Před sto deseti lety, 9. listopadu 1907, se narodil klavírní virtuos František Maxián, všestranně hudebně nadaný umělec, který vynikl i jako příležitostný dirigent a zvláště skvělý doprovázeč. Byl rovněž výborným hráčem z listu s dokonalým sluchem a vrozeným smyslem pro stavbu a rytmus. Ve svém uměleckém projevu spojoval vybroušenou techniku s kultivovaným tónem, mužným výrazem i osobitostí podání.
Rodák z Teplic-Šanova koncertoval doslova po celé Evropě a jeho repertoár byl neobyčejně rozsáhlý – od Bacha přes romantiky po soudobou hudbu. Jeho sólová vystoupení budila pozornost úrovní i programem, protože se často obracel k monumentálním dílům klavírní literatury – například Prokofjevův Koncert C dur hrál v roce 1938 za řízení samotného autora, hrával Dvořákův Klavírní koncert i Smetanovy České tance.
Byl také uznávaným pedagogem – jako profesor působil na Pražské konzervatoři a AMU. K jeho žákům patřili například Jan Panenka, Peter Toperczer, Marián Lapšanský nebo Josef Hála. Zemřel 18. ledna 1971 a pochován byl ve Slavíně na Vyšehradském hřbitově v Praze nedaleko svého učitele Viléma Kurze. Vynikajícím klavíristou a pedagogem je i jeho syn František Maxián mladší.
