Zásnuby ve snu aneb tragikomicky rozehraná partie

  1. 1
  2. 2
Jediným velkým operním dílem Hanse Krásy Zásnuby ve snu se Národní divadlo moravskoslezské rozhodlo uvést svou novou dramaturgickou řadu Opery terezínských skladatelů, která příznivcům hudby přibližuje tvorbu tří meziválečných autorů, jež prošli terezínským ghettem a byli následně připraveni o život v Osvětimi.

Hans Krása: Zásnuby ve snu, Národní divadlo moravskoslezské (foto Martin Popelář)
Hans Krása: Zásnuby ve snu, Národní divadlo moravskoslezské (foto Martin Popelář)

Krásova opera měla svou světovou premiéru v Praze v Neues deutsches Theater v roce 1933 a po více než šedesáti letech, kdy upadla v zapomnění, se zde vrátila jako významný kulturní a politický krok díky nastudování Státní opery Praha v koprodukci s Nationaltheater Mannheim. V Ostravě je tato opera uváděna poprvé a k jejímu nastudování ve spolupráci s Národním divadlem došlo v rámci projektu Musica non grata za podpory Velvyslanectví Spolkové republiky Německo Praha.

Hans Krása: Zásnuby ve snu, Národní divadlo moravskoslezské (foto Martin Popelář)
Hans Krása: Zásnuby ve snu, Národní divadlo moravskoslezské (foto Martin Popelář)

Opera Zásnuby ve snu o dvou dějstvích vznikla v roce 1930 na libreto Rudolfa Fuchse a Rudolfa Thomase, vytvořené na námět novely Fjodora Michajloviče Dostojevského Strýčkův sen. Děj, zkoncentrovaný v opeře do jednoho dne, nás zavádí do 19. století do domu Marji Alexandrovny v provinčním městečku Mordasov. Navzdory citům své dcery Ziny k chudému a nemocnému učiteli Feďovi se ji její matka Marja snaží provdat za projíždějícího Knížete, bohatého a zmateného starce, který by obě finančně zajistil. Plánované zásnuby však překazí mladý diplomat Pavel, Zinin ctitel, který Knížete, svého údajného strýce, přesvědčí, že se mu jeho nabídka k sňatku jen zdála. Společně s Marjinou sestrou Nastasjou pak zorganizují návštěvu místních žen, při níž jsou Marjiny intriky veřejně odhaleny, Zina se čestně přiznává ke své lásce k Feďovi a omlouvá se Knížeti za své neupřímné chování. Čistota jejího vyznání však vyjde naprázdno, když po odjezdu Knížete přichází zpráva, že Feďa zemřel a ona zůstává sama neprovdána. Ze slov archiváře, který se údajně setkal se samotným Dostojevským, v inscenaci stále přítomným prostřednictvím řady odkazů, se na závěr dozvídáme, že Zinu osud a její matka nakonec společně zlomili, takže se na východě provdala za místního guvernéra a její duše ztvrdla na kámen.

Hans Krása: Zásnuby ve snu, Národní divadlo moravskoslezské (foto Martin Popelář)
Hans Krása: Zásnuby ve snu, Národní divadlo moravskoslezské (foto Martin Popelář)

V komické operní nadsázce nám jsou tak líčeny satirické momenty z běžného života ruských maloměšťáků s jejich osobními ambicemi a snahou po společenském životě v pařížském stylu. Celý děj je pojat jako absurdní snová fraška, v níž všude panuje klam a přetvářka. Zvukomalebná hudba vychází z hudebního cítění skladatelů, jako byli Schönberg, Stravinský, Janáček, a je průběžně deformována do groteskních poloh, kombinujících také prvky jiných hudebních žánrů počátku 20. století. Před posluchačem se tak v kontrastech a přechodech mezi expresivními disonancemi a křehkou tonalitou rozvíjí kolážová plocha, která místy získává až na revuálním charakteru, jak je tomu například v duetu o pomstě mezi Pavlem a Nastasjou. Kombinace jazzu, swingu, romantických náznaků či dokonce doslovné citace árie Casta Diva z Belliniho opery Norma vytváří hudební svět, kde stejně jako ve snu neexistují žádné hranice.

Hans Krása: Zásnuby ve snu, Národní divadlo moravskoslezské (foto Martin Popelář)
Hans Krása: Zásnuby ve snu, Národní divadlo moravskoslezské (foto Martin Popelář)

Krásovu hudební montáž podtrhuje minimalisticky pojatá scéna Daniela Dvořáka, již kotví „freudovská pohovka“ a v jejímž centru dominuje ikonický obraz českého expresionismu Emila Filly Čtenář Dostojevského. Ten sedí ve svém křesle zoufale zhroucen pod tíhou ztráty hodnot, jako jsou tradice a víra, a jež jsou nahrazovány novými, často pragmatickými záměry. Plošné barvy, vládnoucí na obraze, fungují stejným způsobem na kostýmech Marty Roszkopfové a pomáhají své nositele blíže charakterizovat. Zina tak vystupuje v bílém jako nevěsta s kyticí, která hájí svou čistotu. Její představitelka Veronika Rovná svou roli skvěle ovládla a sošnou, až záměrně strnulou gestiku, dramatizovanou pouze občasnými výkřiky duše, hlasově obohatila o mladistvou naivitu, naplněnou vnitřním žárem. Marja v pěvecky i herecky skvostném podání katalánské mezzosopranistky Marty Infante byla pravou kuplířkou. Náročný pěvecký part, v němž kantiléna dostávala mezi kaskádami expresivních skoků jen velmi malý prostor, dokázala skvěle skloubit s hereckými etudami, při nichž se pohybovala na široké výrazové škále od afektovaného zoufalství přes falešnou snahu se vlichotit až po výstup v duchu španělské tanečnice. Vynikající byl také slovenský barytonista Pavol Kubáň jako stále oklamávaný Kníže, jehož hlasový témbr působil až podmanivě a vyvolával u posluchačů hluboké sympatie ke zmatené postavě, kterou ztvárňoval. Také mexický tenorista Jorge Garza jako neúspěšný nápadník Pavel byl ve své roli pěvecky i herecky velmi přesvědčivý, stejně jako v drobnějších rolích Roman Vlkovič jako archivář a Monika Jägerová jako Barbara. Ženské intrikaření pak výstižně prokreslily také Irena Parlov v roli Nastasji a Hana Dobešová jako Sofia Petrovna.

Hans Krása: Zásnuby ve snu, Národní divadlo moravskoslezské (foto Martin Popelář)
Hans Krása: Zásnuby ve snu, Národní divadlo moravskoslezské (foto Martin Popelář)

Představení mělo dynamický spád, ke kterému nemálo přispěla velmi energická taktovka Adama Sedlického, který se společně s Markem Šedivým ujal hudebního nastudování. Celému realizačnímu týmu, který pod vedením režiséra Jiřího Nekvasila tvořili vedle výše jmenovaných také sbormistr Jurij Galatenko, dramaturg Juraj Bajús a Yago Catalinas Heredia s Janou Tomsovou, jež participovali na choreografii, a všem interpretům se podařilo vytvořit strhující modernistické nastudování, které je nejen inspirativním, ale i záslužným počinem, a jež také díky skvělým pěveckým a hereckým výkonům zaslouženě obohatí repertoár ostravské opery a v listopadu následně také Státní opery Praha.

Hans Krása: Zásnuby ve snu, Národní divadlo moravskoslezské (foto Martin Popelář)
Hans Krása: Zásnuby ve snu, Národní divadlo moravskoslezské (foto Martin Popelář)

Hans Krása: Zásnuby ve snu – premiéra
17. února 2022, 18:30 hodin
Divadlo Antonína Dvořáka, Ostrava

Inscenační tým:
Hudební nastudování: Marek Šedivý, Adam Sedlický
Dirigent: Adam Sedlický
Režie: Jiří Nekvasil
Scéna: Daniel Dvořák
Kostýmy: Marta Rozskopfová
Pohybová spolupráce: Yago Catalinas Heredia, Jana Tomsová
Sbormistr: Jurij Galatenko
Dramaturgie: Juraj Bajús

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


5 2 votes
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments