Violoncellová legenda Anner Bylsma

  1. 1
  2. 2
Dne 25. července 2019 zemřel v Amsterdamu violoncellista Anner Bylsma, bylo mu 85 let. Tento významný interpret a pedagog se zasloužil zejména o vývoj historicky poučené interpretace hudby baroka, klasicismu a romantismu.
Anner Bylsma (foto Keke Keukelaar)

Anner Bylsma se narodil 17. února 1934 v haagské hudební rodině (jako Anne Bijlsma). Jeho otec, pedagog na Královské konzervatoři v Haagu (Koninklijk Conservatorium de Haag), byl první, kdo začal malého Annera učit hudbě. „Můj otec byl můj první učitel a ten nejlepší, kterého jsem kdy měl,“ řekl Bylsma ve filmovém dokumentu z roku 2014. „Naučil jsem se toho od něj mnoho, obzvláště o podstatě hudby. Protože podstatou hudby není zahrát vše dobře. Podstatou je porozumět, o čem hudba je.“

Ve svých 16 letech byl Bylsma přijat na Haagskou konzervatoř. Studoval u Carela van Leeuwen Boomkampa, prvního violoncellisty amsterdamské filharmonie (Concertgebouw Orchestra Amsterdam). Boomkamp jako první seznámil Bylsmu s barokním violoncellem.

V roce 1957 absolvoval Bylsma s vyznamenáním, poté udělal konkurs na místo prvního violoncellisty orchestru Holandské národní opery a roku 1959 vyhrál Casalsovu hudební soutěž v Mexiku. Tento úspěch mu otevřel dveře k celosvětové kariéře. Stejně jako jeho otec účinkoval v Concertgebouw Orchestra Amsterdam, kde působil mezi léty 1962 až 1968. Poté se již věnoval jen sólové a komorní hudbě.

Bylsma byl jedním z průkopníků takzvané „holandské barokní školy“, spolu s flétnistou Fransem Brüggenem a cembalistou Gustavem Leonhardtem, s nimiž hodně cestoval po světě a natočil řadu nahrávek. V devadesátých letech a po roce 2000 spolupracoval s množstvím dalších osobností, jako Malcolm Bilson, Jos van Immerseel, později například i Lucy van Dael a Catherine Manson, nebo Bob van Asperen.

Pravidleně vystupoval se soubory nejen historickými, zejména s Orpheus Chamber Orchestra, Tafelmusik, Australian Chamber Orchestra, Orchestra of the Age of Enlightenment, Freiburger Barockorchester či Rondom Kwartet.

Anner Bylsma (foto Susan Debra)

Se svojí manželkou Verou Beths založili soubor L’Archibudelli. Šlo o průkopnický počin v oblasti historicky poučené interpretace repertoáru klasické, ale i romantické éry. Violoncellista a skladatel Giovanni Sollima v roce 2014 vybral jejich nahrávku Schubertova Kvintetu C dur do sloupku výjimečných nahrávek časopisu The Strad a poukázal na Bylsmovu neuvěřitelnou virtuozitu, s níž interpretoval repertoár romantické epochy.

Bylsma nebyl jen interpretem staré hudby. Jeho repertoár se pohyboval od poloviny 17. století až k autorům 20. století: mezi jeho nahrávky paří i skladby Dmitrije Šostakoviče, Paula Hindemitha a dalších. Jeho nahrávka suit Johanna Sebastiana Bacha (BWV 1007–1012) na barokní violoncello, vydaná v roce 1978 na labelu Seon, byla jedním z prvních počinů tohoto druhu vůbec. Během svého života natočil Bachovy suity několikrát. Pro interpretaci používal čisté střevové struny či střevové struny ovinuté stříbrem. Na jeho charakteristickém tónu měly zásluhu i nástroje, na něž hrál: violoncello od Mattea Goffrillera z roku 1695, dále pak romantický nástroj, jejž vyrobil Giovanni Francesco Pressenda roku 1865, a anonymní barokní pětistrunné violoncello piccolo, které využil zejména v interpretaci Bachovy šesté sólové suity.

Pro nahrávku Bachových suit z roku 1992 hrál Bylsma na velké violoncello „Servais Stradivarius“ (které je jedno ze tří Stradivariho nástrojů dochovaných v originálním stavu s původním krkem). Řada sólových i ansámblových nahrávek pro Sony získala prestižní ocenění (Edison Prize, Diapason d’or, Franz Liszt Prize, Vivaldi Prize a další).

Významná je též Bylsmova akademická činnost. V roce 1982 působil na Harvardově univerzitě a je autorem několika dodnes inspirativních pojednání o interpretaci. Proslulou se stala kniha Bach – The Fencing Master (Bach – Mistr šermu), v níž uvádí estetickou a stylistickou analýzu prvních tří Bachových cellových suit se zaměřením na detaily hudebního zápisu, jako například obloučky legata a další artikulační značky.

Bylsmova interpretace byla vždy založena na studiu originálních pramenů, autografů či dobových opisů. V tomto ohledu uctíval rukopis Anny Magdaleny Bachové jako klíčový pro pochopení interpretace Bachovy hudby, zejména co do artikulace a frázování. Zároveň však vždy přiznával, že jeho vlastní způsob interpretace není a nesmí být ten jediný a tento názor předával i svým studentům. Bylsma neuznával pojem „autentická interpretace“ z řady důvodů. „Tři sta let názorů menších osobností – vždy menších než Bach – znemožnilo chápat to, co stojí v úžasně jasných zápisech přesně seříznutého pera, jejichž kopie dnes všichni máme,“ píše ve svém pojednání Bylsma. K otázce romantické interpretace Bacha tak, jak ji razil Pablo Casals, Bylsma uvedl: „Jakákoliv velká osobnost vám může suity zničit, pokud sami nejste silnou osobností. A to není jeho vina.“

Anner Bylsma hraje na violoncello piccolo (zdroj YouTube)

Jeho vášní (nejenom v Bachových suitách) bylo hledání kontrapunktu v sólovém repertoáru. Oponoval tak hráčům, kteří sloučili hudbu do jediné melodické linie. S pomocí střevových strun nalezl bohatou škálu artikulace, díky níž se vyrovnal s polyfonií na nástroji natolik monofonním, jako je violoncello.

Anner Bylsma odešel na odpočinek v roce 2006. Během prvního ročníku Amsterdam Cello Biennale (ACB) se tak svým bachovským recitálem rozloučil s koncertním pódiem. Do konce svého života ale zůstal aktivním hudebním pedagogem a pravidelným účastníkem ACB, kde vedl mistrovské třídy, přednášky a rozhovory s inspirativními osobnostmi. Bylsmovo jméno nese též ocenění, jež bienále předává osobnostem a institucím, které prokázaly zásluhy za violoncello a jeho repertoár.

  1. 1
  2. 2

Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na