Zahájení Zlaté Prahy: Taneční konzervatoř slavila jubileum v přímém přenosu

Festival televizní tvorby Zlatá Praha vstoupil letos do svého padesátého druhého ročníku. Poprvé jej na své půdě hostí Národní divadlo, konkrétně Nová scéna, která se proměnila ve videotéku a první večer se na jejím jevišti roztančila Taneční konzervatoř hl. m. Prahy se svými hosty. Zahajovací koncert byl tedy jako obvykle ve znamení tance, nadto spojen s jubileem, které „TKP“ slaví. Sedmdesát let existence představuje v krátkém životě tanečních interpretů už mnoho generací. Konzervatoř tedy slavila v přímém přenosu se všemi diváky stanice ČT art.

Program, který trval bezmála dvě a půl hodiny, byl sestaven tak, aby posloužil jako obraz práce školy – předvedly se nejnižší i nejvyšší ročníky, soubor Bohemia Balet, který je často prvním profesionálním tělesem, v němž studenti a čerství absolventi získají praxi, a samozřejmě hosté z domácích i zahraničních scén, úspěšní absolventi školy.

První část programu byla věnována převážně studentům, šlo tedy o jakousi malou přehlídku variací a krátkých sborových čísel s převahou klasického repertoáru. Variace z baletů jako Don Quijote, Bajadéra, Coppélia nebo Raymonda se prostřídaly velmi rychle, studenti nejvyšších ročníků již prokazují velkou suverenitu na jevišti, doklad časté praxe, které pomáhá právě existence napolo školního tělesa Bohemia Baletu. Můžeme se už začít těšit na závěrečné koncerty letošního školního roku. Bohužel jsou ale u klasických čísel stále používány dosti nekvalitní nahrávky, které jako by byly stočené ze starých gramofonových desek nebo magnetofonových pásů. Problém je nepochybně v autorských právech, kvalitní moderní nahrávky by byly nákladné, takže to musíme pochopit a uznat, ale někdy je to opravdu škoda.Studentský repertoár doplnily i etudy z oboru moderního tance a diváci bouřlivě ocenili závěrečná čísla z folklorního oboru. Je zvláštní, že lidové tance vlastně na jevišti skoro nevidíme, pokud bychom se za nimi nevypravili třeba na festival do Strážnice. Přitom když se objeví v programu třeba absolventských koncertů konzervatoří, diváci si okamžitě přisvojí jejich nakažlivou energii a tance mívají zaručený úspěch.Co přinesl program dále? Mezi absolventy Taneční konzervatoře Praha jsou tanečníci, kteří se vydali naplnit svou kariéru do zahraničí, což domácí publikum vždy trochu zamrzí, ale na druhou stranu to také podpoří dobrou pověst našich interpretů. Byl to snad Petr Zuska na nedávném setkání s novináři, kdo poukázal na to, že zejména výuka tance s partnerem je u nás nesmírně kvalitní a že naši absolventi často v tomto směru svou přípravou „strčí do kapsy“ mladé profesionály ze zahraničí.

Z mnichovského baletního souboru se do Prahy vrátily na návštěvu dva taneční páry. Adam Zvonař, který působí v souboru Ivana Lišky jako demisólista, zatančil s Radkou Příhodovou adagio z baletu Korzár, právě jako ukázku partnerské souhry, která přenáší harmonii z jeviště do hlediště. Z mladých tanečníků čiší jistota a nadšení, nepochybně jsou v Mnichově spokojeni.

Jejich starší kolegové, Lukáš Slavický, který patří k oporám mnichovského souboru, a Zuzana Zahradníková představili duet z choreografie Jiřího Kyliána Gods and Dogs. Abstraktní choreografie vtahuje do souměrnosti i jejího porušování, užijeme si každou minutu plastického obrazu. Díla Jiřího Kyliána jsou unikátní především tím, že stále překvapují detaily, vkládáním gest i různých drobných nuancí tam, kde to divák nečeká; nedokážete odhadnout vývoj choreografického materiálu, dynamiku nebo další směřování prostorem. Choreografie vyžadují preciznost provedení, klasicky školená těla s citem pro současný pohyb, což oba interpreti splňují.Na jeviště se jako speciální host vrátila také Barbora Kohoutková, která spolu s Jiřím Kodymem z Baletu Národního divadla zatančila asi nejslavnější baletní adagio všech dob z Labutího jezera. Její dojímavý křehký zjev diváky i na zcela prázdném koncertním jevišti vtáhl do pohádkového světa.Nemohli chybět ani „reprezentanti“ scény domácí. Tereza Podařilová spolu s Alexandrem Katsapovem zatančili duet z úspěšného baletu Libora Vaculíka Valmont. V tomto titulu, který měl premiéru v červnu minulého roku, mají možnost zužitkovat jak své taneční zkušenosti, tak herectví, jímž musí postihnout psychologii postav z literární předlohy. Libor Vaculík jim vlastně Valmonta ušil na tělo. Nejsou v něm žádné abstraktní taneční variace, každý pohyb, situace, duet či sólo vyprávějí příběh, a tak se snadno necháme vtáhnout do děje i jen jedním výstupem. Ani pro tanečníky se nezdá být žádnou námahou vplout do děje a nastolit na okamžik vypjatou situaci plnou emocí i elegantní neoklasiky v pohybu a partnerské souhře.

Nejmladší taneční generace, kterou zastupovali Ondřej Vinklát, čerstvě jmenovaný prvním sólistou souboru, a Štěpán Pechar, který se do baletního souboru přesunul z Laterny magiky, se obrátila k současnému tanci. Ve společné choreografii nazvané Křehký vrh sází na abstraktní dynamický tanec, skoky a energii prosazující se prostorem. Jsou to zřejmě oni sami, kdo je vržen do světa, občas zachvíváni nejistotou, ale stále s otevřeným rezervoárem vnitřní síly.

Bohemia Balet se představil se dvěma čísly. Repríza Klavírního koncertu Johanna Sebastiana Bacha připomněla hravou neoklasickou choreografii dlouhodobé spolupracovnice Taneční konzervatoře Bérangère Andreo. V komorním abstraktním díle, které sleduje tok hudby, vyniká mladistvý esprit tanečníků, vyjadřuje prostou radost z tance, a přitom je choreografie náročná na postřeh a načasování jednotlivých pasáží. Občas se stane, že není úplně jasné, zda je některá část kánon, nebo zda tanečníci lehce zápasí s rychlostí nahrávky, ale jde jen o drobnosti.Jako poslední číslo si členové Bohemia Baletu nechali opus komplikovanějšího charakteru, který byl českou premiérou. O vzniku choreografie Still Life se nedočteme z domácích zdrojů, ale ze zahraničních médií, jde totiž o kus, který vznikl spoluprací našeho uznávaného skladatele Zbyňka Matějů s americkým choreografem Raifordem Rogersem. Podnět ke spolupráci vzešel ze strany českého hudebníka, jehož zaujal Rogersův choreografický styl. Vznikl tak čtyřiadvacetiminutový balet pro jedenáct tanečníků, čistě abstraktní číslo, které si klade za cíl zpřítomnit na jevišti hudbu a její náladu. Jedná se o skladbu poměrně složitou na poslech, atonální a s proměnlivou rytmikou. Dominují jí perkuse a smyčce; kratší, střední část tvoří konkrétní zvuky hlasu a šepotu, a choreografie sleduje co nejvěrněji její jednotlivé vrstvy. Pro diváky jde o hůře stravitelnou kombinaci. Kompozice má tři části, ale při obou black outech bylo obecenstvo již přesvědčeno, že je konec… Choreografie se snaží sledovat hudbu takt po taktu, což ale ke srozumitelnosti nepřispívá. Tam, kde se ozývají nástroje jednotlivě, tančí jen několik interpretů; tam, kde se orchestrace rozrůstá, plní se i jeviště. Pohybový slovník je silně ukotven v klasickém tvarosloví, obsahuje velmi pomalu vedené adagiové prvky, promenády, které jsou pro tanečníky, oblečené jen v tyrkysových polotrikotech, svou délkou už na hranici proveditelnosti. Pohyb je de facto mnohem méně dynamický než skladba samotná a vazeb jednotlivých prvků obsahuje poměrně málo. Mnoho kombinací se jednoduše stále opakuje. Nuda by bylo trochu příliš ostré slovo, ale nápaditost skladatele v tomto případě předčila možnosti choreografa. Pro členy Bohemia Baletu jde o novou zkušenost, která je pro mnohé výzvou. Bylo by zajímavé vidět pro srovnání interpretaci Rogersovy vlastní taneční skupiny.

Program jako celek byl v každém případě příjemným i důstojným zahájením festivalu. Na jevišti i v hledišti se sešlo několik generací tanečníků, kteří mají vazbu na pražskou konzervatoř, a tak se tento večer stal příležitostí k mnoha setkáním, tak jako je festival symbolickým setkáním živého umění s technologiemi a setkáním světa hudby, tance a médií.
Hodnocení autorky recenze: 80 %

Zlatá Praha 2015
Zahajovací večer Zlaté Prahy
Galakoncert Taneční konzervatoře hl. m. Prahy k 70. výročí založení školy
30. září 2015 Velký sál – Nová scéna Praha

Pizzicato
Choreografie, nastudování: Roberta Pospíšilová
Hudba: Leo Delibes
Tančí: studentky 3. ročníku Taneční konzervatoře hl. m. Prahy

Raymonda
(valčík)
Choreografie: Marius Petipa, Yury Grigorovich
Hudba: Alexander Konstantinovič Glazunov
Nastudování: Monika Čierniková, Anna Ščekalová
Tančí: studentky 5. ročníku Taneční konzervatoře hl. m. Prahy

Coppélia
(variace Svanildy)
Choreografie: Arthur Saint-Leon
Hudba: Leo Delibes
Nastudování: Marie Hybešová
Tančí: Pavlína Kopecká (6. ročník Taneční konzervatoře hl. m. Prahy)

Ples kadetů
(variace Bubeníčka)
Choreografie: David Lichine
Hudba: Johann Strauss ml.
Nastudování: Jiří Horák
Tančí: Kristián Pokorný a František Vlček (6. ročník Taneční konzervatoře hl. m. Prahy)

Bajadéra
(pas de quatre)
Choreografie: M. Petipa
Hudba: Ludwig Minkus
Nastudování: Monika Čierniková
Tančí: studentky 5. ročníku Taneční konzervatoře hl. m. Prahy

Labutí jezero
(variace Prince)
Choreografie: Marius Petipa
Hudba: Petr Iljič Čajkovskij
Nastudování: Jiří Horák
Tančí: Martin Krčmář (8. ročník Taneční konzervatoře hl. m. Prahy)

Don Quijotte
(variace Kitri)
Choreografie: Marius Petipa
Hudba: Ludwig Minkus
Nastudování: Hana Vláčilová
Tančí: Anna Vágnerová (8. ročník Taneční konzervatoře hl. m. Prahy)

Kočičí tanec
Choreografie, nastudování: Yvetta Hubičková
Hudba: Bunny dance
Tančí: studenti 2. ročníku Taneční konzervatoře hl. m. Prahy

Malá noční hudba
Choreografie, nastudování: Yvetta Hubičková
Hudba: Wolfgang Amadeus Mozart
Tančí: studenti 4. ročníku Taneční konzervatoře hl. m. Prahy

Procitnutí
Choreografie, nastudování: Libuše Ovsová
Hudba: J. Cook
Tančí: studenti 7. ročníku Taneční konzervatoře hl. m. Prahy

Dupání
Choreografie, nastudování: Alena Drapalíková
Hudba: David Peña Dorantes
Tančí: členky Bohemia Baletu a studentky 8. ročníku Taneční konzervatoře hl. m. Prahy

Čeladenský
Choreografie, nastudování: Eva Ornstová
Hudba: V. Turek
Tančí: studenti 6. ročníku Taneční konzervatoře hl. m. Prahy

Helpa
Choreografie, nastudování: prof. Magdalena Kaprasová
Hudba: lidová
Tančí: studenti 8., 7., 6. ročníku Taneční konzervatoře hl. m. Prahy

Klavírní koncert
Choreografie: Bérangère Andréo
Hudba: Johann Sebastian Bach
Asistent choreografie: Jaroslav Slavický
Kostýmy: Renáta Nováková
Tančí: Flavia Harada, Tereza Szentpéteryová, Zuzana Fikrová, Carolina Brantes, Martin Krčmář, Gaetan Pires, Andrzej Janczura (členové Bohemia Baletu)

Le Corsaire
Choreografie: Marius Petipa
Hudba: Adolphe Charles Adam
Nastudování: Ivan Liška
Tančí: Radka Příhodová (členka Bavorského státního baletu v Mnichově), Adam Zvonař (demi-sólista Bavorského státního baletu v Mnichově)

Labutí jezero
(adagio Odetty a Prince)
Choreografie: Lev Ivanov
Hudba: Petr Iljič Čajkovskij
Tančí: Barbora Kohoutková (primabalerína) a Jiří Kodym (sólista Baletu Národního divadla v Praze)

Valmont
(pas de deux)
Choreografie: Libor Vaculík
Hudba: Franz Schubert, Pēteris Vasks
Tančí: Tereza Podařilová (1. sólistka Baletu Národního divadla v Praze), Alexander Katsapov (1. sólista Baletu Národního divadla v Praze)

Křehký vrh
Choreografie, tančí: Ondřej Vinklát (1. sólista Baletu Národního divadla v Praze), Štěpán Pechar (člen Baletu Národního divadla v Praze)
Hudba: Rone, Amon Tobin

Gods and Dogs
Choreografie: Jiří Kylián
Hudba: Dirk Haubrich, Ludwig van Beethoven
Tančí: Zuzana Zahradníková (sólistka Bavorského státního baletu v Mnichově) a Lukáš Slavický (1. sólista Bavorského státního baletu v Mnichově)

Still Life
(premiéra)
Choreografie: Raiford Rogers
Hudba: Zbyněk Matějů
Projekce: Ed Evans
Asistent choreografie: Jaroslav Slavický
Tančí: Bohemia Balet

www.ceskatelevize.cz/specialy/zlatapraha/

Foto Zlatá Praha