Nové album Štěpána Filípka 9 otevírá zmíněná skladba Canto Amoroso (1996) Ivany Loudové. Suita pro sólové violoncello (1997) patří k pracím Petry Šuško, které dokončila ještě jako studentka pražské HAMU. Lenka Nota, ve Vídni žijící autorka, se pro své Safranbolu (2003) inspirovala orientálními motivy. Zajímavou a přitažlivou sondu do lidského podvědomí nazvanou Hypnóza (2020) vytvořila Soňa Vetchá. Markéta Brothánková ve své Uspávance (2020) reflektuje silný osobní zážitek spojený s narozením syna a Petra Čtveráčková ve své Střídmosti (2020) zase popisuje inspirace nádhernými barokními plastikami Matyáše Bernarda Brauna. Ozvuky valašského folkloru jsou dobře patrné v Malých radostech (2021) Hany Foss, naopak v takřka psychoanalytické studii nazvané Třes (2021) z dílny Dariny Žurkové, autorky působící v Nizozemsku, můžeme nahlédnout do poněkud temnějších zákoutí lidské duše. Album uzavírá Světlo světa (2021) Zuzany Michlerové, která se inspirovala fragmentem z novozákonního Janova evangelia. V některých skladbách zazní kromě violoncella také lidský hlas ve formě zpěvu, křiku nebo šeptání.
Violoncellista a skladatel Štěpán Filípek (*1981) patří k českým umělcům s mezinárodním přesahem. Jeho interpretace i vlastní kompozice jsou ceněny pro širokou škálu barev a emocí. Je častým hostem hudebních festivalů, vystupoval například na festivalu Moravský podzim nebo na přehlídce So klingt die Gegenwart! v Berlíně.
