Za 17 let své výrazné kariéry odevzdala tolik, co jiní nestihnou za desítky let

K sedmdesátinám sopranistky Heleny Buldrové 

Dne 11. dubna se dožívá kulatého jubilea výrazná česká sopranistka let sedmdesátých a osmdesátých, zdráhám se vyslovit, že minulého století. Protože se mi působení této mimořádně nadané sopranistky jeví časově natolik blízko, jako kdyby mezitím neuplynulo mnoho vody ve čtyřech plzeňských řekách. Ano, Helena Buldrová, ač je narozena v Nymburku 11. dubna 1945, divadelně je spjata především s Plzní.Helena Buldrová byla angažována do plzeňské opery v roce 1972 tehdejším šéfem Karlem Vašatou. Byl bratrem slavnějšího, staršího bratra Rudolfa Vašaty, který Helenu Buldrovou přijal dva roky před tím, v roce 1970, do Liberce. Přímo ze školy, jíž byla HAMU v Praze, kterou Helena Buldrová studovala jako druhou vysokou školu v pořadí až po absolvování pedagogické fakulty. Do Plzně přicházela po důležitých dvou letech praxe, kdy zpívala již v Liberci řadu sopránových rolí lyrického a mladodramatického sopránu. Patřila k nim záhy Smetanova Mařenka, Blaženka, Dvořákova Rusalka, ale také Pucciniho Mimi v Bohémě.

Do Plzně tehdy angažoval Karel Vašata řadu mladých sólistů, lze hovořit doslova o nové vlně mladých adeptů, kteří přicházeli přímo z uměleckých škol, zatímco převaha dosavadních sólistů v Plzni byli zatím více absolventi soukromých pěveckých škol (Zdeněk Jankovský, Josef Hořický, Karel Křemenák, Václav Florian, Karel Petr, Oldřich Černoch, Libuše Neubarthová, Libuše Bláhová nebo Josef Beneš či Jaroslav Kantor). Zpětně musím vyslovit obdiv Karlu Vašatovi jako šéfovi, jak dovedl včas anticipovat a zachytit generační otazník, který sice ještě nebyl akutní, leč rýsoval se na obzoru. Ani nevím, jak tehdy dokázal dané směrné číslo sólistů opery ansámblového divadla zvýšit nad obvyklou normu dvacet dva. Leč dokázal to, ansámbl měl tehdy šestadvacet interních sólistů! Spolu s Helenou Buldrovou přišel do Plzně z Liberce také tenorista Dalibor Novotný, z Ústí nad Labem barytonista František Havelka, přímo z uměleckých škol pak Alina Farná, Lilka Ročáková a Iva Malinová, brzy také mladý basista Miloslav Podskalský. Jako dobrý odraz k divadelní dráze dobře sloužila tehdy nově zavedená stipendia Ministerstva kultury České republiky pro absolventy uměleckých škol.

Helena Buldrová vstupovala do Plzně v září roku 1972 Anežkou ve Smetanových Dvou vdovách, inscenací šéfa Karla Vašaty a režiséra Bohumila Zoula. Premiéru tehdy dostalo záměrně mladší obsazení, takže se prezentovala plzeňskému publiku nová dvojice angažovaná z Liberce, neboť partnerem Heleny Buldrové byl Ladislav Podhájský Dalibora Novotného. Samozřejmě že byla tvárná sopranistka hned doobsazena do role Mařenky v Prodané nevěstě, tento titul se hrál vícekráte za rok, v této partii Helena Buldrová tehdy ještě alternovala s Martou Cihelníkovou. Byla znamenitou Mařenkou, pěvecky, jevištně, každá fráze působila dokonalým dojmem a velkou mírou oduševnělosti, kterou musí v sobě zpěvačka mít, té se nedá naučit.Brzy byla Helena Buldrová doobsazena i do titulní role Dvořákovy Rusalky. Musím ovšem pro dnešek dovysvětlit, že krom čtyř operních titulů pro abonentní cykly se v Plzni udržovalo přes dvacet titulů mimo abonomá, které se hrály povětšinou o volných sobotách. Patřil sem krom světových populárních děl prakticky celý operní Smetana. Samozřejmě že také populární Dvořákova Rusalka. To byly role pro hlasový naturel Heleny Buldrové ideální, jako později Čajkovského Taťána či Elíza.Nicméně, jak říkával s oblibou Karel Vašata, život je hlavně otázkou potřeb a ten divadelní dvojnásob… Takže již v roce 1973 dostala Helena Buldrová vypjatou dramatickou roli Pucciniho Turandot. Kalafa alternovali Zdeněk Jankovský a Dalibor Novotný. Byl jsem tehdy u toho, viděl všechny reprízy inscenace Turandot pod taktovkou Josefa Chaloupky a v režii Inge Švandové-Koutecké. Výkon Heleny Buldrové byl obdivuhodný, její průbojný sopránový fond s příjemnou barvou kulatě znějícího sopránu se jevil pro roli Turandot jako adekvátní, její jevištní projev navíc vše umocňoval.Mívala recept přípravy na večer náročného představení podobný jako starý bard plzeňské opery Josef Hořický. Což znamenalo nerozezpívávat se před představením až po nejvyšší tóny dané role, nezkoušet je jako jiní pěvci, kteří opačným činěním dovedou občas pořádně znervóznět. Výšky jí vždy vycházely přesvědčivě. Když došlo na novou premiéru Smetanova Dalibora v květnu roku 1974, byla již Helena Buldrová na obtížnou dramatickou roli Milady zcela bez alternace. Marta Cihelníková již byla v Praze, kam po premiéře Dalibora směřovali také tenorista Zdeněk Jankovský a basista Karel Petr. Osvědčená Věra Vlčková již Josefem Chaloupkou obsazena nebyla, ač jinak všechny role díla byly alternovány. Helena Buldrová obstála v Miladě znamenitě, opět nutno podotknout, že nejen svrchovaně odvedeným pěveckým projevem, ale také herecky a představitelsky. Premiéra Dalibora v roce 1974 navíc posloužila jeho včleněním do jarního cyklu Smetanových oper, provedených včetně zlomku Violy, představeného koncertně. Zpětně vzato, pokládám tento aspekt za velmi podstatný, protože mladým zájemcům umožňoval poznat velký okruh operních děl, ne pouze ty čtyři, které se zrovna hrají v abonentních cyklech.V sezoně následující na sebe Helena Buldrová upozornila vynikající kreací titulní role Maryši Emila Františka Buriana, pod taktovkou Josefa Chaloupky a v režii Oldřicha Kříže. Dramaturgicky zvláště objevná byla inscenace opery Daisi Zacharije Paliashviliho, zajímavého díla gruzínského skladatele, které uvedl roku 1975 Karel Vašata jako československou premiéru, obdobně jako Mladého lorda, dílo německého autora Wernera Henzeho. Tehdy napsal Antonín Špelda v recenzi díla do Plzeňského deníku: „Výborně si vedla v roli Maro Helena Buldrová, její lyrickodramatický soprán je bohatě tvárný, krásného témbru a také její herecká akce je vynikající.“ (citace ze Západočeské Pravdy 1975)

Vrcholnou rolí byla pro Helenu Buldrovou zřejmě Janáčkova Káťa Kabanová, kterou nastudoval doktor Karel Vašata v sezoně 1977/1978, na sklonku své éry. Právě Helena Buldrová zde našla svoji asi životní roli, dle mého subjektivního pocitu. Zde mohla zúročit svůj expresivní, sdělný charakter projevu, nabitý muzikálností, oduševněním. Její výkon se mohl porovnávat s nejlepšími interpretkami této úžasné Janáčkovy postavy u nás. Hostovala ji několikrát na scéně Smetanova divadla (dnes Státní opera Praha) v Praze.

Los byl oborově hozen již od náročné role Turandot a Helena Buldrová byla od tohoto podstatného punktu obsazována do dramatických, vypjatých rolí. Zkusila si úspěšně i Bizetovu Carmen, mezzosopránovou partii, ostatně, vždyť ji ráda interpretovala i sama Ema Destinnová. Dostala se až ke Smetanově Libuši, když v roce 1974, v jarním cyklu Smetanových oper, zpívala ještě Krasavu. Roli, kterou označil fundovaný recenzent Antonín Špelda za „doslova vynikající interpretaci…“. Libuši ztvárnila v Plzni před Helenou Buldrovou Věra Vlčková a Marcela Machotková. Naplnily úspěšně, spolu s Helenou Buldrovou, tezi Karla Bermana jako režiséra, který chtěl pro Libuši lyričtější typ hlasu, než je Krasava. To mnohokráte zdůrazňoval, roli Krasavy, nikoli Libuši, pokládal za skutečný dramatický fenomén opery.

Nelze nevzpomenout rovněž na interpretaci titulní role Arabelly Richarda Strausse, kterou nastudoval v Plzni roku 1979 dirigent Ivan Pařík. Ale rovněž tolik šarmantního Lišáka Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky si snadno vybavím, byl totiž výraznou kreací, na kterou se ani po letech nezapomíná…Helena Buldrová svoji tolik slibnou kariéru ukončila dříve, než by byl kdokoli čekal. Nejsem ani náhodou přítelem divadelních fám, které rádi rozšiřují lidé, kteří cosi slyšeli z páté ruky, třikrát převrácené. V tomto smyslu nechám slovo samotné přední české sopranistce, jak své ukončení dráhy sama zdůvodnila plzeňskému redaktorovi Jiřímu Šantorovi při tvorbě jeho publikace Divadelní návraty v roce 2000: „Loučení s divadlem přišlo dřív, než jsem kdy čekala. Prodělala jsem těžkou operaci, po níž jsem zjistila, že už v této profesi nemohu pokračovat. Tak jsem se stala úřednicí. Když za mnou chodili bývalí diváci a ptali se, jak je to možné, aby bývalá Smetanova Milada a Libuše dělala na bytovém odboru, odpovídala jsem, že docela dobře. Ale snadné to pro mě vůbec tehdy nebylo.“

Pro nikoho, kdo opustí drogu s názvem divadlo, to není nikdy snadné. Helena Buldrová se pro tento krok rozhodla v roce 1987, v době, kdy již šéfoval plzeňské opeře režisér Oldřich Kříž. Za sedmnáct let své výrazné kariéry však odevzdala české hudební kultuře tolik, co jiní nestihnou zdaleka za desítky let. Byla skvělou interpretkou partů zejména Smetanových, Dvořákových a Janáčkových oper. Jako interpretka především tohoto trojhvězdí české hudby bude zapsána v české operní historii.

Foto archiv DJKT Plzeň, Věra Caltová