Spolupráce orchestru a dirigenta vyvěrala ze vzájemných sympatií
S orchestrem Vídeňských filharmoniků s dirigentem Tuganem Sochijevem vstoupila do Dvořákovy síně hudební elegance, uměřenost, ušlechtilost i živý zájem všech zúčastněných interpretů o dosažení promyšleného výrazu interpretované hudby. Vše, co se celý večer na pódiu odehrávalo, bylo vedeno inspirativním dirigentským vedením tak, aby orchestr zněl co nejkompaktněji. I když obsahovala instrumentace skladeb sestavy nástrojů s minimální pojivostí, vždy se dirigent velmi úspěšně snažil, aby mezi sebou nástrojové barvy komunikovaly.
Orchestr Vídeňských filharmoniků snahy tohoto dirigenta rád realizoval. Bylo zřejmé, že spolupráce dirigenta i orchestru vyvěrá ze vzájemných sympatií i společného uměleckého naladění. Pokud posluchač zaměří detailněji svoji pozornost k výslednému zvuku orchestru, zaznamená, že je mimořádně členitý ve směru do hloubky jeho struktury. Vertikála působí jako krajina se svými zvukovými prioritami (obvykle v nejvyšších nebo nejnižších hlasech), je zde však jasně identifikovatelný druhý rozměr, popřípadě ještě další podřazené úrovně. Taková bohatost v rámci vertikály není obvyklá a při její stabilitě je docíleno mimořádně zajímavého zvuku té nejušlechtilejší povahy. Výše řečené platí nejenom o symfonické suitě z baletu Romeo a Julie od Sergeje Prokofjeva, ale i o provedení orchestrální složky Dvořákova Houslového koncertu, které bylo muzikantsky plnokrevné a skvěle kolegiální vůči sólistce.
Pojetí Hilary Hahn bylo muzikantsky opravdové
Sólistkou Dvořákova Koncertu pro housle a orchestr a moll byla americká houslistka Hilary Hahn. Na české pódium se vrátila po deseti letech. Zcela nedávno ke své mezinárodní koncertní činnosti přidala ještě pedagogické působení na Julliard School of Music v New Yorku a Royal Academy of Music v Londýně. Hraje na historický nástroj z 19. století francouzského houslaře Jean-Baptisty Vuillaumea z roku 1865.
Její pojetí houslového partu bylo stylově informované, muzikantsky opravdové a perfektně doladěné i v těch nejvypjatějších chvílích. Zvuk historických francouzských houslí v jejích rukou dal skladbě sentimentální příměs jen do rozumné míry, v symbióze s dnešní interpretační zvyklostí a vkusem publika. Na podium přišla v modelu koncertního ošacení naznačujícího českou folklorní symboliku a ve své interpretaci Dvořákovy hudby pak uvedený leitmotiv ještě více potvrdila. Její technické finesy si mohli posluchači vychutnat prakticky bez omezení, jelikož orchestr její hru nepřekrýval. Z nadšeného a prožitého provedení houslistkou Hilary Hahn lze vyčíst její sdělení, že jí Dvořákův Houslový koncert pomáhal získat zpět uměleckou sílu během pandemie COVID-19. Hilary Hahn si vydobyla velké sympatie u pražského publika a následně mu věnovala dva přídavky z díla Johanna Sebastiana Bacha pro sólové housle.
Orchestr předvedl svou nadstandardní kompaktnost
Po přestávce zahráli Vídeňští filharmonikové pod taktovkou Tugana Sochieva výběr devíti vět ze suit z baletu Romeo a Julie od Sergeje Prokofjeva. Zazněla hudba první poloviny 20. století se všemi svými zvukovými projevy. Suity z baletu Romeo a Julie byly také základem hudebního doprovodu na brněnské světové premiéře scénického provedení 30. prosince 1938, kde byl balet uveden ve zkrácené podobě na půdorysu jediného dějství. To, že nebyla využita úplná partitura, ovšem změnilo kontext struktury hudebního díla. Nezanechalo to však vliv na okolnosti, že Prokofjev napsal úžasnou hudbu, jejíž silný emoční náboj nezmírnil ani zvukový svět, který je drsnější než romantika.
Také dirigent Tugan Sachiev zasáhl do struktury Prokofjevovy hudby, když využil části stávajících autorových suit k vytvoření suity nové, jež, podle jeho slov, mapuje základní body Shakespearova lyrického dramatu. Sochijevovo pořadí vět je stavěno především s hudebními záměry – v duchu osvědčeného cyklického principu, kdy jsou na krajích umístěny věty energické, pohybově živé a uvnitř cyklu části lyrické či taneční.
Konkrétně na pražském koncertě zazněla v úplnosti původní Suita č. 2, která obsahuje věty Montekové a Kapuleti, Děvčátko Julie, Páter Lorenzo, Tanec , Romeo a Julie před rozloučením, Tanec antilských dívek a Romeo u Juliina hrobu, rozšířená o části Masky a Tybaltova smrt ze Suity č. 1. Nový cyklus vytvořil dramatické napětí podpořené ujednoceným hudebním materiálem. Orchestru pak nabídl skvělou příležitost k předvedení jeho nadstandardní kompaktnosti a k prezentaci nástrojové brilance jednotlivých hráčů. Obojího si užilo auditorium vrchovatou měrou. Škoda, že v programovém lístku nebylo uvedeno jmenovité zastoupení všech nástrojových skupin, jak jsme tomu zvyklí na abonentních koncertech České filharmonie. Všichni členové Vídeňských filharmoniků by si to určitě zasloužili, v paměti mne ulpěl první flétnista Walter Auer, ušlechtile ovládající zcela mimořádný (patrně zlatý) nástroj.
Kompaktnost orchestrálního zvuku tvarovaná interpretačními záměry dirigenta Sochieva přenesla posluchače do zpodobnění souboje Montéků a Kapuletů tím, že dirigent silně exponoval na začátku žesťové nástroje a konce jejich frází pak nechal proznít položenými akordy smyčců. To není až tak inovativní v interpretační tradici skladby, co se zde však vysloveně zdařilo, bylo následné uměřené tempo slavného tématu s rozloženými mollovými akordy. Dynamický vrchol večera přinesl pak obraz sžíravého Romeova žalu u Juliina hrobu, kdy intenzitu zvuku přiostřovaly bolestné disonance. Dále se lze zmínit ve spojitosti s dalšími větami o strhujících tempech, společně traktovaných cílech gradací či jednotné akcentaci. Nechci však, aby to vyznělo formálně, protože se v tento večer konal vskutku mimořádný hudební obřad.
Ovace publika nebraly konce, Vídeňští filharmonikové měli pro pražské publikum připravený přídavek od Johanna Strausse mladšího, Eljen a Magyar (Ať žije Maďarsko), op. 332. Připomněl, že se můžeme těšit na Novoroční koncert z vídeňského Musikvereinu, kde bude orchestr řídit právě Tugan Sochiev. První umělecké těleso Alpské republiky navštěvuje Prahu zhruba jednou za dva roky. Nezbývá než doufat, že tato frekvence návštěv bude zachována.
Dvořákova Praha: Wiener Philharmoniker, Tugan Sokhiev, Hilary Hahn
12. září 2026, 20:00 hodin
Rudolfinum, Dvořákova síň
Program
Antonín Dvořák: Koncert pro housle a orchestr a moll, op. 53, B. 108
Sergej Prokofjev: Romeo a Julie, op. 64, suita
Účinkující
Hilary Hahn – housle
Wiener Philharmoniker
Tugan Sochjiev – dirigent
