Zapomenuté knižní poklady. Peter Schreier: Očima pěvce

  1. 1
  2. 2
O svém působení na naší první scéně vypráví umělci v knížce Michaely Zindelové Sňatky s operou, v níž jsme v Zapomenutých knižních pokladech listovali před týdnem. V dnešním pokračování našeho seriálu se také budeme věnovat vzpomínkám a úvahám hudebního umělce – jak vypadá svět očima pěvce, nám přiblíží Peter Schreier.
Peter Schreier (zdroj flickr.com / foto Ugo Ponte)

Kniha Petera Schreiera Aus meiner Sicht vyšla původně v roce 1983 v Berlíně. V českém překladu Miroslava Petříčka ji pod názvem Očima pěvce vydalo pražské nakladatelství Vyšehrad v roce 1985. Jedná se svým způsobem o knihu autobiografickou, která vznikala tak, že autor nahrával své „výpovědi“, vzpomínky a úvahy na magnetofonový pásek a vydavatel poté získaný materiál přepsal a tematicky uspořádal. Záložka výstižně charakterizuje obsah stopadesátistránkové knížky následujícími slovy:

„V autorově volném vyprávění se střídají minulé zážitky s pohledem na nynější situaci špičkového hudebního interpreta, teoretické názory s praktickými poznatky, úvahy o tvorbě s osobní zpovědí. Živě a nenuceně vypráví Schreier rovněž o radostech a strastech popularity, o vlastním rodinném životě, sděluje zážitky z vystoupení v různých zemích světa spolu s postřehy o zvláštnostech každého prostředí, připomíná své partnery z operních jevišť i dirigenty, pod jejichž vedením pracoval. Hovoří též o předpokladech pěveckého talentu, o problematice opery, o svém vztahu ke komorní písni a takzvané lehčí múze; vrací se do dětství, které již vlastně předurčilo jeho kariéru. Nevynechává ani zkušenosti s moderní interpretační technikou, s rozhlasem a televizí, a posléze přechází k oblastem, jimž se v posledních letech značně věnuje – k problémům dirigentství a hudební pedagogiky.“

Peter Schreier v roce 1976 (zdroj zh.wikipedia.org)

Peter Schreier (narozen 29. července 1935), německý tenorista a dirigent, pochází z Míšně. Hudební vzdělání získával nejprve ve sboru při kostelu svatého Kříže v Drážďanech (známý Dresdner Kreuzchor). Sbormistr Rudolf Mauersberger objevil jeho talent a nechal ho zpívat mnoho sólových partů. V šestnácti letech Schreierův hlas vyzrál v tenor a on začal studovat sólový zpěv a také orchestrální a sborové dirigování. Debutoval v roce 1959 v Beethovenově Fideliovi (První vězeň) a brzy začal sklízet úspěchy v mozartovských rolích. Získal angažmá v berlínské Státní opeře, hostoval i ve Vídni a od roku 1967 byl po čtvrt století pravidelným účastníkem Salcburského festivalu. Zpíval role v německých operách a vynikl také jako písňový zpěvák, především v cyklech Roberta Schumanna a Franze Schuberta a písních Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena.

Velký úspěch sklidily jeho nahrávky Schubertovy Zimní cesty s pianisty Svjatoslavem Richterem a Andrásem Schiffem. Schreier nahrával také Bachova díla, kantáty i Matoušovy a Janovy pašije, a to s Herbertem von Karajanem, Claudiem Abbadem či Helmuthem Rillingem. Několikrát vystupoval i v Československu a České republice a v Praze se také v roce 2005 odehrálo jeho poslední pěvecké vystoupení (Bachovo Vánoční oratorium, které Peter Schreier rovněž dirigoval).

Pojďme si teď společně přečíst několik ukázek ze vzpomínkové knihy tohoto světoznámého německého pěvce a dirigenta…

 

Čas dětství

„V pohádce přistoupí k novorozencově kolébce dobrá víla a slíbí děcku šťastnou budoucnost. Nuže, mně nikdo u kolébky ‚nezpíval‘, že budu jednou působit v Salcburku a jiných metropolích hudebního světa. Existoval však člověk, který si brzy vzal do hlavy, že ze mne vychová muzikanta, totiž můj otec. S tímto úmyslem mě doprovázel při cestě do života. […] Můj otec působil v Gauernitz jako učitel a regenschori. […] Hudba patřila k mému dennímu chlebu. Už jako nemluvně mne pokládali na klavír, když otec hrál. Se svými kolegy, jako třeba s přítelem Zimmermannem, regenschorim z Coswigu, se pravidelně scházel a pěstovali komorní hudbu. Když se u nás pořádal takový hudební večírek, my děti jsme sice musely na minutu přesně do postele, ale poněvadž naše ložnice byla vedle hudebního pokoje, o požitek z malého nočního koncertu jsme nepřišly.

Podněty i vědomosti, které jsem už od časného mládí na poli hudby získal, vytvořily pro moji pozdější dráhu solidní základ. To si občas uvědomuji při rozhovorech s kolegy pěvci, kteří musí vynaložit mnohem víc času a energie na studium určitého partu, poněvadž jim takový základ chybí. Jestliže dítě současně s mateřským mlékem přijímá hudbu, je to neocenitelná výhoda.“

 

Kreuzchor a zkáza Drážďan

„Mezi faráři a regenschori mého saského domova patřilo k tradici, že představili své syny v Kreuzchoru a každá rodina byla hrdá na to, když syn v přijímací zkoušce do tohoto proslulého chlapeckého sboru obstál. […] Matka se mnou jednoho dne odjela do Drážďan, aby mě představila sbormistrovi od sv. Kříže. Byl jsem velice vzrušen. Jako ukázku svého zpěvu jsem si vybral píseň Když Bůh chce prokázat pravou přízeň. Profesor Rudolf Mauersberger si mne poslechl, vyzkoušel můj sluch a přijal mne do přípravné třídy.

[…] Po dva roky jsme si osvojovali základní hudební znalosti, učili se zpívat z listu, správně zazpívat a přesně určovat intervaly. Pěvecké technice se ovšem nevyučovalo, neboť Rudolf Mauersberger chtěl pro sborový zpěv zachovat přirozený hlasový materiál chlapců.

V přípravné třídě jsme všichni s úzkostí očekávali den, v němž zkouška rozhodne o přijetí do sboru. Byla stanovena na březen roku 1945, ale nedošlo k ní. 13. února pumy proměnily Drážďany v hromadu trosek a také škola i kostel sv. Kříže vyhořely. Při náletu zahynulo třináct mladých sboristů…“

 

Prospěšný omyl

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat