Yannick Nézet-Séguin nejen o Donu Carlosovi v Met

Pětatřicetiletý montrealský rodák Yannick Nézet-Séguin je považován za jednoho z nejúspěšnějších dirigentů své generace, jemuž se pozvání od těch nejvýznamnějších světových orchestrů, operních domů i festivalů jen hrnou. Jeho obsáhlý portét jsme přinesli loni v létě (najdete zde). Teď nám je ctí, že Yannick Nézet-Séguin poskytl našim zahraničním spolupracovníkům během své práce na nové newyorské inscenaci Verdiho Dona Carlose rozhovor, určený exkluzivně pro náš web.

Autoři těchto otázek trvale žijí v Montrealu, odkud sledují Vaši hudební kariéru s velkým zájmem už více než deset let. Široká veřejnost v České republice se ale seznámila s Vaším dirigentským uměním až při vysílání Carmen v kinech před necelým rokem. Byla to dlouhá cesta, že? Řekněte nám něco o tom…

Deset let může být dlouhých, jak říkáte, ale překážky a vzdálenosti jsem nepřekonával mílovými kroky. Po začátcích v La Chapelle de Montréal přišel L’Orchestre Métropolitan, který vedu dodnes, a několik orchestrů v Kanadě, včetně orchestru ve městě Victoria v Britské Kolumbii na západě Kanady. Tam jsem byl hlavním hostujícím dirigentem po dobu tří let. V roce 2004 začala má mezinárodní kariéra v Toulouse. Pak přišla Paříž, Drážďany, Frankfurt, Stockholm, Komorní orchestr Evropy atd. Najednou jedno pozvání následovalo druhé. V roce 2008 jsem byl vybrán za šéfdirigenta Rotterdam Philharmonic Orchestra, kde mě hudebníci stále okouzlují velkým nadšením a vášní pro svoji práci. Nesmím zapomenout také na London Philharmonic Orchestra, kde pracuji jako hlavní hostující dirigent. Je mi obrovskou ctí, že v červnu 2010 jsem se stal nástupcem tolika slavných dirigentů v čele Philadelphia Orchestra. Jsem z toho nesmírně nadšený a nemohu se dočkat září 2012. Pokud se týká opery, vývoj mé kariéry byl podobný: Nejprve debut v L‘Opéra de Montréal, dále Toronto a poté postupně Amsterdam, Salzburger Festspiele, Metropolitní Opera v New Yorku a pozvání do milánské La Scaly a Covent Garden v Londýně. Dosáhnout těchto závratných výšek nepovažuji ale za samoúčelné. Mým hlavním cílem je hudba, která nefalšovaně a upřímně vstupuje do lidských srdcí, uklidňuje a ujišťuje, že má smysl žít.

Maestro Giulini měl velmi blízko k mládeži. Jak jsem se mohl sám mnohokrát přesvědčit při zkouškách a po koncertech, neváhal osobně přivítat mladé fanoušky a vyměnit s nimi pár slov. Já si nemyslím, že by odmítl používat novou technologii, zejména za účelem oslovení více diváků.
Podle mého názoru musíme využívat všechny dostupné prostředky, aby bylo zajištěno, že co nejširší veřejnost a zejména mladá generace bude mít přístup ke klasické hudbě. Je to nejen otázka přežití orchestrů, ale také prevence proti dehumanizaci naší společnosti a budoucích generací.

Nejnověji dostali milovníci opery na celém světě další šanci seznámit se s Vaším dirigentským uměním při Verdiho opeře Don Carlos. Mohl byste nám říci něco k tomu? K verzi, která byla vybrána a proč?

Verdiho Don Carlos je jednou z mých nejoblíbenějších oper. Jedná se o grandiózní dílo, hudebně nesmírně bohaté a plné emocí. Je to historické drama a každá postava tam prožívá krutý konflikt. Verdi je géniální operní skladatel. Už jeho samotná hudba ony emoce zesiluje a vrhá na ně silné světlo. Tu operu dobře znám. Před několika lety jsem pro ni připravoval sboristy, když ji dávala L’Opéra de Montréal. Byl jsem nadšen, když mi Met nabídla dirigovat tuto operu v letošní sezóně. Domnívám se, že pro lepší pochopení vývoje charakterů je vhodnější Don Carlos v pěti dějstvích, jak jste se sami mohli přesvědčit.

Nedávná světová hospodařská krize se značně odrazila na dostupnosti financí pro umění obecně. Měla nebo má nějaký podstatný vliv na zkoušky a podporu, které se Vám dostává v Met? Kolik týdnů hudební přípravy bylo vyhrazeno na tohoto Dona Carlose?

Nedokážu přesně odpovědět, jak světový hospodářský pokles ovlivnil Met, protože jsem zde teď angažován teprve podruhé. Bezpochyby byla Met postižena v tomto ohledu podobně jako umělecké instituce všude jinde! Ale mohu popravdě říci, že výborná organizace spolu s efektivním plánováním a důvěra ve vlastní silné umělecké hodnoty a profesionalitu zde vystupujících umělců pomáhá udržet výjimečnou uměleckou kvalitu i této produkce.

V současné době jste jedním z nejvyhledávanějších dirigentů své generace. Pracovní povinnosti Vás nutí neustále cestovat z jedné strany Atlantiku na druhou. Posluchači se ptají pořád častěji, kdy zase bude Yannick dirigovat v jejich městě. Proč si myslíte, že je tomu tak? Kvůli Vaší lásce k hudbě, senzitivitě či duševnímu rozpoložení… Co je podle Vás opravdu za tím?

Opravdu těžko odpovědět, nevím přesně. Kromě toho, že jsem vždycky zcela ohromen, když vidím posluchače, jako třeba nedávno ve Philadelphii, kteří trpělivě čekají více než hodinu po koncertě, aby si mohli se mnou podat ruku nebo prohodit pár vět! Napadají mě slova jako mládí, osobní energie, krása hudby, upřímnost interpretace, ale možná i určité zviditelnění v médiich jako možné důvody. Podle mého názoru může být částečným vysvětlením také rostoucí zájem veřejnosti o klasickou hudbu a pozvolné omlazování divácké základny.

Před několika lety měli hudební fanoušci v Montrealu unikátní možnost navštívit “Beethovenuv maratón” s Vaším L‘ Orchetre Métropolitain. Velmi dobře přijali prezentaci všech symfonií během jednoho víkendu. Umíte si představit udělat znovu něco podobného, možná i v Evropě?

Samozřejmě! Proč ne? Některé orchestry o tom již uvažují.

S velkým úspěchem jste provedl všechny – a nahrál některé – symfonie Gustava Mahlera. Také si pamatujeme mnoho skvělých večerů s Antonem Brucknerem, četné pěvecké recitály, to vše spolu s dirigováním oper. Máte nějakou preferenci jednoho nebo druhého? Na základě jakých kritérií si vybíráte svá příští angažmá?

Vždy jsem odmítal omezit se jen na jeden hudební žánr. Často jsem ale spojován s francouzskou hudbou nebo operou, protože původem jsem frankofonní. Nicméně jiní mně také řekli, že jsem interpretoval Mahlera tak, jako kdybych ho znal osobně… A já to taky tak pokaždé cítím, když ho diriguji. Brahms je již dlouho můj další oblíbený skladatel. Nemohu žít bez Bacha. Beethoven je nejpůsobivější ze všech… A co říci o ostatních zbývajících skladatelích? Při interpretaci hudby některých současných skladatelů se mně podaří objevit, o čem to je – buď z úplně jiného úhlu anebo opravdu tak, jako to bylo zamýšleno.

Když právě nedirigujete nebo nejste na cestách, existují nějaké aktivity nebo záliby, které Vám pomáhají zůstat soustředěný, uvolněný a v dobré fyzické kondici?

Přináší mi velkou radost prožít pár dní doma buď v Montrealu nebo v Rotterdamu. V Montrealu mám tři kočky, které jsou perfektním příkladem relaxace! Rád si poslechnu hudbu všeho druhu, podívám se na zajímavý film nebo si přečtu dobrý román. Navštěvuji svoji rodinu a přátele, občas vařím a rád si hraji s mými synovci a neteřemi. Kromě toho se věnuji pravidelně fitness.

Za čtenáře webu Opera Plus děkujeme za možnost položit Vám pár otázek a za Vaše upřímné odpovědi. Všichni společně se těšíme na další setkání s Vámi, ať už prostřednictvím nahrávek, přenosů nebo – ještě lépe – přímo v koncertním sále s vědomím, že nebudeme zklamáni. Všechno nejlepší!

www.yannicknezetseguin.com