Celá první polovina koncertu byla věnována Purcellově hudbě. Koncert otevřela jeho skladba Curtain Tune on a Ground z tragédie Timon of Athens. Tato instrumentální předehra je postavena na principu neustále se opakujícího basového motivu, nad nímž se rozvíjejí melodické variace. Akustika sálu celkovému zvuku svědčila, jen melodie travers v hlasitějších pasážích částečně zanikaly pod silnými údery teorby Jana Krejči. Jakmile však ansámbl ubral na intenzitě, poměr mezi nástroji se vyrovnal.
Následující duet Shepherd, leave decoying z opery Král Artuš barevnost ansámblu proměnil, příčné flétny se vyměnily za flétny zobcové. Jana Franková v koncertním programu trefně popisuje, že ačkoliv text skladby zdánlivě promlouvá k pastýřům, aby se věnovali raději svým ovcím než dívkám, ve skutečnosti vykresluje nadpřirozené bytosti, které svádí z cesty Artušovy rytíře. Tenorista Vojtěch Semerád a sopranistka Carine Tinney v průběhu instrumentální předehry přicházeli na pódium skrze hlavní uličku mezi publikem, čímž posluchače nepřímo vtáhli mezi sebe, do děje. Jejich hlasy se v kánonických nápodobách pojily s naprostou intonační jistotou a výrazovou přesvědčivostí.
Kontrastní scénická hudba Music for a while, jež poté zazněla, byla složena k divadelní hře Oedipus. Zklidnila energii koncertu, přinutila posluchače poslouchat ty nejdrobnější nuance, a to v Semerádově podání, kterého jemně doprovodil Pablo Kornfeld na cembalo. Skladba, původně psaná pro scénu, která vede k vyvolání ducha zemřelého krále, vyzněla meditativně klidně. Semerádův hlas byl jemný, ale průrazný. Nesl se prostorem přirozeně, lehce, bez zbytečného tlaku, což mu umožnilo měkce nasazovat tóny a melodie vést plynule, bez jakýchkoliv nepřirozených předělů či skoků.
Následující blok z ódy Hail, bright Cecilia připomněl Purcellovu zálibu v hudební symbolice. V části Thou tun’st this world below vedla Tinney s flétnou Jany Semerádové vyrovnaný dialog, v němž se obě linky citlivě doplňovaly. V árii The Airy Violin pak soubor virtuózní hrou ilustroval kvality dobových houslí, které zpěvák v textu opěvuje. První polovinu koncertu uzavřela jímavá árie Oft she visits this lone mountain z opery Dido a Aeneas, postavená na klesajícím chromatickém basu, v baroku symbolizující nářek, předznamenala tragický konec královny Didony.
Technicky odlišně zněla árie Ye gentle spirits v podání Carine Tinney, pocházející z Purcellovy semi-opery The Fairy Queen. Zatímco Semerádův tón byl kompaktní, Tinney zpívala s výrazným podílem dechu v tónu. Ačkoliv tento přístup v horním rejstříku v jiných skladbách mírně zhoršoval melodické plynutí hlasu, k vypodobnění postavy éterického ducha se k této konkrétní skladbě hodil.
Po přestávce, během které jsem bohužel musela kvůli zdravotní indispozici opustit koncert, program pokračoval částmi z Händelovy pastorální opery Acis and Galatea. Toto dílo z roku 1718 je velmi zvukomalebné. To potvrzuje árie Hush, ye pretty warbling quire!, ve které flétna napodobuje ptačí zpěv. V milostném vyznání Love in her Eyes sits playing pak Händel využil lehký, houpavý rytmus v 12/8 taktu, čímž navodil pastorální ráz doprovodných nástrojů, který jako by podtrhoval galantní charakter Acisova dvoření.
Program doplnil Evaristo Felice Dall’Abaco a jeho Concerto e moll, které jako most mezi styly spojilo tehdejší italskou, německou i francouzskou hudební tradici. Následoval návrat k Händelovi v jeho hluboce duchovní i oslavné poloze. Modlitební árie Waft her, angels z oratoria Jephtha představuje jednu z nejsugestivnějších skladeb skladatelova pozdního období, zatímco část The soft complaining flute z Händelovy verze ódy ke svaté Cecílii opět postavila do popředí flétnu, tichou a tesknou, která, jak se zpívá v textu „v slábnoucích tónech zjeví zoufalých milenců utrpení, jichž žalozpěvy šeptá v trylcích loutna.“
Závěrečný milostný radostný kánon Happy, we! z Händelovy opery Acis and Galatea pak uzavřel večer v duchu letošního motta o spojování národů. Jak úlevné bylo, že koncert skončil právě zde, než byl v následující scéně opery Acis zabit žárlivým kyklopem. Součástí koncertního programu však byly i tištěné noty k Purcellovu kruhovému kánonu „Tis women makes us love, ‘tis love that makes us sad…,“ což nasvědčuje tomu, že se do zpěvu kánonu se sólisty pravděpodobně zapojilo i publikum během zaslouženého přídavku. Je inspirativní pozorovat, s jakým hravým nadšením a precizností se Collegium Marianum v čele s Janou Semerádovou pouští do tvorby i produkcí svých koncertních vystoupení.
Barokní podvečery: Hail, bright Cecilia!
16. dubna 2026, 19:00 hodin
Lobkowiczký palác, Císařský sál, Praha
Program
Henry Purcell: Curtain Tune on a Ground (Timon of Athens, Z. 632)
Henry Purcell:Shepherd, leave decoying (The King Arthur, Z. 628)
Henry Purcell: Music for a while (Oedipus, Z.583)
Henry Purcell: Shepherd, leave decoying (The King Arthur, Z. 628)
Henry Purcell: Thou tun᾿s this world below (Hail, bright Cecilia, Z.328)
Henry Purcell: The Airy Violin (Hail, bright Cecilia, Z.328)
Henry Purcell:Árie a tance z The Fairy Queen, Z. 629
Henry Purcell:Oft she visits this lone mountain (Dido and Aeneas, Z. 626)
Georg Friedrich Händel: Hush, ye pretty warbling quire! (Acis and Galatea, HWV 49, Act I)
Georg Friedrich Händel: Love in her Eyes sits playing (Acis and Galatea, HWV 49, Act I)
Evaristo Felice Dall᾿Abaco: Concerto a più istrumenti e moll, op. 5, č. 3
Georg Friedrich Händel: Waft her, angels, through the skies (Jephtha, HWV 70)
Georg Friedrich Händel: The soft complaining flute (Ode for St. Cecilia᾿s Day, HWV 76)
Georg Friedrich Händel: Happy, we! (Acis and Galatea, HWV 49, Act I)
Účinkující
Carine Tinney – soprán
Vojtěch Semerád – tenor
Jana Semerádová – umělecká vedoucí, flauto traverso
Lenka Torgersen – koncertní mistr
Magdalena Malá – barokní housle
Andreas Torgersen – barokní viola
Julie Braná – flauto traverso
Jan Krejča – teorba
Tilman Schmidt – kontrabas
Pablo Kornfeld – cembalo
