Zdeněk Prokeš: Jak se změnila Laterna, ale i balet u nás

redakce, 10.03.2010 1:00

Má nemalé zkušenosti jako tanečník, choreograf a v neposlední řadě i jako divadelní manažer. Je znávaným tanečním pedagogem a teoretikem, často je zván do odborných porot. Na celostátních baletních soutěžích získal řadu cen za své choreografie. Doma i v cizině jich má ze sebou okolo půldruhé stovky, v inscenacích baletů, oper, operet, muzikálů i činoher. Byl dlouholetým úspěšným šéfem baletu brněnského Národního divadla – to v letech 1991 až 2004, od roku 2003 do roku 2007 byl ředitelem ND Brno. Od podzimu 2007 pracuje v pražském Národním divadle, kde vystřídal několik manažerských postů. Od Nového roku mu byl svěřen hodně těžký úkol: Pokusit se oživit a přivést znovu na výsluní soubor Laterny magiky. Její nový umělecký šéf Zdeněk Prokeš teď na Opeře Plus.

Vaše pocity z prvních dnů „nové Nové scény“?

Pro mě to nebyly úplně nové pocity: Vzpomínal jsem na rok 1990, kdy jsem na Nové scéně uvedl s baletem Národního divadla II. smyčcový kvartet B. Martinů ve večeru „mladých“ (tehdy!) choreografů (spolu se mnou M. Benoniová a I. Kubicová) ve večeru pod společným názvem Tančírna. Čili je to takový návrat za trochu jiných okolností.

Co podle vašich dosavadních zkušeností bude největším problémem řekněme pro tento rok?

Na začátku je problémů spousta: Jak skloubit prodejní systém Laterny magiky se systémem Národního divadla tak, abychom nepřišli o zahraniční návštěvníky, jak Laternu představit českým divákům, jak naplánovat nové projekty a skloubit s provozem Nové scény a Národního divadla jako celku a najít výrobní kapacity dílen ND, jak využít více také zahraniční (exportní) potenciál Laterny magiky a jak ho dále rozvíjet atd.

To, co před lety bylo na Laterně magice originální, jedinečné, je teď takřka běžně k vidění v řadě inscenací po celém světě. Myslíte, že Laterna magika může i teď přijít s něčím novým? Tak novým, že by jí to mohlo znovu vrátit na „výsluní“?

Myslím, že ta éra výjimečnosti a originality skončila i s odchodem Josefa Svobody, nicméně jsem přesvědčen, že i tak se dají najít nová vizuální „překvapení“ ve spojení se stále se rozvíjejícími audiovizuálními technologiemi. Nové projekty by měly vznikat v kontextech současných trendů v oblasti nových médií a multimediálních prezentací, ale měly by v sobě nést specifickou „přidanou hodnotu“. To podstatné ale zůstává: Základní princip Laterny magiky jako spojení divadla a filmu, propojení, kdy herci / tanečníci vystupují z filmového plátna na jeviště a naopak tak, aby obě složky byly zcela rovnocenné a byly součástí obsahu konkrétního divadelního kusu.

Nový program Laterny = velká investice. Jaké jsou šance, že peníze budou? Existuje nějaký příslib ministerstva či sponzorů?

Nový program chystáme na jaro 2011. Vycházíme z ohlasů, že zahraniční diváci volají po „pragensii“ (programu, který by byl inspirován Prahou). K tomu se nám výborně hodí projekt Černého divadla Jiřího Srnce, který se hrál s velkým úspěchem v jeho divadle v devadesátých letech. Rozhodl jsem se ho uvést, ale zásadně inovovaný pro Laternu magiku – s novou hudbou a choreografií pod názvem Legendy magické Prahy. Touto premiérou chceme také oslavit 80. narozeniny Jiřího Srnce, jednoho z významných tvůrců nejen Laterny magiky, ale hlavně zakladatele a uměleckého ředitele Černého divadla Jiřího Srnce. Na svých představeních se Jiří Srnec podílí zásadním způsobem jako autor, režisér, skladatel a výtvarník. Tím, že dojde k „recyklaci“ tohoto představení nebude premiéra tak finančně náročná přesto, že pan ministr Riedlbauch přislíbil podporu nového projektu Laterny magiky. Zbrusu nové představení chystáme uvést na jaře 2012 a doufám, že do té doby krize ustoupí.

Kouzelný cirkus (Laterna magika)

Casanova (Laterna magika)

V jaké stavu je současný umělecký kolektiv Laterny magiky? Jak vůbec tanečníci přijali nynější změny?

Tanečníci žili v nejistotě a obavách o budoucnost Laterny magiky několik let. V létě 2009 bylo alespoň řečeno jasné slovo z úst pana ministra Riedlbaucha: Laterna magika, příspěvková organizace Ministerstva kultury ČR bude zrušena k 31. 12. 2009 a od 1. 1. 2010 se stane čtvrtým uměleckým souborem Národního divadla. Zůstalo tu jádro 14 nejkvalitnějších tanečníků, kteří od ledna pracují na externí smlouvy, a s dalšími počítáme na nárazovou spolupráci.

Vedle představení souboru Laterny magiky (a také souboru baletu Národního divadla) – jaké další taneční projekty Nová scéna nabídne?

Nová scéna se stane také místem pro prezentaci pozoruhodných domácích i mezinárodních tanečních projektů. Tuto programovou řadu na Nové scéně zahájil v lednu Hell On Earth (Peklo na zemi) argentinské choreografky Constanzy Macras a jejího multinárodnostního souboru DorkyPark. Rezidentním souborem se stal projekt 420PEOPLE vynikajících a oceněných tanečníků Nataši Novotné a Václava Kuneše, odchovanců Nizozemského tanečního divadla a Jiřího Kyliána. Ti uvedou v dubnu novou premiéru AFFORDANCE v choreografii Václava Kuneše a Ohada Naharina s vynikajícími domácími a zahraničními tanečníky v čele s mistrem improvizace, Američanem Michaelem Schumacherem. V květnu představí v rámci komponovaného večera 420PEOPLE vynikající sólovou performerku z Izraele Talii Paz. V rámci podpory tanečního mládí bude uvádět Nová scéna i představení Bohemia baletu, souboru Taneční konzervatoře hl. m. Prahy a Junior baletu, souboru Tanečního centra Praha – konzervatoře.

Rendez-vous (Laterna magika)

Teď trochu osobně: Rozhodně ještě dlouho nebudete patřit do „skupiny seniorů“, ale i tak: Jak a v čem se hlavně od doby, kdy jste sám aktivně tancoval, změnilo taneční divadlo?

To je složitá otázka, jejíž odpověď asi přesahuje možnosti rozhovoru v Opera Plus. Na proměnu taneční scény u nás měl rozhodující vliv listopad 1989 a otevření hranic. Díky tomu se našim vynikajícím tanečníkům podařilo obohatit přední evropské soubory a získat cenné zkušenosti z práce se zahraničními choreografy a vůbec s jinou taneční estetikou. Ti, kteří se vrátili, zase mají možnost své zkušenosti předávat tady dál. Také se zcela proměnil repertoár našich baletních souborů (v tzv. „kamenných“ divadlech) o díla předních zahraničních choreografů a naší mladé choreografické generace – což za mého choreografického „mládí“ bylo nemyslitelné (ti starší nás dlouho k ničemu nepustili, jinde než v divadle se choreograf nemohl realizovat a já ve svém ostravském angažmá jsem byl v sedmadvaceti letech nejmladším českým choreografem – tak to psaly noviny!). A v neposlední řadě se výrazně zvedla profesionální připravenost absolventů tanečních konzervatoří. Všechna tato pozitiva mají i negativní stránky – prohloubil se antagonizmus tanečníků a tvůrců baletních souborů a tzv. „nezávislé“ scény, což myslím v zemi, kde se tancem živí nějakých 350, 400 lidí, je velmi špatné.

Legenda o lásce (1988 ND Brno)

Batalion (ND Brno 1997)

Čaroděj ze země Oz (ND Brno 1999)

V posledních letech se zdá, že Zdeňka Prokeše choreografa tak trochu vytlačil Zdeněk Prokeš manažer. Není vám to líto? Nechystáte něco, co by to aspoň trochu změnilo?

Rád bych to změnil, ale manažerská práce mi stále zabírala a zabírá hodně času a příprava celovečerního baletu spolyká až rok práce (poslední celovečerní balet jsem uvedl v roce 2000 – českou premiéru Lehárovy/Lanchberyho Veselé vdovy). V posledních letech jsem se věnoval spíše menším projektům – práci v opeře nebo operetě nebo krátkometrážním baletům, abych zcela „nevyšel ze cviku“. Také nejsou žádné zajímavé nabídky – vrátil jsem se do Prahy po sedmnáctiletém brněnském angažmá a to je dlouhá doba, aby si někdo ještě vzpomněl na mou dřívější práci v Praze. Ale nechci končit zahořkle a sentimentálně – ve své současné práci jsem spokojen a doufám, že jsem ani na jevišti neřekl ještě své poslední slovo.