O třech společných letních megakoncertech novodobých operních hvězd – ruské sopranistky Anny Netrebko, jejího životního partnera, uruguayského basbarytonisty Erwina Schrotta a německého tenoristy Jonase Kaufmanna – jsme psali už počátkem prázdnin, v době, kdy přípravy na toto turné byly v plném proudu (článek, včetně soupisu plánovaných pěveckých čísel jejich koncertů, najdete zde). Teď, prakticky bezprostředně po finále celého projektu – jednotlivá vystoupení se uskutečnila 29.července (Königsplatz Mnichov), 6.srpna (Stadthalle Vídeň) a 16.srpna (Waldbühne Berlín) – přinášíme pohled do jeho zákulisí, včetně doposud nezveřejněných fotografií ze zkoušek. A to díky vstřícnosti houslisty Jakuba Fišera, kterého jsme oslovili; Jakub Fišer je koncertním mistrem Pražské komorní filharmonie, která pod taktovkou známého Marca Armiliata všechny tři večery doprovázela.
Pražská komorní filharmonie už s nejedním z těch nejuznávanějších zpěváků současnosti spolupracovala. Byl tento nejnovější projekt v něčem jiný? Výjimečný?
Tento projekt byl vlastně takové menší turné. Tři koncerty ve třech týdnech. Dále bych chtěl poznamenat a určitě nejsem sám, že jsem snad ještě nikdy nehrál pro tak velké publikum. Na každém koncertě se počet posluchačů pohyboval kolem patnácti tisíc. A ještě zajímavost z pohledu orchestru, že oproti předchozím podobným projektům byly všechny party již na první zkoušce na pultě.
Jak vůbec probíhaly zkoušky? Jaký byl jejich harmonogram a kolik jich bylo naplánováno?
Měli jsme tři zkoušky v Praze pouze s dirigentem Marcem Armiliatem. Pan dirigent zkoušel, co chtěl a co považoval za nutné. Hned od začátku probíhalo zkoušení zcela pohodově a příjemně. Den před prvním koncertem jsme měli tříhodinovou zkoušku v Mnichově se sborem a všemi sólisty. Zde se zkoušely pouze árie. Jelikož se při zkoušce řešilo hodně problémů, ukázalo se, že tři hodiny bylo na přehrání árií málo. Myslím, že na prvním koncertě to bylo trochu slyšet.
Jak se vám pod dirigentem Marcem Armiliatem hrálo? Na co hlavně kladl důraz?
Velmi se mi zamlouvala atmosféra, kterou pan dirigent nastavil. Od začátku do konce celého projektu neztratil dobrou náladu a úsměv, který přenášel na nás hráče a zpěváky. Ze všeho nejvíce mě zaujal jeho absolutní přehled. Všechno dirigoval prakticky zpaměti. A to na zkouškách, generálkách i koncertech.
Jak hodně je podobný projekt pro hráče orchestru, v tomto případě Pražské komorní filharmonie náročný?
Většinou se nám dostanou do rukou čisté party. Takže tužka se při psaní a opisování smyků o hodně zmenší. Nepříjemné je, že i pár dní před začátkem zkoušení není dán jasný program. Velmi často se mění. Na koncertě se hrálo přes dvacet předeher a árií. Hráč tak musel být na vše připraven a neustále se soustředit a být ve střehu. Pro mě osobně byla nejnepříjemnější cesta z Vídně do Prahy hned po koncertě, protože si člověk za celý den neodpočinul a jízda po náročném koncertě zpět do Prahy po dálnici D1 odpočinku neprospěla.
Co vás osobně z programu nejvíce zaujalo?
Na programu byly téměř samé slavné árie, popřípadě árie ze slavných oper. Vybrat z nich tu nejhezčí by bylo velmi těžké. Ale je pravda, že mezi mé nejoblíbenější patřil závěr třetího jednání z opery Manon od Masseneta a také Miserere z Verdiho Trubadúra
Jaké měl tento projekt nazvučení? Myslíte, že podobné koncerty jde vůbec po této stránce uspokojivě zvládnout?
Měl jsem možnost si poslechnout záznam koncertu z berlínské Waldbühne a musím říct, že po zvukové stránce nebyl nejmenší problém. Několika smyčcovým hráčům dali k nástroji i vlastní mikroport. Řekl bych, že po technické stránce jde dnes všechno. Mně osobně to však příliš blízké není. Mám raději reálný zvuk, známý ze sálů. Nicméně chápu, že při takovém ohromném projektu, pro takové množství posluchačů a ještě k tomu open-air je to vyžadováno.
Jaká byla atmosféra koncertů? Lišila se nějak v jednotlivých městech? Na co to které publikum reagovalo nejspontánněji?
Atmosféra mi připomínala sportovní utkání nebo show. Po dokončení téměř každé skladby se ozvalo hlasité bravo od mnoha posluchačů. Řekl bych, že když hrajete pro takovou masu posluchačů, s takovými pěveckými hvězdami, kteří zpívají slavné árie, těžko najdete rozdílnou atmosféru.
Snad každý operní fanoušek by se vás ze všeho nejdřív zeptal, jaká Anna Netrebko je? A jací jsou Erwin Schrott a Jonas Kaufmann? Máte nějaké osobnější dojmy či zkušenosti s nimi ze zkoušek či zákulisí?
Všichni tři od začátku dělali legraci, doslova jako, promiňte mi ten výraz, „puberťáci“. Anna Netrebko na mě působila nejpokornějším dojmem. Erwina Schrotta a Jonase Kaufmanna jsem snad nezahlédl v situaci, kdy by byli vážní. Snad jen ve zpívaných áriích.
Děkujeme za rozhovor.
