Výročí: Georg Friedrich Händel, mistr barokní hudby

  1. 1
  2. 2
Před 260 lety, 14. dubna 1759, zemřel v Londýně Georg Friedrich Händel, jedna z vrcholných osobností barokní hudby a jeden z nejplodnějších skladatelů všech dob. Ve svých operách, kterých zkomponoval přes čtyřicet, a oratoriích, kterých složil téměř třicet, se obracel k námětům z antické mytologie, k biblickým a historickým příběhům a středověkým pověstem a mistrně ztvárnil lidské vášně a tragický patos, jež v těchto předlohách nacházel. Je jedním z mála skladatelů své doby, jehož opery oslovují i dnešního diváka a jehož oratoria se provádějí po celém světě. Německé školení, italské zkušenosti a anglické prostředí, v němž žil a pracoval velkou část svého života, jej obohatily o kosmopolitismus, který jeho současníci většinou postrádali.
Balthasar Denner: Georg Friedrich Händel (zdroj Wikimedia.com)

Ve stejném roce, pouhý měsíc po sobě, se narodili dva velcí barokní skladatelé: Georg Friedrich Händel 23. února 1685 v Halle a Johann Sebastian Bach 21. března 1685 v Eisenachu. Nikdy se však nesetkali. Zatímco Bach celý život působil v Německu, Händel byl větší světoběžník: působil v Itálii a především v Anglii, kde se proslavil, strávil tam většinu života a napsal tam svá nejslavnější díla. Händelův otec (zemřel v roce 1697) byl holič a chirurg a osobní lékař syna saského vévody a pro synův zájem o hudbu a komponování neměl, na rozdíl od matky, příliš pochopení; chtěl mít ze syna právníka. Mladý Händel splnil přání z otcovy závěti a zapsal se v roce 1702 na studium práv na univerzitě v Halle, ale už za rok odešel do Hamburku, kde hrál na cembalo v místní opeře. V roce 1705 zde uvedl první dvě opery a pak zamířil do Itálie. V roce 1707, když papež dočasně zakázal operní představení, skládal církevní hudbu. Krátce se pak objevil v Hannoveru a v roce 1710 odjel do kosmopolitního Londýna, který miloval operu. Až na výjimky pak v Anglii strávil zbytek života a pohřben je ve Westminsterském opatství. Jeho dílo je ohromné. Jen za čtyři roky v Itálii složil na padesát děl. Vedle více než čtyřiceti oper a téměř třiceti oratorií napsal spoustu kantát, duet, hymnů, písní, árií, varhanních koncertů, sólových a triových sonát, skladeb pro klávesové nástroje a jiných.

K nejznámějším a nejoblíbenějším Händelovým dílům mimo operu a oratoria patří Vodní hudba z roku 1717. Je to veselá, pohodová, skoro by se dalo říct populární hudba, ovšem na vysoké úrovni. Celkem má dvaadvacet částí uspořádaných do tří suit. Händel dílo zkomponoval na objednávku krále Jiřího I., který chtěl uspořádat slavnost na řece Temži, při níž se měla hrát hudba. Slavnost se konala 17. července 1717. Vodní hudbu hrálo padesát muzikantů na bárce v blízkosti královské bárky, kde koncertu naslouchal král se svými přáteli. Králi se hudba údajně líbila natolik, že ji během plavby po Temži nechal dvakrát zopakovat. A Vodní hudba se popularitě těší dodnes, podobně jako jiné, mnohem pozdější dílo složené pro královskou slavnost: Hudba ke královskému ohňostroji z roku 1749.

Händelův operní typ charakterizuje Jan Trojan v Dějinách opery takto: „V opeře ho nelze považovat za revolucionáře ani v námětech, ani v jejich zpracování. […] Ouverturu komponoval Händel ve francouzském slohu jako široce založený útvar, často s připojením dalšího dílu po druhé části, allegru. Sbor ve svých operách zpočátku neuplatňoval. Recitativ učinil melodicky i harmonicky bohatým útvarem, využíval také ariosa a jeho da capo árie jsou formově jedinečně rozrůzněné. Hlavní role svěřoval většinou sopránům a altům, v některých operách byla primadona obdařena až dvaceti áriemi. V tom lze spatřovat ústupek dobové konvenci italské opery. Na druhé straně však ve srovnání s touto vysloveně sólistickou operou Händel do svých děl zařazoval rozsáhlé taneční výstupy a později i sborové výjevy.“

K nejslavnějším Händelovým operám patří Rodrigo, Agrippina, Radamisto, Floridante, Julius Caesar (Giulio Cesare), Ottone, Tamerlano, Rodelinda, Ezio, Orlando, Ariodante, Alcina či Xerxes (Serse). Z raných oper je asi nejslavnější Rinaldo, spojený s počátky Händelova působení v Anglii. Po úspěchu Rodriga (1707) ve Florencii a Agrippiny (1709) v Benátkách zaujal Händel hannoverského kurfiřta Jiřího, který ho najal jako kapelníka. Ale Händela lákal svět, a tak odcestoval do Londýna, kde uváděl opery. První byl právě Rinaldo, který měl premiéru 24. února 1711 v Queen’s Theatre. Při nákladném, výpravném představení zněly hromy a blesky a součástí byl i ohňostroj či vypouštění živých vrabců na jevišti. Händel zůstal v Anglii až do smrti. Když zemřela anglická královna Anna (vládla v letech 1702–1714), poslední panovník z rodu Stuartovců, nastoupil na trůn právě hannoverský kurfiřt Jiří jako král Jiří I. (vládl v letech 1714–1727). Jiří I. svého bývalého neposlušného kapelníka nepotrestal, naopak u něj objednal řadu skladeb včetně výše zmíněné Vodní hudby. Rinaldo měl velký úspěch. Händel ho složil během prosince 1710 a ledna 1711 a použil v něm řadu částí z dřívějších oper Almira, Agrippina, Ezio, Rodrigo a dále ze svých oratorií či serenád. Námět čerpali libretisté Giacomo Rossi a Aaron Hill z Tassova eposu Osvobozený Jeruzalém. Příběhy z tohoto eposu, zejména o kouzelnici Armidě, byly námětem oper velice často (ještě poslední Dvořákova opera Armida z roku 1904 čerpá ze stejného díla). Rinaldo byl obdivovaný, ale později se stal naopak symbolem zastaralé formy i terčem posměchu (například v Žebrácké opeře Johna Gaye z roku 1728) a na dvě stě let upadl v zapomnění. Až v 80. letech 20. století došlo k novému zájmu o Rinalda a vznikla i řada nahrávek.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na