Víkendové finále Nultého bodu

Mezinárodní divadelní festival Nultý bod, který se zaměřuje na propojení performativních žánrů jako je tanec, pohybové divadlo a podobně do pevných i improvizovaných jevištních tvarů, instalací či site-specific, vyvrcholil o uplynulém víkendu třemi osobitými akcemi v centru Prahy.

Tou nejkompaktnější uměleckou performancí bylo bezesporu sobotní představení The Lover, které bylo jako poslední v řadě uvedeno v rámci festivalového programu v Divadle v Celetné. Sólo islandské choreografky a tanečnice Báry Sigfúsdottir jednoznačně naplnilo veškerá očekávání, která mohl poučený divák od festivalu tohoto typu očekávat, a tomu náhodnému přineslo nové podněty k zamyšlení nad individualitou vnímání různých aspektů lidského života.

Tanečnice v modrém neforemném overalu dává už od počátku tušit naprostou rezignaci na erotickou strunu, která by snad mohla souviset s názvem. Míra servírované abstrakce skrze fyzično pohybových konotací významu slova „milenec“ jako by ihned překročila běžnou hranici očekávání a dostala se až na dřeň osobitých evokací. Chvílemi je tato imaginace velmi intimní a obratem ihned téměř perverzní. Pohyb se rozkládá do nejmenších detailů záchvěvů svalů a rotací kloubů a zase se propojuje zpět v plynulém toku vrcholícím krátkou, ale úderně dynamickou sekvencí odhalující tušenou výjimečnost tanečních kvalit performerky.

Její specifická vizuální osobitost přináší na jeviště ojedinělou pohybovou originalitu, měkkou jako kočičí kroky, a přitom drsnou jako dělnická směna. Čas plyne neurčitým tempem, a když už to vypadá, že není dál co říci, objevují se nové skutečnosti a nové akce, upoutávající pozornost a provokující další kontinuitu. Tak jako v životě lásku doprovází slzy, tak rozmáčí tekoucí voda horizont jeviště, na němž je umístěn obraz francouzské umělkyně Noémie Goudal. Tak jako pláč proměňuje náladu i atmosféru vztahu, tak i proměna obrazu je jakousi druhou frází i fází celého představení. A když voda odteče, navrací se původní vnitřní i vnější klid.

Meditativní ráz celého představení podporuje ambientní hudba, jež přináší určité vrcholné okamžiky, kterým Bára Sigfúsdóttir nechává prostor vyniknout pouze ve zvukové rovině. V tomto směru zpracování si tedy nejen oko, ale i ucho diváka přišlo na své (a to i přes určitou zvukově-technickou omezenost tohoto divadelního prostoru).

Jako by zklidnění, meditace, zastavení byly propojujícím tématem víkendového Nultého bodu (možná nejen víkendového programu, vzpomeneme-li na úterní představení Cabeza – recenzi jsme přinesli zde – španělského choreografa Daniela Abreu). Produkce českého uskupení Tantehorse zopakovala projekt butó maratonu v podání výjimečné české performerky Miřenky Čechové a německé tanečnice a choreografky Sabine Seume, nazvaný Momentum. Tentokrát byly tanečnice omezeny na 25 hodin prostorem průhledné krychle umístěné do veřejně přístupné zahrady Werichovy vily na Kampě. Před ní je mohli diváci sledovat pohodlně usazeni do plážových křesílek.

Čas jako by se zastavil a zkoncentroval do jednoho bodu dvou myslí. Vnitřní soustředění protagonistek se svou vlastní energií přenášelo vně vymezený prostor a zcela pohlcovalo pozornost všech přítomných. V jejich pohybech se projevovala něžnost motýla i dominance tygra a mezi tím ony dokázaly přecházet s přirozeností sobě vlastní, kdy dynamiku neurčuje tempo, ale frekvence vnitřní imaginace. Sekvence obrazových dění znovu a znovu začínaly, probíhaly a vrcholily, a pokud nechtěl divák o něco přijít, mohl je sledovat streamově na internetu. Každopádně pětadvacetihodinový celek dokonale ladil s náladou víkendové Prahy, a to i vizuálně. Jako by light design měl domluvu s nasvícením podvečerního nebe nad Hradčany a ruchy města kooperovaly se zvukovou kulisou taktéž ambientního znění. Dokonalá spolupráce vyšší úrovně.

Festival Nultý bod, který celý minulý týden probíhal v letní Praze, zakončila nedlouhá Improvizace u Sovových mlýnů. Opět se prezentoval španělský současný tanec, který se zdá mít na evropské taneční scéně „pořádně našlápnuto“. Lali Ayguadé, krásná, něžná, a přitom velice energická tanečnice, se pohybuje s jasným tanečním výrazem od detailů k celotělové imaginaci.

Její fyzično osciluje mezi napětím a uvolněním, jako by ani neměla klouby a její kůže byla odolná vůči jakémukoliv povrchu. Nádhera vysoce kultivovaného tanečního umění ovšem působila v její pražské improvizaci trochu neuchopitelně, avizované propojení s prostředím a jeho uměním (venkovními exponáty na zahradě a v okolí Muzea Kampa) nahradilo trochu zbytečně interaktivní propojování s přítomným obecenstvem. Díky doprovázející reprodukované skladbě Arvo Pärta My Heart’s in the Highlands to vše vypadalo jako přeslazená tečka na závěr, ale je možné, že to byl záměr dané improvizace. Každopádně, jak už tomu u dobrého umění bývá, divák (i ten náhodný) jistě odcházel (po celém víkendu na Nultém bodě) kulturně povznesen.

Hodnocení autorky recenze: 90%

Nultý bod 2017

The Lover
Koncept, choreografie, interpretace: Bára Sigfúsdóttir
Koncept a fotografie: Noémie Goudal
Scénografie: Noémie Goudal v spolupráci s 88888
Hudba a sound design: Borko
Dramaturgie: Sara Vanderieck
Light design: Kris Van Oudenhove
Kostýmy: Andrea Kränzlin
Technika: Kris Van Oudenhove and/or Marlies Jacques/Bardia Mohamad/Jeroen Verrecht
Produkce: Curtain Call Productions
(koprodukce Workspace Brussels / TAKT Dommelhof / Vooruit – in the frame of the European Network DNA – Departures and Arrivals / Co-funded by the Creative Europe Program of the European Union)
Premiéra 20. března 2015 TAKT festival Novi Sad
(psáno z reprízy 22. 7. 2017 Divadlo v Celetné Praha)

www.barasigfusdottir.com
***

Momentum
Koncept a performance: Miřenka Čechová a Sabine Seume
Light design a technická podpora: David Prokopič
Zvuk, hudba: Matouš Hekela
Produkce: Jakub Urban a Judita Hoffmanová
Premiéra 22. června 2017 piazzeta Národního divadla Praha
(psáno z reprízy 23. 7. 2017 18:00 hod., Werichova vila, ostrov Kampa Praha)

www.tantehorse.cz

Lali Ayguadé – Improvisation in the gallery
23. července 2017 20:00 hod., vchod do Musea Kampa Praha

www.nultybod.cz