Všechno prostě má být tak, jak je

  1. 1
  2. 2

Od mezzosopránu k sopránu a zpět 
Rozhovor s litevskou sopranistkou Violetou Urmanou 


O vašem přechodu od mezzosopránu k sopránu před deseti lety jste sama kdesi prohlásila, že si o tu změnu váš hlas sám řekl. Jak jednoduchá to byla změna z hlediska přeškolení? Nikdy jste později o správnosti toho rozhodnutí nezapochybovala?

Je pravda, že můj hlas sám vždycky předurčoval to, jakým směrem se bude moje kariéra ubírat. Myslím, že až do nynějška jsem v tomto směru dělala správná rozhodnutí. Deset let jsem byla mezzosopránem, či spíš něčím, čemu se říká “zwischenfach”, tedy něčím mezi mezzosopránem a sopránem. A dalších deset let  jsem si pak užívala jako soprán, a to s radostí a pocitem zadostiučinění. Spousta rolí z mého repertoáru je na CD a DVD, a tak je možné se přesvědčit, zda ono rozhodnutí o změně oboru bylo správné. Se svým hlasem jsem pracovala tak, jak jsem cítila, že je to třeba. Opravdu jsem si tu proměnu se vším všudy užila, neminulo mě nic. Zpívala jsem nejobtížnější role dramatického sopránu, jako jsou Gioconda, Medea, Norma nebo Aida, a zpívala jsem je tak, jak nejlépe jsem si myslela, že to dokážu.

Pro přechod k jinému oboru jsem nepotřebovala žádný čas. Prostě jsem plynule obor změnila a přešla do něj. Bylo to jednoduché: můj hlas se najednou obrazně řečeno dostal o jedno patro výš. Samozřejmě se změnila barva, s jakou zpívám, frázování a pochopitelně i emoce, které svým zpěvem vyjadřuji. Když je hlas schopný se adaptovat a ta změna přitom nepřinese zhoršení jeho kvalit, pak to je správná cesta. Když ale nemáte předpoklady udržet svůj hlas ve stejné kvalitě a zpívat s ním dobře I ve vyšších rejstřících,pak je lepší přenechat role daného oboru jiným zpěvákům.

A nynější opětovné zařazování mezzosopránových rolí do mého repertoáru? To neznamená, že bych se vracela zpátky k mému italskému mezzosopránovému repertoáru. Jednoduše proto, že vyšší rejstříky jsou pro mne snáze zpívatelné, než nižší. Ale prostě se teď už necítím na to, abych zpívala vysoké C v piannisimech. Proto už nechci zpívat Normu. Prostě proto, že už ji nezazpívám tak bravurně, jak bych sama chtěla. Ale v německém repertoáru sopránové role stále ráda zpívám. Ted je mojí nejoblíbenější rolí Isolda.

Máte svého stálého hlasového pedagoga, který by vás průběžně sledoval a se kterým byste výběr nových rolí konzultovala?

Už pár let se o svůj hlas starám jenom sama. A jsem za to ráda. Mám jen sama plnou zodpovědnost za to, co zpívám a jak to zpívám, a snažím se sama rozhodovat o repertoáru, který budu zpívat. Vždycky jsem cítila, který part je pro mne vhodný a co bych naopak zpívat neměla. V tomhle by každý zpěvák být soudný a při rozhodování o tom, do kterých rolí se pustí, náležitě opatrný. Tím spíš, že ambice, peníze a sláva ho mohou táhnout na scestí… Vždycky by každý sám měl nejlépe cítit, kterým směrem se ubírat a rozvíjet, a to i s ohledem na věk. Nikdo vás nezná lépe, než vy sám sebe.

V příští sezoně se máte znovu objevit ve Verdiho Aidě v Met, ovšem ne jako Aida, ale jako Amneris, znovu budete zpívat i Eboli. Proč tedy znovu právě tyto role?

Ano, příští sezonu budu znovu  zpívat Amneris v Met, a to v té samé inscenaci, ve které jsem už několikrát zpívala Aidu. Když se slyším, jak zpívám Aidu, jsem docela pyšná na to, jak ji zpívám a mám tu roli ráda. Ale nastal čas s touhle rolí skončit. Nechci riskovat, že už ji nebudu zpívat perfektně ve výškách a pianissimech tak, jak bych chtěla, aby zněla. A tak je čas se vrátit k Amneris.

Rozhodnutí vrátit se k Eboli bylo v téhle řadě mých rozhodnutí před rokem první. Bylo to podle mne správné rozhodnutí, loni jsem si ji zazpívala v celé sérii Dona Carla. Můžu říct, že stále mám možnost volby. Ale poškozený soprán se dobrým mezzosopránem už stát nemůže. Mám v sobě obě barvy hlasu, a to je pro mne dobře. Teď používám svoje “mezzo-hloubky” ve Wagnerových partech, jako je Sieglinda, Isolda nebo Brünnhilda.

Když už mluvíme o Verdim a Wagnerovi: pro jednu skupinu vašich fanoušků jste ideální představitelkou Verdiho hrdinek, pro druhé Wagnerových. K čemu vy sama máte blíž?

Mám ráda všechny role, které zpívám! Verdi je báječný, ale zdá se, že Wagner mně sedí víc. Když jsem svoji kariéru začínala a byla považována za dramatický italský mezzosoprán, pravděpodobně jsem měla být spíš nazývaná wagneriánským pěvcem. Několik let jsem zpívala v Bayreuthu, umím německy, moje mentalita je nordická… Ale mám ráda i Glucka a jeho Ifigénii, Berlizovu Didonu nebo Ponchielliho Giocondu, a to o nic méně, než Aidu nebo Isoldu. Jsem kumštýř a až teprve potom zpěvák, mám široké hudební zájmy. Jen pro mě je drama a vyjádření příběhu zpěvem víc lákavé, než jen hrát na nějaký hudební nástroj.

Už jsme se toho vlastně dotkli: říkáte o sobě, že jste maximalistka. Jak přesně se to projevuje? Jak třeba vypadá vaše příprava na vystoupení?

Na každou roli se připravuji nejméně půldruhého roku předem, Prvně se rozhoduji, jestli je dotyčná role pro mne vhodná, potom se učím frázování, notu za notou, abych ji měla perfektně zažitou, protože později s orchestrem a při scénických zkouškách se to všechno koordinuje už jen velmi těžko. Před samotným představením jsem tak dvě až dvě a půl hodiny už v divadle, „rozehřívám“ svůj hlas, potom se líčím a tak hodinu před vlastním představením už bývám plně připravená. Mám ráda dostatek času na přípravu, nemám ráda spěch. Pro kvalitní výkon je důležité být v pohodě a zdravý. A tomuto perfekcionismu právě předchází důkladná příprava v počátečních fázích studia role.

Máte podobně vysoké nároky i na svoje okolí? Jak se vám třeba spolupracuje s režiséry, s jejichž režijní koncepcí nesouhlasíte?

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat