Začíná Smetanova Litomyšl

  1. 1
  2. 2

Nejen o letošním 57. ročníku s ředitelem festivalu Janem Piknou 


Rekordních sedmatřicet letošních koncertů, respektive představení, by mělo navštívit rekordních třicet tisíc lidí – aspoň tak jste to ohlásil letos na jaře, když jste program nejnovějšího ročníku představovali. Jaká je v tuto chvíli realita?

Týden před zahájením festivalu bylo k dispozici ještě kolem 3700 míst, takže zájemci stále mají z čeho vybírat. To by vlastně mohl být ideální stav, kdyby 10-15 % vstupenek zůstalo na návštěvníky, kteří se rozhodnou do Litomyšle přijet na poslední chvíli. Není to ale takto pěkně rozloženo, čtrnáct pořadů je dávno vyprodáno a nejspíš bychom prodali i několik repríz, máme však tituly, kde zbývá volná až třetina hlediště. Naším záměrem je přinášet české kultuře nové podněty, nasazujeme do programu premiéry, autorské pořady a dopředu víme, že projekty, na které jsme nejvíc pyšní a které považujeme pro festival za podstatné, se budou hůře prodávat. Dávají ale naší práci smysl, nejsme podnikatelé v kultuře.

Co z letošního programu považujete vy sám za stěžejní? Je to téma „kulatého“ výročí konce druhé světové války či Mistra Jana Husa? Nebo něco z děl jubilantů Bohuslava Martinů a Luboše Fišera?

Druhou světovou válku připomínáme Dvořákovým Requiem, její konec radostnou Čtvrtou symfonií Bohuslava Martinů. Více jsme se ale tématu nevěnovali. Kdo sleduje, náš program delší dobu, ví, že se jím zabýváme dlouhodobě. Připomenu projekt Všichni lidé bratry jsou, uvedení skladeb Památník Lidicím, Terezínské requiem, Ten, který přežil Varšavu, Leningradská, mimořádné bylo provedení Šostakovičovy symfonie Babí Jar

Stejně tak se dlouhodobě věnujeme prezentaci děl s duchovním obsahem, téma Jana Husa z něj nijak nevybočuje. Vnímáme jej jako kněze, který se snažil očistit církev od zneužívání politikou a prospěchářstvím. Balast buřiče, nesmiřitelného reformátora a původce myšlenky husitství však mezi lidmi přetrvává a musím přiznat, že pořad, v němž dominuje premiéra kantáty Josefa Krčka Krédo mistra Jana, patří k těm nevyprodaným, byť Biblické písně, které jsou také součástí koncertu, zazpívá Adam Plachetka. Pro mě je ale největším počinem 57. ročníku česká premiéra The Passion of the Christ Symphony Johna Debneye. Nejen autorským provedením, ale ojedinělostí uvedení se jedná minimálně o evropskou záležitost.Jak náročné je pro vás jako pořadatele dát dohromady operní část programu? Původní operní produkce jako pravidelná každoroční součást festivalu jsou asi nesplnitelným snem, že?

Jistěže je snazší přenést hotovou inscenaci. Vlastní produkce, kterou jsme si ale také již vyzkoušeli, je náročná organizačně i finančně a při dvou či třech představeních se jeví marnotratná. Snažíme se proto iniciovat vznik nových inscenací, které ale potom zůstávají v repertoáru divadel. U oper Bedřicha Smetany to považuji za velice přínosné, naše inscenace se hrály nebo ještě hrají v Praze, Brně a Ostravě. Od roku 2012 ale připravujeme ve vlastní produkci opery pro stagionu v přírodním divadle zámečku Nové Hrady. I když ani tady není výprava nijak zanedbávána a náklady jsou také vysoké, zdají se při pěti představeních efektivnější.

Při závěrečném gala má vystoupit i přední americká sopranistka Deborah Voigt. Jaká bude podoba tohoto večera a co ona sama bude zpívat?

Její vystoupení v programu není recitálem, ale představením Metropolitní opery New York v naší koncertní řadě Návštěvy v nejvýznamnějších operních domech. Jako reprezentantku si ji vybral dirigent J. David Jackson a uvedeny budou skladby, přibližující zejména americkou scénu. Tedy žádné líbivé italské árie, ale převážně američtí autoři. Zkrátka večer nebude o Deborah Voigt, ale o Met. Tady se mi marnotratnost líbí.

V posledních letech na sebe poutá čím dál větší pozornost návštěvníků i již zmíěnná stagiona v Nových Hradech, letos s českou premiérou Rameauovy opery – baletu Pygmalion. Určitě víte o tom, jak probíhají zkoušky – co o tomto projektu můžete prozradit?

Podle starořeckého mýtu se Pygmalion natolik zamiloval do své sochy, že se nad ním ustrnula sama bohyně lásky Afrodita a vdechla kameni život. Ve verzi Jean-Philippe Rameaua se navíc oživlá socha učí tančit. Režisérka Magdalena Švecová ve své inscenaci pojímá téma obecněji, základním konceptem je tvoření a bohatý vnitřní svět umělce. Vždyť v představách každého jsou jeho díla živá, mají své příběhy a také specifický vztah ke svému tvůrci. Širší pojetí umožní více herecké akce, a tak se antická a barokní inspirace snoubí se současnou potřebou jevištního sdělení.

Kdo navštívil představení Královna víl, které jsme v Nových Hradech uváděli v sezoně 2012 a 2013 a jež také připravila Magdalena Švecová, dovede si představit, jak využije a rozehraje nejen jeviště, ale celý areál zámeckých zahrad. V Nových Hradech totiž nejde jen o umělecký zážitek. Návštěvníkům nabízíme možnost zažít pocit barokní opulentnosti, kdy operní představení je jen jakousi kratochvilnou součástí večera s hostinou a dobovou zábavou, večírku, na který byli pozváni majiteli panství.Teď možná trochu méně příjemná otázka: Nejeden z vašich kolegů z dalších festivalů si letos stěžuje na nedostatek peněz, někde se kvůli tomu dokonce muselo škrtat v programu. Jak jste na tom vy? Jak jste nakonec dopadli s grantem u ministerstva kultury?

Můj tatínek rád vyprávěl příběh o oslovi, kterému pán dával stále míň žrádla. Dlouho to šlo a on se radoval z úspor, nakonec ale osel pošel. Snažíme se při každém snížení financí minimalizovat náklady a v programu neškrtat. Umění je povolání, ale také posedlost a záliba. Takže nějaký čas se dá stavět na dobré vůli účinkujících, do nekonečna to ale nejde. Letos mi jedna manažerka položila otázku, proč festival pořádáme, když na něj nemáme peníze. Uvědomil jsem si, že jsme se dostali na hranu a další snižování nákladů není možnou cestou.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na