Hitlerův obdiv k Richardu Wagnerovi je všeobecně známým tématem, ale nevědělo se, že se spolu se svým přítelem Augustem Kubizkem pokusil napsat operu na Wagnerovo libreto. Titul díla nese název Wieland der Schmied a zpracovává téma z germánské mytologie.
Na základě příběhu z Poetické Eddy a Thidrekssagy koncipoval Richard Wagner libreto v próze s veršovanými pasážemi a připojil ho jako příklad ke své knize Das Kunstwerk der Zukunft (Umělecké dílo budoucnosti). Zhudebnění libreta však nikdy nerealizoval. Textu se později ujal Ján Levoslav Bella (1843–1936). Jeho jediná opera Kovář Wieland z roku 1926 na Wagnerovo libreto upravené Oskarem Schlemmem je považována za první slovenskou operu.
Wagnerovo libreto použil i mladý Adolf Hitler a August Kubizek. Skica opery je veřejnosti představena vůbec poprvé. Jedná se o rukopis Augusta Kubizka z roku 1908, tedy z období Hitlerova vídeňského pobytu, kdy bylo Hitlerovi necelých dvacet let. Vystavená stránka je pravděpodobně jedinou dochovanou částí opery.
Podle kurátora výstavy Christiana Rappa „rukopis pochází z doby, kdy Hitler měl za sebou jen několik měsíců hodin klavíru a jasně demonstruje výrazné přecenění vlastních schopností budoucího diktátora,“ řekl Rapp pro agenturu AFP.
Výstava byla otevřena v sobotu 28. února 2020 v Sankt Poelten v Dolním Rakousku a vystavuje předměty a dokumenty ze sbírky Augusta Kubizka z let 1907 až 1920. Kromě zmiňované operní skici zde lze mimo jiné vidět i dokumenty o dvojím odmítnutí Hitlera Vídeňskou akademií výtvarných umění v letech 1907 a 1908, policejní materiály evidující změny Hitlerovy vídeňské adresy, ale též skici k divadelním kulisám. Řada z těchto artefaktů nebyla nikdy předtím vystavena pro veřejnost. Výstava je koncipována se záměrem osvětlit léta Hitlerova duševního formování před jeho politickou kariérou. Kubizek si ponechal řadu dopisů, pohlednic, obrazů a dokumentů jako památku na Hitlera daleko dříve, než mohl tušit jejich historický význam.
Hitler se narodil 20. dubna 1889 v Braunau am Inn a řadu let se pokoušel o uměleckou kariéru, jeho umělecké schopnosti však dlouhodobě nedosahovaly jeho velkolepých ambicí. Pokoušel se dvakrát vstoupit jako student na Akademii výtvarných umění ve Vídni, v obou případech však neuspěl. Ale jak říká Rapp, „Hitler vždy pro svá selhání rychle našel obětního beránka. (…) Kdykoliv se něco pokazilo, byla to vždy vina někoho jiného, ne jeho vlastní.“
Vedle sledování osobního života Adolfa Hitlera se výstava zabývá politickým a kulturním kontextem Rakouska na přelomu 19. a 20. století. Jmenovitě se snaží sledovat ideje, které byly přítomné v povědomí předválečné společnosti, jako rasismus, antisemitismus či militarismus a levicovou politiku. Tvůrci výstavy se tak snaží nejen přiblížit vývoj Hitlerovy osobnosti, ale též stopovat všeobecné společenské fenomény, jež formovaly jeho genocidní ideologii.
„Trvá dlouho, než se některé myšlenky ve společnosti rozšíří a stejně tak dlouho trvá některé myšlenky ze společnosti vymýtit… Budeme mít práci na celá desetiletí,“ dodává Christian Rapp.
