se zopakovalo přímo v La Scale se stejnými sólisty a opět pod taktovkou samotného Verdiho. Sopránový part zpívala Češka Tereza Stolzová, premiérová představitelka Aidy roku 1872. Franz Liszt byl skladbou tak nadšen, že přepsal část Agnus Dei pro sólový klavír. George Bernard Shaw si nechal dle závěti zahrát na pohřbu Libera me, natolik se do hudby Verdiho zamiloval. Statisícové zástupy se loučily roku 1901 s milovaným Verdim, to ještě fungoval vřelý vztah mezi početným publikem a autory vážné hudby. Mladý Arturo Toscanini dirigoval části z jeho Requiem.

Je přemnoho skladeb s tímto názvem římskokatolické mše. Ale jedna mezi nimi zvláště vyniká propojením lyriky, dramatičnosti a neobyčejné muzikantské upřímnosti. Je pod ní podepsán veliký maestro italské hudby devatenáctého století – Giuseppe Verdi.

Provedení Verdiho mistrovského opusu v Českém Krumlově bylo svěřeno dirigentovi střední české dirigentské generace Stanislavu Vavřínkovi. A jeho prostřednictvím Filharmonii Bohuslava Martinů ze Zlína a Českému filharmonickému sboru pod pomyslnou taktovkou Petra Fialy. V ansámblu sólistů nastaly dvě změny, způsobené zdravotními indispozicemi. Namísto sopranistky Marie Kobielské byla povolána Eva Hornyáková a tenoristu Otakara Kleina zastoupil v poslední chvíli Jaroslav Březina, sólista Národního divadla v Praze.

Koncert v Pivovarské zahradě je nutné vždy amplifikovat, což je úkol v dané situaci, za účasti velkého aparátu na pódiu velice nesnadný. Ani padesát mikrofonů, nutných pro věrohodné zvukové zesílení celku, není pro daný prostor zcela optimální, přes velkou snahu techniků, kteří se musí flexibilně zorientovat na jediné odpolední zkoušce. Jak jsem již napsal po vstupním koncertu (recenzi z něj najdete zde), pokrok a snaha je v tomto směru citelně znát, leč posuzovat Requiem se sborem, orchestrem, sólisty, v jeho dynamických protipólech a nuancích, vše zesilované souhrou mnoha mikrofonů, je nesnadné. Nemohu zde dostat optimální zvukový obraz akusticky dobrého sálu, kde není zesilování všech složek třeba a hlasy sboru s orchestrem spolu dynamicky přirozeněji korespondují.

Stanislav Vavřínek jako dirigent byl hlavním mužem večera. Logicky, dirigent je tou osobností, která vytváří technický, výrazový a stylový pohled na dílo. Filharmonie Bohuslava Martinů pod jeho taktovkou hrála technicky spolehlivě, se slyšitelnou i viditelnou sympatickou zainteresovaností, vzdor jistě náročnému dni, poznamenanému odpoledním enormním dusnem.

Amplifikace hodně vyzdvihla houslové skupiny, ale ve srovnání se vstupním večerem i violoncella s krásnými, místy plastickými frázemi, rovněž šestici kontrabasů neopominula. Méně zvukově věrně transformovala dřevěné dechové nástroje, které poněkud zkreslovala, byť krásné hobojové sólo, avizující cestu k vrcholu tenorového Ingemisca, vyznělo kultivovaně, měkce, v barvě nezkresleně. Žesťová skupina obstála velmi dobře. Vyčlenění trubek do prostoru vlevo od pódia a jejich korespondování s celkem žesťů orchestru napomohlo vhodně k ohraničení volání k poslednímu soudu v Tuba mirum (v prostoru divadel je jistě vyzdvižení trubek z lóží vůči gradaci žesťů orchestru efektnější).

Český filharmonický sbor se sbormistrem Petrem Fialou je soudobou českou sborovou interpretační špičkou. Což je krásné i ošidné zároveň. Dusno nedusno, očekáváme vždy špičkový výkon, což ale není u nikoho každý večer možné. Český filharmonický sbor zasluhuje obdiv, jak dovede absolvovat naplno náročnou odpolední zkoušku, a přitom je večer hlasově a intonačně zcela fit a připraven podávat výkony. Toť tajemství, které zná patrně jen Petr Fiala, jenž se nikdy netajil, že vše u sboru tkví v hlasové výchově. Sbor obstál velmi dobře, byť ve forte a fortissimu se plná dynamika, amplifikována spolu s fortissimem orchestru slévala do dynamicky sice impozantní, leč trochu méně harmonicky čitelné obrovské zvukové slitiny. Proto lépe na mikrofony vyznívala dynamika střední a pianová, kde byla mikrofony dobře vyzdvižena basová skupina.

Sbor se předvedl technicky výborně v Sanctu, složité osmidílné fuze, komponované Verdim pro dva sbory. Imponovala odolná sopránová skupina, pro níž nebyly vypjaté polohy partu žádným slyšitelným problémem. Dirigent Stanislav Vavřínek řídil efektní Sanctus technicky s nadhledem, řekl bych, že racionálně a s důležitým vnitřním klidem, který se pozitivně přenášel na celý aparát sboru a orchestru.

Giuseppe Verdi: Messa da Requiem – Mezinárodní hudební festival Český Krumlov 4. 8. 2017 (zdroj festivalkrumlov.cz / foto Libor Sváček)

Jak jsem již zmínil, kvartet sólistů doznal dvou změn. Nemohu posoudit, jak by zněl v plánované sestavě v porovnání s onou neplánovanou. Verdiho Requiem je pro pěvce „repertoárovka“, obdobně jako jeho opery. Který prvooborový tenorista by neměl sen zpívat Monacovo, Björlingovo, Pavarottiho či Wunderlichovo slavně interpretované Ingemisco? Musím říci, klobouk dolů před záskokem Jaroslava Březiny! Bylo zřejmé, že pan Jaroslav Březina má part Verdiho dobře zažitý, ba do detailu promyšlený, s plastickým frázováním, mnoha piany ve falzetové funkci, které vždy umí pružně zesílit do plné rezonance. V ansámblech si vedl dynamicky citlivě, v árii Ingemisco si tektonicky takticky rozvrhl cestu k náročnému vrcholu, vítězné a zároveň prosebné vysoké bé mu vyšlo hladce a plně. Naděje hříšníka prosícího o Boží slitování tak vyzněla přesvědčivě.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Verdi: Messa da Requiem - Filharmonie Bohuslava Martinů -S.Vavřínek, Český filharmonický sbor Brno -P.Fiala (MHF Český Krumlov 4.8.2017)

[Celkem: 15    Průměr: 3.5/5]

Související články


Napsat komentář

Reklama