Victor Hugo a hudba: Tisíc kompozic a přes sto oper

  1. 1
  2. 2

Verdi však nebyl první, kdo po Hugově látce sáhnul. Už před ním zhudebnil Gaetano Donizetti (1797–1848) drama Lucrezia Borgia; opera na libreto Felice Romaniho měla premiéru v La Scale v roce 1833. Saverio Mercadante (1795–1870) použil jako první Hugovo drama Angelo, tyran padovský. Opera Il Giuramento (Přísaha) měla premiéru v Miláně v roce 1837. Stejné drama se později stalo námětem jedné mnohem slavnější opery: La Gioconda italského skladatele Amilcara Ponchielliho (1834–1886) na libreto Arriga Boita měla premiéru v Miláně v roce 1876. Téhož roku mělo premiéru i jiné zpracování stejné látky, opera Angelo ruského skladatele Césara Kjuie (1835–1918); libreto napsal Viktor Burenin a opera byla poprvé uvedena v Petrohradě. V roce 1928 zaujalo toto Hugovo drama i francouzského skladatele Alfreda Bruneaua (1857–1934); jeho opera má název Angelo, tyran de Padoue.

Podle dramatu Ruy Blas je opera Don César de Bazan Julese Masseneta (1842–1912), která měla premiéru v Paříži v roce 1872. Ke stejnému dramatu napsal v roce 1839 koncertní předehru Felix Mendelssohn-Bartholdy (1809–1847). A ještě před Massenetem drama v roce 1869 zhudebnil Filippo Marchetti (1831–1902); opera Ruy Blas na libreto Carla d’Ormevilla měla premiéru v La Scale. Podle raného románu Han d’Islande chtěl napsat operu Modest Petrovič Musorgskij (1839–1881); na skice pracoval kolem roku 1856, ale dnes je ztracená. Drama Marie Tudorovna zhudebnil jako operu brazilský skladatel Antônio Carlos Gomes (1836–1896) na italské libreto Emilia Pragy; premiéra se konala v milánské La Scale v roce 1879. Stejné drama pak zhudebnil německý skladatel rumunského původu Rudolf Wagner-Régeny (1903–1969) pod názvem Der Günstling (Chráněnec; u nás se opera hrála pod titulem Královnin milenec); libreto napsal Caspar Neher a premiéra se konala v roce 1935 v Drážďanech.

Hugův románový bestseller Chrám Matky Boží v Paříži byl mnohokrát zpracován jako balet, opera či muzikál. První balet, La Esmeralda, měl premiéru v Londýně v roce 1844; hudbu k němu složil italský skladatel Cesare Pugni (1802–1870). Další balet, La Fille de Gudule, se objevil v roce 1902 ve Velkém divadle v Moskvě na hudbu francouzského skladatele Antoina Simona (1850–1916). V pařížské Opeře byl v roce 1965 uveden balet Notre-Dame de Paris v choreografii Rolanda Petita (1924–2011). Na několika amerických scénách se od roku 1998 hrál balet na stejný námět, k němuž hudbu složil Philip Feeney (*1954). A vlastní baletní verzi Ringaren i Notre Dame uvedl v roce 2009 Švédský královský balet na hudbu Stefana Nilssona (*1955).

První operní adaptací románu byla už v roce 1836, tedy pět let po prvním vydání knihy, opera La Esmeralda, k níž libreto napsal sám Victor Hugo (jako své jediné operní libreto) a hudbu složila Louise Bertinová (1805–1877), francouzská skladatelka a básnířka. Opera měla premiéru v Théâtre de l’Académie Royale de Musique, neměla však úspěch a skladatelka se již o další operu nepokusila. V roce 1847 napsal operu Esmeralda ruský skladatel Alexandr Dargomyžskij (1813–1869). Další operu zkomponoval v roce 1864 americký skladatel William Henry Fry (1813–1864); premiéru měla ve Filadelfii. V roce 1883 měla v londýnském Theatre Royal, Drury Lane premiéru další opera Esmeralda na anglické libreto Thea Marzialse a Alberta Randeggere podle Hugova románu; hudbu složil anglický skladatel Arthur Goring Thomas (1850–1892). Ani jedna z těchto oper se však v repertoáru trvaleji neusídlila.

Ačkoliv se bohužel také nijak často nehraje, nejznámější operní adaptací Hugova Chrámu Matky Boží v Paříži je opera Notre Dame Franze Schmidta (1874–1939), rakouského skladatele, rodáka z Prešpurku (Bratislavy). Vznikla v letech 1904–1906 na německé libreto, které napsal skladatel spolu s Leopoldem Wilkem. Už v prosinci 1903 uvedl Schmidt na koncertě ve Vídni s úspěchem překrásné orchestrální Intermezzo a Karnevalovou hudbu pod názvem Zwischenspiel aus einer unvollständigen romantischen Oper. Tyto dva kusy později začlenil do Notre Dame. Na uvedení dvouaktové „Romantische Oper“, jak ji sám označil, musel ale Schmidt čekat téměř deset let. Premiéru měla ve vídeňské Dvorní opeře 1. dubna 1914 za řízení dirigenta Franze Schalka a publikum bylo tehdy nadšené.

Četné jsou také muzikálové adaptace Hugova románu, například mimobroadwayský z roku 1993, pařížský z roku 1998 nebo scénická muzikálová adaptace Disneyho animovaného filmu z roku 1996, která se poprvé hrála v roce 1999 v Berlíně. Nejznámějším hudebním zpracováním románu Bídníci je také muzikál, a to od francouzského skladatele Clauda-Michela Schönberga (nar. 1944), libretisty Alaina Boublila a textaře Jeana-Marca Natela. Původní francouzská verze Les Misérables měla premiéru v roce 1980 v pařížském Palais des Sports v režii Roberta Hosseina. Anglická verze byla poprvé uvedena v roce 1985 v londýnském Barbican Arts Centre; texty napsal Herbert Kretzmer a další dodatečné James Fenton. Je to jeden z nejúspěšnějších muzikálů všech dob, v londýnském West Endu dokonce nejdéle hraný v historii, celosvětově druhý nejdéle hraný vůbec.

Také Hugovy krásné básně přitahovaly mnoho skladatelů, a tak vzniklo nepřeberné množství písní na Hugovy verše, mezi jejichž autory najdeme taková jména jako Hector Berlioz, Georges Bizet, Gabriel Fauré, César Franck, Édouard Lalo, Franz Liszt, Jules Massenet, Camille Saint-Saëns, Sergej Rachmaninov nebo Richard Wagner.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na