Zapomenuté knižní poklady. Jiří Berkovec: Slavný ouřad učitelský. Kapitoly o kantorech a jejich hudbě

  1. 1
  2. 2

„Podle výkazů příjmů kantorů ve zprávě o stavu škol v pražské arcidiecézi z roku 1765 byly udané obnosy při značně rozdílných sumách v jednotlivých lokalitách v průměru velmi nízké. K živobytí učitelů – zvlášť když živili početné rodiny – sotvakde stačily. Snažili si proto přivydělávat, jak se dalo; orali, vozili hnůj, pásli dobytek, opravovali hodiny, vázali kolovraty, řezali dýmky, tkali, prodávali tabák.“

 

Antonín Dvořák a jeho učitelé

„Nelahozevská triviální škola byla tehdy na návsi naproti vinopalně, jednotřídní, s nevelkým chudě zařízeným bytem pro učitelovu rodinu. Tam počal roku 1847 docházet šestiletý Toník, tam jej Josef Spitz učil číst, psát, počítat, hrát na housle a později i na klavír.

Přesvědčen o talentu svého žáka, svěřil mu záhy houslové sólo na kůru kostelíku sv. Ondřeje. Když na to vystoupení Dvořák po letech vzpomínal, vyznal, že byl tenkrát rozechvěn, při prvních tónech se mu třásl smyčec; ale dopadlo to dobře, jakmile skončil, nastal šum a ruch, hudebníci se k němu tlačili, od primária dostal celý groš…

Zanedlouho po ukončení školní docházky v Nelahozevsi byl Dvořák poslán otcem do nedalekých Zlonic, aby se vyučil dědičnému rodovému řemeslu, řeznictví.

Kdoví, jak by to dopadlo, kdyby se tam mladému Toníkovi nenaskytla možnost dále rozvíjet započatou hudební průpravu. Naštěstí se ve Zlonicích setkal s učitelem Antonínem Liehmannem. […] Antonín Dvořák veden Liehmannem prohluboval svoji dosavadní hru na housle, klavír, na varhany a seznamoval se s tehdejší naukou o harmonii.

Po letech vyprávěl o svém učiteli, že byl dobrý hudebník, ale prchlivý, a vyučoval podle starého zvyku: ‚Kdo nemohl něco zahrát, dostal tolik štulců, kolik bylo na papíru not. Harmonii znal dobře, v generálbasu se vyznal, četl jej a hrál plynně a taky nás to učil. Ale častokrát se stalo, zvlášť když přišlo víc číslic, že než si to žák pořádně spočítal, měl už na hlavě tři pohlavky.‘“

Antonín Dvořák v dětských letech (zdroj antonin-dvorak.cz)

Kniha Jiřího Berkovce je zajímavým čtením nejen pro zájemce o pedagogiku – vždyť my všichni jsme prošli hudební výchovou na základní škole, absolvovaly či absolvují ji naše děti… můžeme tedy srovnávat a ptát se: Co se v tomto směru oproti „kantorským časům“ změnilo? Byly to pozitivní změny (vymizení tělesných trestů tedy litovat nemusíme…)? Proč dnes nedostává hudba ve školách tolik prostoru? Platí ještě známé úsloví Co Čech, to muzikant?

Těším se na shledanou příští týden nad stránkami dalšího ze zapomenutých knižních pokladů!

 

(pokračování)

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat