Výročí Plus: charizmatický rebel Jan Novák

  1. 1
  2. 2
8. dubna 1921 se v Nové Říši na Moravě narodil jeden z nejvýraznějších představitelů poválečné generace českých skladatelů, Jan Novák (1921-1984). Dirigent Rafael Kubelík jej jednou trefně nazval “Božským rošťákem”.
Jan Novák (zdroj: jannovak.eu)

Velehrad, Brno, Amerika

Hudebně nadaný hoch se stal v roce 1933 žákem jezuitského gymnázia na Velehradě, které poskytovalo prvotřídní klasické vzdělání s důrazem na výuku jazyků (kromě latiny a řečtiny se vyučovala ruština, němčina a esperanto). Revoltující mladý muž, kterého více než tamější přísná disciplína zajímala hra na klavír, si nakonec “vysloužil” vyloučení z ústavu. Odmaturoval na klasickém gymnáziu v Brně a poté nastoupil na brněnskou konzervatoř, kde studoval skladbu u Viléma Petrželky, klavír a dirigování. V roce 1942 byl nuceně nasazen v německém Porýní, odkud se mu při bombardování na konci války podařilo uprchnout. Poté pokračoval ve studiích na konzervatoři v Brně, kde se také seznámil se svou pozdější manželkou, klavíristkou Eliškou Hanouskovou. Po absolutoriu v roce 1946 nastoupil na AMU do třídy Pavla Bořkovce a následně na nově otevřenou JAMU v Brně.
Díky stipendiu Nadace Jaroslava Ježka mohl v červnu 1947 odjet na studijní pobyt do USA, kde se nejdříve zúčastnil letního skladatelského kurzu v Berkshire Music Center v Tanglewoodu ve třídě Aarona Coplanda. Mezi jeho spolužáky patřil třeba i dirigent Leonard Bernstein, který i po letech vzpomínal, jak s ním Novák cvičil jazykolam “strčprstskrzkrk”. Po zkončení kurzu odjel do New Yorku, kde se mu splnil sen: Vyhledal Bohuslava Martinů a začal k němu docházet na soukromé hodiny. Kritika, kterou Martinů nejdříve zhodnotil Novákovu tvorbu (vyčítal mu neobratné zacházení s tématy a ledabylost v rozvíjení motivů), byla pro mladého skladatele nejdříve „studenou sprchou“. Poté však pro něj začala škola, na kterou později s vděkem vzpomínal. Se svým “padre Martinů” udržoval až do jeho smrti kontakt a setkání s ním zásadním způsobem ovlivnilo jeho tvorbu.
Zpět do Československa se vrátil ve dnech komunistického puče v únoru 1948. Usadil se v Brně, existenční zajištění mu poskytovalo především komponování hudby pro krátké a loutkové filmy a rozhlasové a divadelní hry, s manželkou Eliškou Novákovou úspěšně vystupovali v klavírním duu.

Od Martinů k dodekafonii a zase zpět

Pro jeho tvorbu 50. let je typické značné ovlivnění dílem B. Martinů (Variace na téma B. Martinů pro dva klavíry z roku 1949) i vlivy jazzu, ze symfonických a koncertantních děl vyniká mj. jeho Hobojový koncert (1952). Ve snaze vymanit se z vlivu svého učitele, kterého si byl Novák vědom (“Martinů už ani neposlouchám, jen o svátcích”) svůj kompoziční jazyk postupně rozšířuje o nové žánry i hudební prostředky, zkouší postupy dodekafonie a aleatoriky. Dvanáctitónovou řadu použil poprvé jako tématický materiál ve středním dílu Capriccia pro violoncello a malý orchestr z roku 1958 nebo později v komorní hříčce pro bas a komorní soubor Passer Catulli (1962), kde zpěvák oplakává vrabčáka Catullovy milé.
I když sledoval dobové kompoziční trendy a v roce 1963 se stal i jedním ze zakladatelů brněnské skupiny skladatelů a muzikologů “Tvůrčí skupina A” , faktem je, že inklinoval k méně racionálně utvářené hudbě a po hravém prozkoumání těchto technik se znovu vrátil k tomu, co mu bylo vlastní.Zásadním impulzem pro jeho další tvorbu se pak od konce padesátých let stala latina.

Jak se řekne latinsky lednička?

Zásadní příklon k jazyku antického Říma v její antické, tzv. restituované výslovnosti, u Nováka nastal v první polovině 50. let 20. století. Od té doby se pro něj její studium stalo Novákovým hlavním koníčkem a takřka vášní. Latinu, kterou brilantně ovládl v mluvené a v psané podobě i jako básník, přitom Novák nechápal jako mrtvý jazyk, ale jako univerzální způsob komunikace, kterým lze promlouvat skrze staletí:„Tohoto jazyka, spíše nesmrtelného než mrtvého, tedy s rozkoší užívám při kompozici jako živého.”
Svůj zájem systematicky rozvíjel a v Brně založil latinský kroužek, v němž bylo dovoleno mluvit výhradně latinsky (a jehož členy v kavárně nikdo nechtěl obsluhovat, protože pánové si objednávali zásadně latinsky). Sám také vymýšlel latinské novotvary, překládal do latiny moravské lidové písně i Haškova Švejka a hledal adekvátní názvy pro předměty denní potřeby. Latinsky hovořil i se svými dcerkami.
Novákovy vokální kompozice na latinské texty zhudebňují básníky i prozaiky starověkého Říma, autory středověku, renesance i moderní, z velké části jeho vlastní, texty.  Dokonale v nich využíval možností, které v sobě skrývá rytmus daného metra a originálním způsobem s nimi pracoval pro podtržení významu textu.
Patrně první skladbou zhudebňující Novákův vlastní latinský text byla Exercitia mythologica pro smíšený sbor z roku 1968. Největší množství vokálních skladeb napsal v Itálii, kde v roce 1971 založil sbor Voces Latinae, který se pod jeho vedením začal takřka výhradně věnovat provádění neliturgické sborové tvorby na latinské texty v klasické latinské výslovnosti. V této době vznikl například cyklus Invitatio Pastorum, písňová sbírka Schola cantans nebo opera Dulcitius, kterou sbor provedl i ve Vatikánu.

Jan Novák (zdroj: jannovak.eu)

Kočár do Vídně

  1. 1
  2. 2

Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na