Všechno prostě má být tak, jak je

  1. 1
  2. 2

Jako kumštýř, který vysoké nároky klade sám na sebe a na svůj výkon, mám pochopitelně raději, když také všichni ostatní, kteří společně se mnou na představení pracují, mají podobně vysoké nároky jako já. Bohužel, někdy slyšíte špatnou výslovnost, občas kolegové zpívají jiné noty, než mají, a přitom ne vždycky jim dirigent něco vytkne! To moc nechápu… Když něco udělám špatně, jsem ráda za to, když mě ostatní opraví. S nejlepšími umělci se ale dělá opravdové umění a nikdo už je opravovat nemusí. Tak to mám ráda. Pak se i sama dostávám jakoby do jiné dimenze – do světa, který mě inspiruje k maximálnímu výkonu.

Co se režisérů týče: nikdy v životě jsem režiséra, se kterým bych nesouhlasila, nepotkala. Opravdu. Moderním výkladům děl jsem plně otevřená. Ale prosím, neptejte se mě na vulgarity nebo nahotu na jevišti…

Svoji roli i celou operu obvykle znám velmi detailně a důkladně. Někdy tak může být trochu znepokojující, když režisér interpretuje dílo špatně, špatně ho “čte”. Nemám ráda, když se ničí myšlenka autora díla, která je v textu. Když se šlape po atmosféře hudby, kterou skladatel napsal… Ale rozhodně nemůžu říci, že jako interpret mám ráda jen klasická provedení…

Opera je totiž tak mnohovrstevnatá a dává možnost k řadě výkladů… Vezměte si třeba první dějství Síly osudu, ve kterém Leonora zpívá “Miluju tě, miluju tě…“, ale v podtextu přitom je “Možná tě ale nemiluju dostatečně, obávám se, že tě nedokážu milovat dost, nemohu opustit svého otce a svůj domov…”. Pak tedy může být vlastně chybou, když interpret ono „Miluji tě…“ zpívá jen jaksi „obyčejně“, ploše… Vždycky je to o kontextu dané situace. A takto podobně může být celé dílo i předmětem různé interpretace režiséra.

V Praze se nejnověji představíte na Pražském jaru ve výběru písní Richarda Strausse. Jaký vztah k jeho hudbě máte, jak vašemu hlasu Strauss sedí a které písně uslyšíme?

Písně Richarda Strausse jsem zpívala hned při svém prvním recitálu. A ve Straussových operách ztvárňuji Ariadnu v Ariadně na Naxu, to je nádherná role. Straussovy vokální linie jsou napsány tak, že přesně sedí mému hlasu. Většina Straussových písní je ale velmi náročná na interpretaci. Na pražském koncertu zapívám mimo jiné Frühlingsfeier, která má velmi široký rozsah a je i hodně dramatická. Také budu zpívat Vier Lieder op. 27, které zahrnují velmi známé Ruhe, meine Seele, Heimliche Aufforderung, Morgen a Cäcilie. Všechny Straussovy písně z mého pražského programu budou nádherné!

A jaké nové role a projekty v současné době chystáte?

V tuto chvíli zpívám role, které jsem už kdysi zpívala. Protože se mi hlas trochu změnil, tak jsem je přestudovala a změnám svého hlasu přizpůsobila. Ráda bych si zazpívala Dalilu, která dříve byla pro můj hlas posazená příliš nízko. Teď bych se ji měla začít učit. Taky Ortrudu, kterou jsem nikdy nezpívala a měla bych ji začít zpívat v roce 2017, a pravděpodobně bych se měla dostat také ke svojí první ruské roli. Mám ráda nové výzvy, mám pohyblivý hlas, jsem myslím hudebně všestranná a tím spíš se těším na úvahy o nových rolích, které by ještě měly přijít!

Ve svém minulém rozhovoru pro portál Opera Plus jste se zmiňovala o tom, že domů do rodné Litvy se nedostanete tak často, jak byste chtěla. Kde vůbec máte v současné době váš domov? Považujete se za kosmopolitního člověka? Jak snášíte časté cestování?

Do Litvy se v posledních letech snažím vracet pravidelně, vystupuji tam koncertně tak dvakrát do roka. Nejlepší je, když tam můžu strávit také pár dní volna. I když v zahraničí žiji už od roku 1991, Litva je stále mojí vlastí. Domov mám ale ve více než jen jedné zemi. Bydlím v Německu, ale manžel je Ital a tak třeba prázdniny trávíme v Itálii. Samozřejmě, kvůli práci cestuji po celém světě. Mluvím mnoha jazyky a sama se cítím jako kosmopolitní člověk. Není ale absolutně možné budovat kariéru a přitom lpět na jednom místě. Musíte cestovat. Hodně cestuji od samého začátku mé profesionální kariéry. Trochu víc času na domov a soukromý život si ale dřív nebo později určitě najdu. Nelituji ovšem ničeho. Jsem ráda za všechno, co jsem v životě měla a čím jsem prošla. Chci žít život tak, jak ho žiju, snila jsem o takové kariéře. Všechno prostě má být tak, jak je…

Děkuji za rozhovor!

Vizitka:
Jedna z nejlepších verdiovských i wagnerovských heroin posledních let, brilantní interpretka sopránových i mezzosopránových rolí, se narodila v roce 1961 v  Litvě. Violeta Urmana je stálým hostem nejpřednějších operních scén světa, počínaje Metropolitní operou v New Yorku a Vídeňskou státní operou, přes Teatro alla Scala v Miláně nebo Bavorskou státní operu v Mnichově, až po Royal Opera House Covent Garden v Londýně či Deutsche Oper v Berlíně.

Tisícům návštěvníků přenosů z Metropolitní opery v New Yorku stačí prozradit jediný titul: Aida. Titulní roli Violeta Urmana ztvárnila tak, že – slovy recenzenta New York Times – publikum zůstávalo bez dechu. Neméně nadšených ovací se Violetě Urmaně dostalo před několika lety díky výkonu ve Wagnerově Tristanovi a Isoldě na scéně vídeňské Státní opery. Wiener Zeitung o jejím ztvárnění Isoldy referoval jako o skutečné události, kdy se dostal do souladu umělkynin plný hlas, čistá výslovnost i přesvědčivý herecký výkon.

Wagnerovy opery provázejí pěveckou dráhy Violety Urmany od počátků. Celosvětový ohlas zaznamenal již její debut v roli Kundry v Parsifalovi. V roce 2001 pak na Bayreuthském festivalu sklízela obdiv v úloze Sieglinde ve Valkýře.

Violeta Urmana má za sebou nespočet kritikou oceňovaných rolí – například Aidu v nastudování milánské La Scaly, Tosku v opeře ve Florencii, titulní part ve Straussově Ariadně na Naxu na scéně Met nebo Belliniho Normu v drážďanské opeře. Ke spolupráci ji pozvali přední dirigenti naší doby, jako Claudio Abbado, Daniel Barenboim, Pierre Boulez, Sir Simon Rattle či James Levine.

V Praze se Violetta Urmana představila před čtyřmi lety při písňovém večeru na scéně Národního divadla, letos se vrací se straussovským programem, který uvede festival Pražské jaro.

(Zdroj: Národní divadlo, Pražské jaro)

Pražské jaro 2014
Violeta Urmana (soprán)
Dirigent: Jonathan Nott
Bamberger Symphoniker
24. května 2014 Smetanova síň Obecního domu Praha

program:
Richard Strauss: Výběr z písní pro soprán a orchestr
– Als mir dein Lied erklang, op. 68/4
– Ich wollt ein Sträußlein binden, op. 68/2
– An die Nacht, op. 68/1
– Frühlingsfeier, op. 56/5
– Ruhe, meine Seele, op. 27/1
– Heimliche Aufforderung, op. 27/3
– Morgen, op. 27/4
– Cäcilie, op. 27/1
Gustav Mahler: Symfonie č. 1 D dur „Titan“

www.violetaurmana.com
www.festival.cz

Foto Ivan Balderramo 

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat