Kaufmannova nahrávka Zimní cesty: Jak obstojí v konkurenci?

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Sumarizačně-kritická reflexe

V letošním roce si přidal německý tenorista Jonas Kaufmann další titul do své diskografie: Schubertův písňový cyklus Winterreise, který pro firmu Sony nahrál s dnes již interpretační legendou německé raně romantické písňové tvorby, klavíristou Helmutem Deutschem. Pro ty, kteří sledují tenoristovy aktivity, jde jistě o titul delší dobou očekávaný. Po nádherném a v mnohém pro mne objevném zážitku z poslechu Kaufmannovy o pět let starší nahrávky Schubertovy Spanilé mlynářky jsem s netrpělivostí čekal, až se mi tento další písňový projekt v současné době nejobdivovanějšího tenoristy dostane do ruky. Nežli se pokusím o popis svého (tentokrát poněkud rozpačitého) recepčního dojmu, dovolte mi „letem světem“ projít základními dostupnými nahrávkami: přece jenom se jedná o prubířský kámen snad všech písňových (tedy nejen komorních) pěvců, neuškodí tedy trochu alespoň rámcově bilancovat. Bohužel mé hodnocení nebude kompletní, protože všechny nahrávky Winterreise neznám a ani mi nejsou dostupné. A hned zkraje také čtenáře upozorňuji, že můj analytický vhled bude v mnohém čistě subjektivní, protože je determinován více než dvacetiletou interpretační praxí tohoto cyklu, tudíž moje představa výrazového i pěveckého ztvárnění je do značné míry vyhraněná a již jen těžko recepčně ovlivnitelná. Pro úplnost ještě dodávám, že jsem se zaměřil pouze na originální skladatelovu verzi v obsazení zpěv a klavír (v různých transkripcích), na další skladebné verze (tedy různá zinstrumentování a částečná „překomponování“ cyklu či jednotlivých písní) již nereflektuji.

Bohužel neznám historicky první kompletní nahrávku rakouského barytonisty Hanse Duhana z roku 1928. Pokud ji někdo má k dispozici nebo ví, kde nahrávku sehnat, budu velmi rád za jakékoli informace. Nejstarší fragment nahrávky výběru cyklu, který mám k dispozici, je z roku 1927 a natočil ho rakouský tenorista Richard Tauber. Znám (do digitální podoby zkopírované) pouze dvě písně, které ovšem zřetelně naznačují, že se jedná o pěvecky vysoce kvalitní a ve své době neobvykle stylově kompaktní interpretační přístup tohoto všestranného pěvce. Kompletní cyklus v nejstarší interpretační podobě, který znám, je německého lyrického barytonisty Gerharda Hüsche z roku 1933. I když se jedná o nahrávku kritiky vysoce ceněnou, uchu současného posluchače jistě nebudou lahodit nestylová (nicméně dobově poplatná) glissanda a poněkud nervózní metrická podstata klavírního doprovodu. Osobně mi je mnohem bližší interpretační přístup dobových souputníků tenoristů Taubera či Anderse, kteří sice písňový a operní zpěv stylově příliš nevyhraňují, nicméně jejich interpretační přístupy postrádají manýristické návyky a jsou tempově i výrazově kompaktnější.Tím se dostáváme k pro mne vysoce ceněné nahrávce německého tenoristy Petera Anderse. Ze dvou nahrávek Winterreise mám tu z roku 1948 s klavíristou Güntherem Weissenbornem. Až neuvěřitelně moderní projev interpreta, dobově nebývalý hluboký (a zároveň neafektový) výrazový prožitek a přirozená hlasová technika se zřetelným důrazem na deklamační podstatu textu dělá z této nahrávky pro mne dobový interpretační vrchol, který potom ještě dlouho nebyl překonán. Musím vyzvednout i neuvěřitelně citlivý a až moderně stylový přístup pianisty, který je pěvci vyrovnaným partnerem a svým vcítěním se do jemných nuancí schubertovské hudební drobnokresby posouvá nahrávku i pro současného recipienta na vrchol komorní souhry.Bohužel neznám o tři roky starší Andersovu nahrávku tohoto Schubertova cyklu s klavíristou Michaelem Raucheisenem. Ta je kritiky ještě lépe hodnocena a bylo by jistě zajímavé obě nahrávky porovnat. Pokud ji někdo ze čtenářů zná, všichni oceníme, když se s námi v diskusi podělí o své dojmy.

Nahrávka německého wagnerovského basbarytonisty Hanse Hottera je pomyslným milníkem mezi starou („manýristickou“) a novou (stylově „čistou“) písňovou interpretační tradicí. Ze dvou nahrávek tohoto pěvce znám tu novější, tedy s klavíristickou legendou Geraldem Moorem z roku 1954 a dlužno říct, že mi příliš k srdci nepřirostla. Jistě, je zde cítit výraznou snahu oprostit se od doposud běžných manýristických návyků v pěveckém projevu a některé klidové pasáže (například hned v první písni cyklu) vyznívají opravdu pěkně a citlivě, nicméně zatěžkaný charakter hlasového materiálu pěvce je přeci jenom znát a jeho intonační (spíš pocitová než reálná) labilita je místy jakoby dorovnávaná expresivitou výrazu, což podle mého subjektivního náhledu křehkému schubertovskému lyrismu příliš nesvědčí. Bohužel neznám nahrávku tohoto pěvce z roku 1942, kterou vytvořil s pianistou Michaelem Raucheisenem. Vzhledem k tomu, že byl v tu dobu o osm let mladší a jeho hlas jistě ještě nebyl tolik zatěžkaný velkooperním repertoárem, může se jednat o nahrávku v mnohém diametrálně odlišnou. Znovu platí – pokud jste se někdo s touto nahrávkou setkali, určitě napište!

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Hodnocení

Vaše hodnocení - Schubert: Winterreise – J.Kaufmann, H.Deutsch 2014 (CD)

[yasr_visitor_votes postid="105955" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
9 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments