Z Hollywoodu do Olomouce

  1. 1
  2. 2

Olomouc je nejen slavné historické město, ale je také domovem mnoha zajímavých lidí, kteří do něj přijeli, zamilovali si jej a pak jednoho dne neodjeli… Jedním z pozoruhodných cizinců, kteří jsou dnes jejími obyvateli, je i skladatel Robert Israel. Velice výrazný muž nejen zjevem, ale především svou energií sršící osobností. Měla jsem možnost se s ním několikrát potkat a vždycky to bylo setkání nadmíru zábavné a přínosné. Máme totiž společnou lásku a tou je samozřejmě hudba, především opera. Robert má nejen úžasný přehled a vytříbený vkus, ale je také skladatelem. Skladatelem v oboru tady u nás neznámém. Ostatně, posuďte sami…
Roberte, kdy a proč jste poprvé přijel do Olomouce?

Poprvé jsem do Olomouce přijel v roce 1999, abych s Moravskou filharmonií nahrál svou filmovou hudbu. Tehdy byla Olomouc jiná než dnes. Před Olomoucí jsem v roce 1996 nejprve navštívil Prahu a tak moc se mi zalíbila, že jsem se tam dvakrát až třikrát ročně vracel. Když jsem poprvé přijel do Olomouce, říkal jsem si, že je to tady jiné než v hlavním městě, a hned napoprvé mně to tady doslova učarovalo. Horní náměstí je tak krásné! Město na mě udělalo velice příjemný dojem. Pak jsem se do zdejší Filharmonie vracel znovu a znovu, abych si nahrál své další skladby, byla to hudba k němým filmům, kterou jsem skládal pro americkou televizi. Pokaždé jsem přitom cítil, že Olomouc se pomalu stává mým domovem, vedle toho dosavadního v Los Angeles.

Je opravdu možné vyměnit Los Angeles za Olomouc?

Ano, Los Angeles je město, kde jsem vyrostl, ale můj vztah k němu prostě vyprchal. Byl jsem z toho města už tak šíleně unavený! Navíc, dnes mohu pracovat kdekoli na světě, a pokud mám nějaký koncert nebo práci, dostanu se tam dnes velice snadno.

K Olomouci máte ale ještě další pouto, že?

Mám. V roce 2012 jsem sem přijel natáčet a poprvé jsem se pracovně potkal se svou dnešní manželkou. Přiznám se, že jsem tehdy o žádném vztahu neuvažoval, takže naše první spolupráce byla ryze profesionální. Ona přišla na zkušebnu, přezpívala svůj part, nahráli jsme skladbu a odešla. Tehdy jsme si jeden druhého pozorněji nevšimli. V roce 2013 jsme se potkali podruhé, chtěl jsem jí poděkovat za předchozí spolupráci a pozval ji na schůzku. To jsme už zjistili, že máme hodně společných zájmů – na internetu vyhledáváme a rádi posloucháme starou hudbu, před spaním se díváme na seriály… Dobře jsme se pobavili a já jí slíbil poslat nějaké odkazy na své skladby. Myslím, že ji moje hudba překvapila a zaujala natolik, že jsme dnes manželé! Moje hudba byla tedy vlastně naším prostředníkem!

V Olomouci jsem velice šťastný, protože je to město tolik odlišné od dalších míst, která znám. Moji přátelé měli pravdu, když mi říkávali, že jsem více Evropanem než Američanem a že vlastně nechápou, co dělám v Los Angeles…Odkud pochází vaše rodina?

Rodina ze strany otce přišla do Států z Ukrajiny a Ruska, další část z Berlína. Rodina z matčiny strany pochází z Japonska. Ale moji rodiče se už narodili v Americe stejně jako já.

Jak jste se dostal k hudbě? Učil jste se hrát na nějaký hudební nástroj?

Jako osmiletý jsem měl pět šest hodin klavíru týdně, a já to nenáviděl! Když mi bylo čtrnáct, zamiloval jsem se do vážné hudby. Měl jsem také moc rád filmy a velice vážně jsem uvažoval o nějakém oboru spojeném právě s filmem. Ale v šestnácti jsem měl dvě velké hudební lásky – Franze Liszta a Scotta Joplina. Rozhodl jsem se, že se kvůli nim musím naučit hrát na klavír, a začal jsem s tím v posledním ročníku střední školy. A po roce jsem byl přijat na univerzitu California State University v Northridge, kde jsem měl jako hlavní obor klavír. Komise mě přijala, když jsem se přiznal, že jsem se naučil Beethovenovu Patetickou sonátu během jednoho týdne nazpaměť. Přehrál jsem ji po šesti týdnech bez problémů.

Váš talent je tedy musel hodně překvapit…

Přiznám se, že jsem se hlásil na hudební vědu jako hlavní obor, ale vystudoval jsem klavír.Jak jste začal se skládáním vlastní hudby?

To souvisí s mou láskou k filmům. Během studia na univerzitě jsem začal hrát na klavír nebo varhany v kinech, kde se promítaly němé filmy. Seděl jsem, díval se na plátno a hrál…

V roce 1991 mě náhodou požádali, abych napsal hudbu k části televizního programu, která měla být ve stylu němého filmu z dvacátých let dvacátého století. V tom pořadu vystupoval Johnny Depp, stylizovaný do Charlese Chaplina.

Johnny Depp? To zní neuvěřitelně…

Já napsal jen tu hudbu. Nikdy jsme se nepotkali, takže on samozřejmě do dneška neví, kdo jsem! Ale byl to dobrý začátek, protože jsem pak začal dostávat další práci. V USA vychází speciální edice pro milovníky němých filmů, ke které je třeba skládat hudbu. Začal jsem s velice jednoduchými skladbami pro pár nástrojů, ale pak došlo i na větší zakázky – hudbu k dokumentům. Měl jsem zkušenosti s ragtimem, zkoušel jsem komponovat v různých hudebních stylech, a proto jsem se do skládání pustil.

Vypadá to, že těch vašich talentů je více! Kdo byl vaší inspirací?

Bach. Když studujete jeho skladby, hned vidíte, jak málo talentu se dostalo vám. Konečně Shakespeare je také jen jeden a je nedostižnou inspirací pro další generace spisovatelů. Každý si má najít své místo v životě i v práci a využít vhodně svůj talent. Nikdy jsem nedal na žádné rady, řídím se svým citem a dělám to, co mám rád.

Vaši hudbu k němým filmům znají dobře i olomoučtí obyvatelé, protože jste opakovaně dirigoval Moravskou filharmonii v kině Metropol, kde byla produkce němého filmu právě s ní…

Ano, díky panu řediteli filharmonie Vladislavu Kvapilovi, který tento projekt poprvé prosadil a podporuje. Poprvé to bylo v rámci festivalu Dvořákova Olomouc v roce 1999. Těch koncertů už proběhlo celkem devět a letos mohou Olomoučané do kina Metropol přijít 11. května na film Girl Shy (On svádí děvčata) z roku 1924. Právě dokončuji partituru a diváci se mohou těšit na osmdesát minut hudby spojené s filmem, v němž uvidí mimo jiné i Harolda Lloyda.Kde jinde kromě kina Metropol bychom vás mohli ještě vidět?

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat