První polovina programu se zaměřila především na barokní skladatele. Jako první zazněla Sonáta F dur skladatele Wenceslause Wodiczky (1715–1774), který byl houslistou v kapele bavorského kurfiřta Karla Albrechta v Mnichově a poté i koncertním mistrem dvorní kapely. Zkomponoval Cyklus šesti sonát pro housle a cembalo op. 1, odkud pochází zmiňovaná závěrečná Sonáta F dur. První věta této sonáty se nesla v klidném tempu Siciliany. Zvuk sólových houslí byl křišťálově čistý a krásně se poslouchal. Sólová hra působila lehce a bylo znát, že Jiří Vodička dával do své hry vše. Hudební fráze přednášel melodicky a oduševněle, někdy tóny ozdobil vibratem a společně s bassem continuem tvořil vyvážený zvuk. V druhé větě si housle vesele pohrávaly s různými smyky a dynamikou, která byla precizně zpracovaná: objevovala se zde subita piana a subita forte, což diváky motivovalo k větší pozornosti při sledování proudu hudby. Poslední, třetí věta noblesně zakončila celou sonátu. Toto dílo mě příjemně překvapilo, protože se může rovnat dílům i dalších slavných barokních skladatelů tohoto večera.
Klidný úvod Correliho Concerta grossa D dur přerušily energicky sólové housle a zavedly dialog s dalším houslovým hlasem. Sólisté hráli energicky a znělým tónem i v rychlém tempu. Technicky bylo toto dílo mnohem náročnější než dílo předchozí. Druhá věta kontrastovala s první větou smutnějším začátkem, větší sólový prostor zde získal cembalista. Ve třetí větě s průzračnou harmonií se výrazněji sólově prosadil první violoncellista. Dobrá souhra orchestru se projevila při střídání skupiny sólistů a tutti hráčů a také při zpomalování na konci vět.
Před přestávkou zazněl Locatelliho Koncert pro housle a orchestr D dur, kde se objevily technicky náročné a virtuosní houslové kadence plné arpeggií, stupnicovitých běhů a melodických ozdob, které předvedl sólista dokonale a na diváky zaúčinkovaly velice efektně.
Úplně jiný svět otevřela posluchačům v druhé polovině koncertu Silouánova píseň od Arvo Pärta. Tato meditativní hudba, jež pracuje s technikou tintinnabuli, kterou Pärt vytvořil, by mohla připomínat i filmovou hudbu. Prvotní tóny zazněly v pianissimu a poté se na sebe vrstvily různé zvukové plochy. Komorní orchestr České filharmonie zde předvedl, jak skvěle umí pracovat s dynamikou a vytvořit různé stupně intenzity zvuku.
Zlatým hřebem večera byla nepochybně Šostakovičova Komorní symfonie c moll. Velmi měkký tón na začátku byl vystřídán houslovou melodií plnou patosu. Věty na sebe navazovaly bez přerušování hudebního toku. Energická hudba, která byla prosycena emocemi z poválečné doby, v sobě obsahovala i další náměty z Šostakovičových děl, například ústřední melodii z Violoncellového koncertu Es dur a ze symfonií. Výrazná rubata, taneční a další expresivní hudební plochy dovedly koncert do vítězoslavného finále. V sále se strhl bouřlivý potlesk a spokojení diváci se rozešli do noční Prahy.
Český spolek pro komorní hudbu – Jiří Vodička
16. února 2022, 19:30 hodin
Rudolfinum – Dvořákova síň
Program:
Wenceslaus Wodiczka: Sonáta F dur, op. 1 č. 6
Arcangelo Corelli: Concerto grosso D dur, op. 6 č. 4
Pietro Antonio Locatelli: Koncert pro housle a orchestr D dur, op. 3 č. 12
Arvo Pärt: Silouan’s Song
Dmitrij Šostakovič: Komorní symfonie c moll, op. 110a
Účinkující:
Jiří Vodička – housle
Komorní orchestr České filharmonie
