Youri Vàmos: Dělat choreografii a být choreografem jsou dvě odlišné věci

  1. 1
  2. 2
Youri Vàmos – zkoušky baletu Červený a černý, DJKT 2019 (foto Irena Štěrbová)

V Divadle J. K. Tyla, na jeho Nové scéně, připravuje světově proslulý choreograf Youri Vámos svůj balet Červený a černý podle slavného Stendhalova románu, s hudbou sira Edwarda Elgara. Světovou premiéru měl v roce 1988 v Dortmundu pod názvem Julien Sorel, později byl inscenován i v Bonnu, Lipsku a Düsseldorfu. Nyní bude mít 16. března 2019 svoji českou premiéru v Plzni.

Když Youri Vàmos – drobný charismatický muž s kučeravými vlasy a živýma očima přišel do foyer Velkého divadla v Plzni na tiskovou besedu, jako by vnesl do prostoru uvolnění a pohodu. Tento „nejlepší choreografický vypravěč současnosti“, jak jej označila knižní edice Historie tance dvacátého století, naslouchal oficiálnímu úvodu konference v řeči, kterou nezná, se sympatickou zvídavostí. V jiskřivých očích plných zájmu a troufám si tvrdit i zvědavosti, jste nepostřehli nudu, jen živé vyčkávání. A že ono šibalství, které v nich zahlédnete, není náhodné, si potvrdíte při osobním setkání, když s ním začnete hovořit. Je neuvěřitelně bezprostřední, naslouchá se zájmem a s nelíčeným živým zájmem a otevřeností také odpovídá. Rád se směje a velmi brzy zjistíte, že s tímto mužem se rozhodně nemůže nikdo nenudit. Hovoří se zaujetím a se zanícením.

Když hrajete velké, náročné dílo, nikdy nesmí dění na jevišti ustrnout. Každý pohyb má svoji důležitost a kroky nikdy nesmí být nudné. Pak by po chvíli začal nudit děj. Po tanečnících to můžete vyžadovat, ale nemůžete je to naučit. Amen,“ zasmál se Youri Vàmos a ukončil tak svou se zápalem pronesenou řeč. Jako by ho najednou napadlo, jestli nemluví příliš dlouho a příliš vážně.

Youri Vàmos – zkoušky baletu Červený a černý, DJKT 2019 (foto Irena Štěrbová)

Kdy jste se setkal poprvé s Červeným a černým a Julienem Sorelem?
Když jsem byl menší, na nočním stolku doma jsem viděl tento Stendhalův román. Maminka mi řekla – to není pro tebe. Samozřejmě jsem si ho přečetl. Zamiloval jsem se do něj. Později jsem se zamiloval do hudby Edwarda Elgara. A ještě později vznikl tento balet. Bez zamilování nejde vytvořit umělecké dílo. Bez lásky a bez erotiky nemůžete udělat balet. Macbeth je drama, je to opera – ale balet? Udělat jej jen kvůli tomu, že se lidé nenávidí? Ne – v baletu musí být láska. Každý milostný příběh má tisíce podob a existuje tisíce možností, jaký může být.

Čím si vás získal Červený a černý?
Všichni zde jsou nevinní a každý je vinen. Ženy si přejí mít více, než mají, jsou nespokojeny s tím, co mají. A Julien Sorel je kluk z dnešní vesnice, chce něčeho dosáhnout, dostat se na výsluní. A má jen několik možností a cest, jak se tam dostat. Mohl být buď duchovním, nebo vojákem. Mohl, a nemusel jít přes mrtvoly. Tak jako lidé dnešní doby.

Proč právě Elgarova hudba k Julianu Sorelovi?
Ano, já vím – francouzský příběh a anglická hudba! Miluju Elgarovu hudbu a vnímám to tak, že hudba nemá vazbu k zemi a příběh Juliana Sorela také ne. Tento příběh i hudba jsou mimo místo i čas.

Oslovuje vás při přípravě inscenace spíše příběh, nebo hudba?
Pro každý nový balet musíte mít základ v literatuře, musíte si připravit koncept, najít hudbu… Je těžké říci, co mě osloví víc – musím k příběhu najít hudbu tak, abych neměl strach, že by mi najednou chyběl krok. Mám hlavní, nosná hudební témata a k nim pak doplňuji další a další hudební sekvence. Poslouchám nové a nové nahrávky a vybírám… Hudba je pravděpodobně důležitější, ale nemusí to tak být vždy. Dirigent vidí v partituře matematiku, když poslouchám hudbu já jako choreograf a režisér, vidím obrazy. A to je pro moji práci zásadní.

Existuje téma, které vás oslovilo nejvíce?
Nemohu říci, že by existovalo jedno jediné. Lákají mě výjimečné příběhy, mezní situace, které se odehrávají v naší mysli, v naší nekonečné fantazii. A zůstávají v naší hlavě. Naštěstí v běžném životě se až tak často nedějí. V divadle je přece vždycky ze všeho nejlepší někoho zabít, nebo na jevišti umřít! Líbat na jevišti už tak zajímavé není – na rozdíl od reality!

Nenajde se přece jen jedna zápletka, lidský typ, který by vás zajímal víc, než jiné?
Vlastně ano – téma zapírání vlastní identity. Lucidor a Arabella Hugo von Hofmannstahla. Podobně jako v Cyranovi z Bergeracu, kdy se hlavní hrdina skrývá a mluví za někoho jiného. Na těchto látkách je zajímavé právě ono zapírání sebe sama a předsudky, které panují a ovlivňují naše přijímání skutečnosti.

Youri Vàmos – zkoušky baletu Červený a černý, DJKT 2019 (foto Irena Štěrbová)

Toto Hofmannsthalovo téma jste zpracoval pro brněnský soubor. Vaše choreografie tančí baletní soubory na celém světě. Jak se mění představení, když se hraje na jiných scénách s jinými soubory?
V každém souboru najdu ty, kteří nejlépe vystihují charakter role. Ale je samozřejmé, že v různých souborech najdete různé charaktery, typy tanečníků. Dílo pak projde určitými změnami, choreografie se v určitých momentech změní a upraví podle možností souboru. A tato práce začíná na první zkoušce a pokračuje až do premiéry.

Pracoval jste s tanečníky po celé Evropě, v USA i Austrálii. Liší se přístup souborů k práci na inscenaci? Je například jejich empatie s choreografem či jejich snaha na různých místech světa odlišná?
Hlavní města, metropole, mají všeobecně velkou kvalitu tanečníků. Ale to samo o sobě vůbec nic neznamená. Na jevišti se při inscenacích typu Julien Sorel stává, že inscenace na oblasti mohou být lepší, než v metropolích. Mám bohužel i špatné zkušenosti s velkými hvězdami. Jsou sami za sebe, nejsou za soubor a za dílo, které mají na jevišti ztvárnit. A tak se stává, že bravura, virtuozita zabíjí obsah.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na