Výlety Leoše Janáčka do měsíce a do 15. století

Poslední inscenace Janáčkových Výletů páně Broučkových v pražském Národním divadle se setkala s širokým ohlasem publika i kritiky. O vzniku i formální a obsahové podobě díla uveřejňujeme zasvěcené postřehy Jiřího Srstky, ředitele divadelní, literární a audiovizuální agentury Dilia.

Výlety páně Broučkovy zaujímají v operní tvorbě Leoše Janáčka prazvláštní místo. Jedná se o opery dvě, propojené vlastně pouze postavou Matěje Broučka včetně toho, že je předurčeno, které postavy jsou v první a druhé opeře obsazeny stejně. V případě Výletů jde dále zcela bezkonkurenčně o nejdelší operu Leoše Janáčka a to v pořadí čtvrtou, započítáváme-li Janáčkovy prvotiny Šárku a Počátek románu. Janáček tedy složil Výlety páně Broučkovy po Její pastorkyni a prapodivném Osudu. Výlety jsou jedinou operou Leoše Janáčka, která měla premiéru v Národním divadle a zřejmě se jedná o titul, který Janáček skládal (včetně tvorby libreta) nejdéle. V případě Výletů se tak dostal do rozporu se svou známou větou: „Já pišu snadno a rychle“. Dále jde o jedinou komickou operu z pera Leoše Janáčka a o operu, jež byla a je nejméně hrána (vyjma zmíněných prvotin a Osudu). S úsměvem na líci lze též říci, že v případě Výletu páně Broučkova do měsíce jde asi o světový rekord, co se počtu zúčastněných libretistů týče, v neposlední řadě však také o to, že Janáček složil hudbu k části opery, nemaje vůbec libreto.

Leoš Janáček začal komponovat Výlet páně Broučka do měsíce v roce 1908, shodou okolností právě v roce, kdy zemřel autor předlohy Svatopluk Čech ve věku 62 let. Ten těžko mohl tušit, že na jeho tehdy slavná díla o Matěji Broučkovi (bylo jich více než Výlet do měsíce a Výlet do 15. století) bude zkomponována opera, ve které bude dokonce on jako postava účinkovat a to na začátku Výletu páně Broučka do 15. století. To, že se Janáček zapomněl optat dědiců Svatopluka Čecha, zdali souhlasí s adaptací jeho románu do podoby opery, netřeba snad ani zmiňovat.

Kompozice Výlet páně Broučka do měsíce trvala Janáčkovi neuvěřitelných 9 let, zatímco návazně Výlet páně Broučka do 15. století komponoval také neuvěřitelných 9 měsíců. Právě v tomto opusu došlo k tomu, co bylo naznačeno výše, a sice to, že libretista František Serafínský Procházka nestačil dodávat Janáčkovi vzhledem k jeho rychle postupující kompozici další části libreta, takže Janáček komponoval v předstihu, nemaje text v ruce. Poté co ho od Procházky obdržel, dosazoval libreto do již složené hudby a pochopitelně ho i upravoval. Těžko najdeme v dějinách opery obdobný případ.

Jak lze usoudit z časového rozmezí kompozice Výletů, nebyla to doba pro Evropu jednoduchá, jelikož v roce 1914 vypukla 1. světová válka a hned po jejím ukončení zachvátila starý kontinent španělská chřipka. Janáček se v tomto období zejména soustředil na uvedení své opery Její pastorkyně v Národním divadle, o čemž byly napsány stohy literatury, zejména ohledně závěru opery, který překomponoval tehdejší šéf opery Karel Kovařovic a vyžádal si za to 1% tantiémy na úkor Janáčkův. Její pastorkyně pak byla uvedena na Národním divadle v roce 1916 a do slova a do písmene se rozlétla po celém světě. Teprve po uvedení Její pastorkyně v Národním divadle se Janáček stal světově uznávaným skladatelem. Výlety páně Broučkovy byly v Národním divadle premiérovány 23. 4. 1920 a nedosáhly zdaleka takového úspěchu, jako Její pastorkyně. Premiéru dirigoval Otakar Ostrčil, který zaskočil za šéfa opery Karla Kovařovice, jenž zanedlouho po premiéře Výletů zemřel a na jeho místo nastoupil právě Ostrčil. Inscenaci režíroval ředitel Národního divadla, Gustav Schmoranz. Ten byl zdaleka nejdéle působícím ředitelem Národního divadla v jeho historii a to neuvěřitelných 22 let (1900 až 1922) a předstihl tak i prvního ředitele Národního divadla Františka Adolfa Šubrta (1883 až 1900). Janáček také neopomněl dedikovat Výlety prvnímu prezidentovi Masarykovi. Inscenace Výletů se dočkala deseti repríz, což ve srovnání s reprízovaností Její pastorkyně vskutku nebylo mnoho. Na jeviště Národního divadla se Výlety vrátily až v roce 1949.

Janáčkovi bylo v roce premiéry Výletů 66 let a dalo by se říci, že byl v rozkvětu sil. Nikdo netušil, kolik světových děl se mu ještě až do jeho smrti v roce 1928 podaří složit. Nicméně život Janáčka značně podrásal a to především v důsledku smrti obou jeho dětí (po malém Vladimírovi v roce 1904 umřela i jeho starší dcera Olga), včítaje v to též rozpad manželství, pokud ho on sám nezpůsobil a na který reagoval nejrůznějšími milostnými vztahy, jež měly na druhou stranu blahodárný vliv na jeho tvorbu. Na Janáčkovi se jistě podepsala již zmíněná 1. světová válka třeba také tak, že po Brně se rozšířila šeptanda o tom, že všichni členové brněnského rusistického kroužku, jehož byl také předsedou (byť rusky uměl spoře) budou zatčeni a souzeni, jelikož oslavují nepřátelskou mocnost a kují pikle proti mocnářství.

Ale zpátky k Výletům. Asi neexistuje opera, která by měla tolik libretistů, jako Výlet páně Broučka do měsíce. Janáček poměrně chaoticky oslovoval řadu literátů a požadoval od nich napsání, či úpravu libreta na Čechovu prózu. Nejprve Janáček zkoušel napsat libreto sám, pak ve spolupráci s Fedorou Bartošovou, libretistkou bláznivé opery Osud, avšak neúspěšně. Dále na libretu spolupůsobili pánové Mašek, Holý, Dyk, Janek, Šípek, Gellner, osloveni byli i bratři Mrštíkové, spolupráci odmítnul S. K. Neumann … a tak bych mohl pokračovat dál a dál. Nicméně rozhodující roli při tvorbě libreta sehrál F. S. Procházka, byť souběžně s ním libreto vytvářeli i Viktor Dyk a Jiří Mahen, kteří o sobě nevěděli až do té doby, kdy se Mahen z novin dozvěděl, že libreto k Výletům napsal Dyk, přičemž byli oba přátelé. Spor je pak „ukončen“ v roce 1916, protože je Dyk zatčen pro velezradu a libreto dokončuje věrný F. S. Procházka. Dlužno také podotknout, že původně Janáček operu o Matěji Broučkovi a jeho výletech koncipoval pouze jako Výlet do měsíce, tedy jako jednu operu, již dokonce opatřil epilogem. K samostatnému uvedení Výletu páně Broučka na měsíc jako samostatné opery s epilogem však došlo až o mnoho později.

Zůstává nezodpovězenou otázkou, proč Leoš Janáček právě sáhnul po próze Svatopluka Čecha s tím, že se tato próza v adaptované podobě již na divadelních scénách objevila. Výlet do měsíce zpracoval František Ferdinand Šamberk jako frašku se scénickou hudbou Karla Kovařovice (!), operetu na toto téma pod názvem Výlet pana Broučka složil dnes již neznámý skladatel Karel Moor. Důvodem snad byla touha Janáčka „namířit očistně střely do vlastních řad“. Šlo mu tedy asi o burlesku, satiru, kritiku českého prostředí a bůh ví co ještě. Zřejmě ho přitahovala postava Matěje Broučka, který rád pije pivo a honí nájemníky ve svém domě, aby mu zaplatili činži na straně jedné, na straně druhé pak svět sterilních umělců na měsíci, bez dotyku s jakoukoli realitou (i tou měsíční), pijících pouze rosu, kteří jsou plní licoměrnosti a pokrytectví. Ostří Janáčkovo se zařezává do české reality daleko důrazněji ve Výletu do 15. století, kdy je chování Matěje Broučka v obklopení husity zbabělé, dá se říci typicky české a alibistické. Před rozhodující bitvou, do které má Brouček pochodovat s husity, zpívá: „K čemu, proč a co mne to vynese?“ Nu, satira a mravokárcovství  se na operní jeviště moc nehodí.

Zajímavá je však Janáčkova práce s jazykem a týká se vlastně všech jeho tří „literárních oper“, tedy ještě Příhod lišky Bystroušky (předloha Rudolf Těsnohlídek) a Janáčkovy poslední opery Z mrtvého domu (předloha Fjodor Michajlovič Dostojevskij). Otevřeně řečeno, jsou libreta těchto oper na hranici srozumitelnosti. Opera Z mrtvého domu, kde libreto psal sám Janáček, je zaplavena rusismy (Já pozdravljaju s prazdnikom) a v Lišce Bystroušce Janáček používá směsici příbrněnského, bílovického, hanáckého a bůhví jakého ještě dialektu, kterému též není zrovna rozumět. Výlety jakoby tento vývoj předznamenávaly s použitím zvláštního ústrojenství českého jazyka v případě Výletu do měsíce a starobylé češtiny v případě Výletu do 15. století. Jakoby se Janáčkovi tento Čechův metajazyk více než zamlouval a možná dosti právě přispěl k tomu, že Janáček si umanul Čechovy prózy zhudebnit. Pokud si vezmete na jedné straně prózu Svatopluka Čecha a na straně druhé libreto k Výletu do měsíce zjistíte, že Janáček a jeho houf spolupracovníků „vybíral“ do libreta právě části, které jsou co nejvíce nesrozumitelné.  Posuďte sami:
Etherea: „Již prchám jako vánkem vůně květná, leč vrátím se jak motýl na liánu, když bleskne duhou v reje paviánů, jak živý démant ve všech barvách vzlétna.“

Obdobné je to ve Výletu do 15. století, kde je zpívaná starobylá čeština ještě nesrozumitelnější. Pokud pak porovnáme jazyk Čechův s jazykem Janáčkovým (respektive s jazykem F. S. Procházky) zjistíme, že Janáček s Procházkou nesrozumitelnost textu ještě posilují.

Čech: „Ale ty jsi jistě cizozemec poběhlý, ježto mluvieš někakú změtenú řěčí a odievaš  sě takým rúchem, potvorným.“
Janáček + Procházka: „Tys ajsa cizozemec? Mluvíš někakú zmatenú řečí, sotně rozumiem, co blebceš a potvorně se odieváš.“

Svatopluk Čech pak asi v polovině Výletu do 15. století uprostřed textu zničehonic napsal: „Doufám, že jsem svou staročeštinou neznalce již dosti oslnil, znalce pak dosyta pozlobil a že mi proto čtenářové dovolí, abych ostatní řeči svých Staročechů podal prostou novočeštinou“. Této výzvy však Janáček s Procházkou nedbali.
Ano, je skvělé, že již máme v operních domech titulkovací zařízení, kde i u české opery je promítáno také česky psané libreto.

Přes všechno shora uvedené je obdivuhodné, že Janáčkův hudební génius dokázal z takového s odpuštěním libretistického mišmaše ukout podivuhodnou operu, jež je celistvá, zajímavá, místy i strhující, byť spíše pro operní gurmány. Výlety páně Broučkovy však představují neslezitelnou horu a to pro naprostou většinu operních režisérů. Není se čemu, ve vztahu k podobě opery Výlety páně Broučkovy, co divit.