Zahajovací koncert Haydnových hudebních slavností: Sytý zvuk a spontánní energie

Tradičně bývají Haydnovy hudební slavnosti zahájeny Lukavickou symfonií od Josepha Haydna provedenou příznačně v Dolní Lukavici, kde hudebník v počátcích své kariéry působil jako kapelník u hraběte Morzina. Taktéž tradicí bývá, že symfonii interpretuje Orchestr Konzervatoře Plzeň. I letos se diváci své „Lukavické“ dočkali, ovšem v prostorách tanečního sálu zámku v Nebílovech. Volba těchto prostor nebyla náhodná. Repertoár zahajovacího večera dobou svého vzniku přesně korespondoval s obdobím, v němž nebílovský zámek dosahoval vrcholu svého společenského významu a taneční sál s nedávno restaurovanými nástěnnými malbami Antonína Tuvory byl místem pořádání mnohých akcí.

Festival symbolicky zahájila fanfára. V úpravě pro dvě trubky, dvě horny a dva trombóny zazněla úvodní melodie z Haydnovy Symfonie D dur „Lukavické“. Hudebníci byli skryti očím diváků v sále, neboť hráli z protějšího balkonu. Zvuk se přes prostranství dvora krásně nesl. Po zahajovacím proslovu nastoupil Orchestr Konzervatoře Plzeň, v některých sekcích posílený o bývalé studenty či externisty. Role koncertního mistra se přesvědčivě zhostila Sofiya Mikula. Obsazení odpovídalo parametrům klasicistního orchestru.

V doprovodu dirigenta Jiřího Štrunce publikum nadšeně přivítalo sólistu večera – hobojistu Viléma Veverku. Jeho repertoár zahrnuje díla všech období – od baroka po současnost – a díky své interpretační všestrannosti si může dovolit zabrousit i do nonartificiální hudby. Provedení Vranického Koncertu pro hoboj a orchestr G dur je poměrně ojedinělým počinem. Vilém Veverka toto dílo nahrál s orchestrem Wranitzky Kapelle v rodišti skladatele (Nové Říši) jako světovou premiéru. Přestože Vranického skladby byly v době svého vzniku oblíbené, a i on sám byl velmi uznávaným hudebníkem a respektovaným dirigentem, dnes je zastíněn tvorbou svých současníků – Haydna a Mozarta.

V předehře v první větě nastoupil orchestr v sytém zvuku. Akustika zaplněného sálu zámku v Nebílovech orchestru těchto rozměrů opravdu svědčí. I když sólista hrál z not, působil jeho projev velice charismaticky. Dirigent Jiří Štrunc vedl orchestr k vyváženému doprovodu. Plasticky se přizpůsobovali sólu, v přiznávkách na jednom tónu nesklouzávali k jednotvárnému zvuku, zvuk zněl velice zaobleně bez přehnaných dynamických rozdílů. Studenti konzervatoře hráli s velkým respektem a zodpovědností, po nějakém čase se i na ně přenesla energie sólisty a užívali si společnou spolupráci. Je škoda, že v orchestru nebylo zastoupeno cembalo, oproti zmíněné nahrávce tak provedení ztratilo na barevnosti.

Ve druhé větě zaujala především kadence, ve třetí zábavné, vhodně zvolené tempo, dobře odstíněné forte a piano v hoboji a zajímavě pojaté návraty tématu. O provedení jednotlivých frází měl sólista jasnou představu a orchestr jej následoval.

Jako další bod programu zazněla Symfonie č. 1 D dur od Josepha Haydna, tzv. „Lukavická“. Protože tento kus je zařazován do dramaturgie Haydnových slavností každý rok, mnozí hráči orchestru konzervatoře jsou s ním již dobře obeznámeni. Nesmíme však zapomínat, že o prázdninách měli studenti jen omezený čas na společné zkoušení, což se projevilo nepřesným nástupem a ztrátou napětí po korunách. Naopak bych vyzdvihla dobrou práci basové sekce v první větě. Druhé větě by slušelo méně zvuku a lepší dialog mezi primem a sekundem. Ve třetí větě symfonie (ale i v jiných částech) se prosadil čistý a kultivovaný zvuk lesních rohů.

Závěr koncertu patřil hobojovému koncertu Wolfganga Amadea Mozarta. Původně se jednalo o Koncert pro flétnu G dur, který byl následně přepracován pro hoboj do tóniny F dur. Uvádí se též pod označením KV 313.

Po rozsáhlé předehře dostal velký prostor sólista. Posluchači se kochali brilantní intonací i při velkých intervalových skocích mezi tóny, naléhavostí při vedení frází, perlivými běhy. To vše za citlivého doprovodu orchestru, který při odmlčení hoboje zase dynamicky rozkvetl. Zvučná a barevná druhá věta byla plná melodií, až by se zdálo, že sólista se ani nenadechuje a tóny tvoří nepřerušené vlákno. I v závěrečné větě udržel Vilém Veverka potřebné napětí, orchestr se občas nestihl přizpůsobit agogickým změnám sólisty. Oceňuji však postupně vystavěnou gradaci na dlouhých plochách.

Plný sál odměnil Viléma Veverku i mladé hudebníky nadšeným potleskem. Je dobře, že studenti konzervatoře mají možnost spolupracovat a vystupovat s předními osobnostmi české hudby. Je nepřehlédnutelné, že skladby, v nichž orchestr vystupoval se sólistou, měly větší náboj než čistě orchestrální Haydnova symfonie, třebaže byly momenty, kdy byly emotivním projevem Viléma Veverky lehce zaskočeni.

Zahajovací koncert festivalu Haydnovy hudební slavnosti
8. září 2023, 19:00 hodin
státní zámek Nebílovy

Program:
Paul Wranitzky – Koncert pro hoboj a orchestr G dur
Joseph Haydn – Symfonie D dur „Lukavická“, Hob. I: 1
Wolfgang Amadeus Mozart – Koncert pro hoboj a orchestr F dur, KV 313

Účinkující:
Vilém Veverka – hoboj 
Jiří Štrunc – dirigent
orchestr Konzervatoře Plzeň