Vzpomínka na Alexandru Čvanovou

  1. 1
  2. 2

Významné osobnosti brněnské opery a baletu 

Ve dvacátých a třicátých letech minulého století působila v Brně řada výborných umělců ze zemí jižní a východní Evropy. Myslím si, že právě v dnešní době není na škodu si občas připomenout jejich jména. Vždyť šéfem opery byl po šest let v období 1932–1938 svébytný janáčkovský interpret Milan Sachs. I když byl rodákem z jižních Čech, stal se posléze jihoslovanským občanem a jeho život a tvorba jsou až na brněnské šestiletí spjaty s tehdejší Jugoslávií. Do historie brněnské, ale také ostravské opery se významně zapsal Chorvat Branko Gavella, znamenitý režisér, teatrolog a divadelní pedagog. V Zagrebu nese jeho jméno druhá chorvatská činoherní scéna, bývalé Dramsko Kazalište. Deset let od roku 1930 do roku 1940 věnoval brněnské opeře své nejlepší síly další Chorvat, skvělý barytonista Nikola Cvejić. Především v těch nejslavnějších tenorových operetních rolích okouzloval brněnské fanoušky lehké múzy jihoslovanský rodák z Argentiny Juraj Hančevič a několik let sloužil brněnské opeře také slovinský tenorista Štěpán Ivelja. Šest let (1936–1942) působil v Brně italský dirigent Quido Arnoldi, pod jehož taktovkou poprvé zazněly dne 30. prosince 1938 tóny Prokofjevova Romea a Julie. Po svém návratu do Itálie, kde dosáhl řady významných úspěchů, se vždy ve vzpomínkách rád vracel do dob svého brněnského působení.Chaos a zmatky občanské války, které nastaly po listopadu 1917 v Rusku, zavály do Brna dva špičkové sólisty, kteří se v Brně usadili a s tímto městem spojili svůj život. Skvělý představitel širokého rejstříku basových rolí Leonid Pribytkov působil v divadle do svého odchodu do důchodu v roce 1952 a jeho životní dráha se posléze uzavřela v jihomoravském Podhradí v roce 1971. A Brnu zůstala věrná i oděsská rodačka Alexandra Čvanová, jejíž život bohužel dne 20. dubna 1939 nečekaně přervala tragická automobilová nehoda u Jihlavy.

Alexandra Čvanová se narodila 13. dubna 1897. Ve své rodné metropoli na břehu Černého moře, která se proslavila tím, že odtud vzešla obrovská spousta vynikajících umělců všech žánrů, a v níž stojí největší divadelní budova z padesátky divadel, která na evropském kontinentě zanechala proslulá dvojice Fellner a Helmer, absolvovala gymnázium. Posléze studovala na filosofické fakultě a na hudební a dramatické škole. Tři roky zpívala v oděsské opeře a v roce 1923 emigrovala do Československa se svým tehdejším  manželem. Tím byl známý tanečník a choreograf Remislav Remislavský, jenž působil spolu s Jelizavetou Nikolskou v baletu Národního divadla a poté byl činný v řadě jiných divadel a především jako taneční pedagog.Pěveckou příležitost dostala v Bratislavě. Její výkon v roli Taťány v Oněginovi ohodnotila dobová kritika následovně: „Od uvedenia Oněgina na našu scénu neboli sme svedkami takého pekného výkonu a nadšenia obecenstva.“ Na pozvání ředitele a šéfa opery brněnského divadla Františka Neumanna zazpívala tuto roli dne 25. února 1926 v Brně a okamžitě jí bylo nabídnuto angažmá.

František Neumann, faktický tvůrce slávy brněnské opery, k jehož odkazu bychom se stále měli vracet, z dnešního hlediska především k tomu, s jakou prozíravostí, koncepčností a citlivostí k potřebám doby budoval a řídil svůj soubor a vytvářel jeho specifickou tvářnost, měl velkou schopnost rozpoznat skutečný pěvecký talent a jeho perspektivy. To se projevilo i v případě Alexandry Čvanové.

Hned její první sezona v souboru (1926–1927) jí přináší několik mimořádných úkolů. V první operní premiéře této sezony, kterou byl Dvořákův Dimitrij pod taktovkou Františka Neumanna, vytvořila roli Xenie, v Čajkovského Pikové dámě zpívala Lízu, v novince Josefa Bohuslava Foerstra Srdce Kláru, v díle soudobého francouzského skladatele Jeana Nouguèse Quo vadis? pod taktovkou Zdeňka Chalabaly roli Lygie. Největší a nejtěžší úkol ji ale čekal v prvním uvedení Janáčkovy Věci Makropulos. Ačkoli Čvanová byla díky charakteru svého hlasového i hereckého projevu angažovaná především pro lyrický a mladodramatický obor, František Neumann ji svěřil roli Emilie Marty. Jejím partnerem v roli Jaroslava Pruse byl tehdy začínající barytonista Zdeněk Otava. Podle svědectví pamětníků a dokonce záznamů samotného Leoše Janáčka, nebyl to pro mladou pěvkyni ani zdaleka jednoduchý úkol, ale Alexandra Čvanová se s mimořádnými nástrahami této role nakonec vypořádala, a to takovým způsobil, že jí byla svěřena i v dalším nastudování této opery v roce 1935 tehdejším šéfem opery Milanem Sachsem.

Je přinejmenším zajímavé, že si nikdy nezazpívala Káťu Kabanovou, k níž byla všestranně uzpůsobena. Její velký janáčkovský triumf přinesla role Jenůfy. Ale cesta k němu nebyla vůbec jednoduchá. V nastudování Její pastorkyně dirigenta Břetislava Bakaly, jehož premiéra byla na jaře 1930, jí byla svěřena role Karolky. Vzhledem k problémům, které provázely obsazení titulní role, byla do titulní role po prázdninách nakonec obsazena, když její původní představitelce byla svěřena Karolka. Prý to nebylo lehké rozhodování, což nám dosvědčil pilný a vynikající recenzent Lidových novin, profesor Gracian Černušák ve svém hodnocení inscenace ze dne 20. srpna 1931. (Ach, kde ty časy jsou, kdy do brněnských novin psaly recenze a kritiky na operní inscenace významné osobnosti české hudební teorie a kritiky?) Bouřlivý a již trvalý úspěch se dostavil až při další inscenaci, kterou v roce 1933 nastudoval dirigent Milan Sachs a Alexandra Čvanová vstoupila do historie jako jedna ze špičkových představitelek Jenůfy.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Hasan Z.

Nikola Cvejić nebyl Chorvatem, ale Srbem. Ivelja Štěpán/Stjepan nebyl Slovincem, ale Chorvatem (sice působil v Slovinsku). Vím, že je to složité rozlišovat Jihoslované…