Závěrečný koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby: Mimořádný poslechový zážitek

  1. 1
  2. 2
V neděli 24. dubna 2022 se v brněnském Kostele svatých Janů uzavřel 29. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby. V programu i na plakátech byl koncert avizován jako „unikátní provedení slavnostních žalmů Antonia Vivaldiho pro dva orchestry a dva sbory“, a to v nastudování souboru Czech Ensemble Baroque pod vedením Romana Válka. Tyto monumentální kompozice byly pak proloženy komorněji laděnou kantátou Johanna Sebastiana Bacha, v níž se jako sólista představil německý kontratenorista Andreas Scholl.

Závěrečný koncert: Vivaldi, Bach & Scholl, Velikonoční festival duchovní hudby 2022, 24. dubna 2022 (zdroj Velikonoční festival duchovní hudby, foto Petr Francán)
Závěrečný koncert: Vivaldi, Bach & Scholl, Velikonoční festival duchovní hudby 2022, 24. dubna 2022 (zdroj Velikonoční festival duchovní hudby, foto Petr Francán)

Výjimečná atmosféra koncertu byla cítit ještě před příchodem umělců. Kostel byl zcela zaplněn diváky (někteří dokonce stáli) a překrásnou vnitřní výzdobu ještě umocňovalo osvětlení – několik málo reflektorů namířených na interprety a poslední zbytky zvenčí pronikajícího slunečního světla, které během první skladby postupně dohasínalo. Po úvodním slovu ředitelky festivalu (o úspěchu koncertů a jejich návštěvnosti), primátorky města Brna (s vysloveným přáním, aby se příští festival konal bez turbulentních událostí ve světě) a otce představeného (o kráse a o hudbě jako o Božím obrazu) přišlo několikaminutové ladění orchestru – podle varhan se naladil vždy vedoucí skupiny, podle něj následně i její zbytek. Během těchto chvil se mohli přítomní posluchači postupně naladit na nadcházející produkci, duchovně přemítat, nebo třeba zalitovat, že nebyl k dispozici žádný tištěný program – pro orientaci během večera musel postačit jen výčet přednesených skladeb a interpretů ve festivalové brožurce.

Ukázalo se ale, že program nakonec vůbec nebyl potřeba, protože hudba dokázala mluvit zcela za sebe i bez dalších přidaných informací. Když byl instrumentální soubor naladěn, do dvou půlkruhů za něj nastoupily dva sbory (oba po dvanácti členech) a s příchodem dirigenta se večer otevřel velkolepým úvodem Vivaldiho skladby Beatus vir RV 597 (zhudebnění latinského znění žalmu 111). Od skladby psané pro dva orchestry a dva sbory by člověk čekal aparát mahlerovských rozměrů. Skromnější obsazení ale jistě více odpovídá dobové provozovací praxi a soubor podpořen akustikou chrámových prostor neměl vůbec problém zaplnit celý kostel hudbou. Orchestr (rozdělený na dvě části) hrál jako jeden muž, navíc s obrovským nasazením a zápalem a s mnoha výrazovými a dynamickými nuancemi. Po krátké chvíli se k instrumentalistům začali po menších skupinách přidávat naprosto perfektně sehraní a intonačně přesvědčiví zpěváci a hudba jako by tak po celý slavnostní úvod dynamicky gradovala.

Závěrečný koncert: Vivaldi, Bach & Scholl, Velikonoční festival duchovní hudby 2022, 24. dubna 2022 (zdroj Velikonoční festival duchovní hudby, foto Petr Francán)
Závěrečný koncert: Vivaldi, Bach & Scholl, Velikonoční festival duchovní hudby 2022, 24. dubna 2022 (zdroj Velikonoční festival duchovní hudby, foto Petr Francán)

Vivaldi skladbu koncipoval jako celek rozdělený do krátkých úseků – sborové části se v pestrém sledu střídaly se sólovými áriemi a s pěveckými duety nebo tercety (barevně velmi zajímavě působilo trio kontratenoru, tenoru a basu). Zpěváci, kteří tyto pasáže za doprovodu větší či menší části orchestru přednášeli, vždy sestoupili z vyvýšeného prostoru pro sbor a předstoupili do popředí vedle dirigenta. Museli tak však pokaždé učinit celkem složitě – projít za sborem, obejít několik řad lavic se sedícími diváky a střední uličkou se pak vrátit před orchestr. Vznikl tak zajímavý zcizovací efekt, kdy se v průběhu skladby již za doznívání předchozí nebo během začátku následující části rychlou chůzí pěvců proměňovala tvář pódia. A nutno podotknout, že toto řešení – ač na první pohled možná trochu zvláštní – působilo mnohem dynamičtěji a zajímavěji než tradičnější způsob, kdy sólisti sedí před orchestrem na židlích a na svá sóla se vždycky postaví. Zde byla vlastně zhmotněna sympatická idea, že sólisté jsou zároveň sami členy sboru a nestojí odděleně mimo něj (nebo dokonce nad ním).

Co se zpěváků týče, nelze skrblit slovy chvály. Vivaldi sólisty nijak nešetřil a připravil jim výrazově i technicky velmi obtížné party, se kterými se však interpreti popasovali bez nejmenšího zaváhání. Co do barevné pestrosti, expresivity a preciznosti provedení bychom nenašli slabší článek a nebýt absence jiného kontratenoristy než výše zmíněného Andrease Scholla, těžko by šlo určit, který ze sólistů byl světovým jménem hodným uvedení na plakátě. Škoda, že nebyl k dispozici tištěný program s většími detaily, takže není možné zpětně přiřadit jednotlivé výkony ke konkrétním osobnostem. Uveďme tedy alespoň jmenný výčet oněch vynikajících pěvců: byly to sopranistky Zuzana Badárová, Romana Kružíková, Pavla Radostová a Tereza Válková (která zároveň podle plakátu zastávala funkci sbormistryně), dále tenoristi Jakub Kubín a Ignác Vincenc Novotný a basisti Jiří Miroslav Procházka a Martin Vacula.

Závěrečný koncert: Vivaldi, Bach & Scholl – Andreas Scholl – Velikonoční festival duchovní hudby 2022, 24. dubna 2022 (zdroj Velikonoční festival duchovní hudby, foto Petr Francán)
Závěrečný koncert: Vivaldi, Bach & Scholl – Andreas Scholl – Velikonoční festival duchovní hudby 2022, 24. dubna 2022 (zdroj Velikonoční festival duchovní hudby, foto Petr Francán)

Kontratenorista Andreas Scholl byl až dosud „pouhou“ součástí souboru většího množství zpěváků. Po velkolepém doznění závěrečného „Amen“ a nadšeného potlesku přítomných posluchačů však přišel na řadu Bach a jeho kantáta Ich habe genug BWV 82, kde měl Scholl hrát hlavní roli. Tato melancholicky a místy až temně laděná skladba o čekání na smrt a vidině následného vykoupení byla napsána pouze pro sólový hlas (v původní verzi bas), obligátní hoboj, smyčce a basso continuo. Chybělo zde tedy tradičnější střídání sborových a sólových částí a chorálů, a skladba tak tvořila kontrast k monumentálnímu Vivaldimu nejen v náladě a obsazení, ale i ve formě – skladatel zde tři árie proložil dvěma recitativy, kdy si během dvaceti minut sólista prakticky nevydechne. Niternou atmosféru skladby podpořil také fakt, že denní světlo zvenčí během úvodního Vivaldiho již zcela pohaslo.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments