Zelenka a Bach, tentokrát v motetech a responsoriích

Collegium Vocale 1704 se v kostele sv. Anny na Pražské křižovatce 17. září 2019 prezentovalo pod vedením Václava Lukse koncertem, na němž zazněla tři moteta Johanna Sebastiana Bacha a výběr z cyklu responsorií pro svatý týden Jana Dismase Zelenky.

Kombinace skladatelských současníků, Johanna Sebastiana Bacha (1685–1750 ) a Jana Dismase Zelenky (1679–1745), mistrů vrcholného baroka, je oblíbenou dramaturgickou linií koncertů Collegií 1704 (jak s ní například Collegium nedávno uspělo na Salcburských slavnostech – viz Opera Plus zde). Zatímco v rozsáhlých vokálně-instrumentálních kompozicích typu mše nebo oratoria Zelenkova katolická košatost dominuje nad Bachovou evangelickou střídmostí, večer s Bachovými motety a Zelenkovými responsorii nabídl opačný pohled. Bach v těchto kompozicích využil efekt dvojsborového stylu v bohaté výrazové škále, jak ji i v kompozicích k pohřebním účelům „dovolovalo“ pojetí smrti nikoli jako smutného konce pozemského života, ale jako útěšné brány blízkosti Boží v její věčnosti. A naopak Zelenka zůstal u čtyřhlasé polyfonie se strohostí odpovídající postní době.

Z šesti Bachových motet převážně na biblické texty v němčině s využitím luteránského chorálu zazněla na koncertě tři – Komm, Jesu, komm z roku 1731 (BWV 229), Fürchte dich nich, ich bin bei dir nejspíše z jeho výmarského období (BWV 228), obě psaná pro pohřební obřady, a nejrozsáhlejší Singet dem Herrn ein neues Lied (BWV 225) napsané v době jeho závěrečného kantorského působení v tomášském kostele a v Lipsku poprvé provedené pravděpodobně kolem roku 1727. Collegium Vocale 1704 v těchto motetech suverénně zvládlo Bachovu sofistikovanou důmyslnost fug, využilo dialogickou dvojsborovou sazbu i virtuózní sólová místa a zejména v motetu Singet dem Herrn ein neues Lied rozezvučelo zvukomalebné efekty jásavého hlaholu zvonů. V provedení se tak prolínaly náladové odstíny smutku, zoufalství, bolesti, ale i prosebné pokory, konejšivé naděje a laskavého smíření vedle rozjásané radosti.

Tři Bachova moteta byla v programu koncertu proložena čtyřmi responsorii z cyklu dvaceti sedmi těchto kompozic Jana Dismase Zelenky pro tři vigilie svatého týdne na ustálené texty v kombinaci komentářů ke starozákonním i novozákonním biblickým citátům (Responsoria pro hebdomada sancta ZWV 55) z roku 1723 na objednávku drážďanského královského dvora. Collegium Vocale je má v repertoáru už řadu let a jejich nahrávka z roku 2011 vyšla i na CD. Zelenkova hudba k Temným hodinkám Velkého pátku a Bílé soboty vybízí k usebranému soustředění na poslední chvíle Kristova života a jeho odkazu. Vedle až dramaticky hrozivého vyjádření krutých ran uštědřovaných Ježíši na kříži a výkřiků bolesti, tíživého zármutku a melancholie se responsorium Sepulto Domino ztiší do vroucího lamenta nad Kristovým hrobem. Do programu koncertu, který ze své podstaty není založený na kontrastech dynamiky, vneslo i svým pomalým tempem ozvláštnění a velké napětí.

Ani tentokrát nezpívalo Collegium Vocale 1704 u sv. Anny z pódia v presbytáři před mnoha řadami do vzdálené hloubky úzkého kostela, ale zvolilo rozmístění „na šířku“, kdy účinkující stojí na jedné straně uprostřed chrámové lodi obklopeni do půlkruhu posluchači. Vzájemný kontakt je tak mnohem „důvěrnější“, což tomuto typu vokálních koncertů jednoznačně prospívá. Při tomto prostorovém aranžmá je ale až překvapivé, jak má akustika navzdory monumentální výšce klenby jen velmi krátký dozvuk. Protože se zvuk neslívá a vynikne plastičnost vedení jednotlivých hlasů polyfonního pletiva rozloženého mezi basové hloubky a sopránové výšky od interpretů to vyžaduje velkou preciznost. Tou je Collegium Vocale vyhlášené, takže si posluchači opět mohli vychutnat nuance kontrapunktických kompozičních technik s vlněním hlasů a jejich střetů. Absence delší akustiky klade při obsazení pouhými osmi zpěváky velké nároky na vzájemnou vyrovnanost a propojenost tak, aby každý byl zároveň sólistou a zároveň tvořil součást oble stmeleného zvuku (pro nahrávku Zelenkových responsorií volil Václav Luks větší pěvecké i instrumentální obsazení). Tomu pomáhalo doplnění zpěváků o continuum varhan (Barbara Maria Willi), violoncella (Helena Matyášová) a kontrabasu (Luděk Braný), jež posilovaly základ hlubokých hlasů. Tentokrát v obsazení s mnohokrát osvědčenými a s interpretačním stylem Collegií „srostlými“ altistkami Anetou Petrasovou a Danielou Čermákovou, tenoristy Václavem Čížkem a Čeňkem Svobodou a basisty Tomášem Šelcem a Martinem Blaževičem se do vokální semknutosti skvěle začleňovala svým měkkým sopránem Helena Hozová, zatímco Tereza Maličkayová zejména v Bachových dvojsborových motetech nedokázala přizpůsobit svůj ostřejší hlas celkové zvukové vybalancovanosti.

I třetí koncert nového cyklu Collegia Vocale 1704 ukázal nosnost myšlenky obohatit pražský koncertní život vedle uvádění rozměrných vokálně-instrumentálních kompozic v Rudolfinu (a vzápětí v Drážďanech) o komornější vokální díla světská i duchovní v žánrech barokní hudby s promyšlenou dramaturgií. Po madrigalech skladatelů pozdního baroka, Bachových motetech a Zelenkových responsoriích v kostele sv. Anny jsou další koncerty situovány do barokní kaple Italského kulturního institutu. Večeru nazvanému Historia di Jephte (9. října) bude dominovat oratorium Giacoma Carissimiho podle tragického příběhu tohoto židovského krále a zazní také jeho méně známá trojsborová Missa L’homme armé. Carissimiho doplní další italští souputníci z období raného baroka – Giovanni Legrenzi a Francesco Cavalli. Osou dalšího koncertu bude pohřební hudba pro saského hraběte Jindřicha II. Musikalische Exequien Heinricha Schütze (7. listopadu) a letošní cyklus Collegia Vocale završí výběr ze sbírky duchovních skladeb Selva morale e spirituale Claudia Monteverdiho (3. prosince). Benefitem těchto koncertů jsou také ouvertury, v nichž Václav Luks posluchače se svým podmanivě „nakažlivým“ entuziasmem zasvěceně uvádí do programu jednotlivých večerů. Další skvělou možností, jak proniknout do „kuchyně“ interpretace Collegií, je projekt „Na vlastní uši“, v němž jsou veřejnosti otevřené zkoušky s Luksovým úvodním slovem. Nejbližším termínem je právě zkouška na koncert Historia di Jephte, která se koná 7. listopadu od 13:45 hodin v nových prostorách zkušebny Collegií v kulturní zóně Hól kousek od stanice metra Nádraží Holešovice.

 

Hodnocení autorky recenze 80 %

 

Collegium Vocale 1704: Komm, Jesu, komm
Kostel sv. Anny – Pražská křižovatka, 17. září 2019

Johann Sebastian Bach: Komm, Jesu, komm BWV 229, Fürchte dich nicht, ich bin bei dir BWV 228 a Singet dem Herrn ein neues Lied BWV 225.
Jan Dismas Zelenka: Responsoria pro hebdomada sancta ZWV 55 (Tristis est snima mea, In monte Oliveti, Omnes amici mei, Caligaverunt oculi mei, Sicut ovis, O vos omnes, Sepulto Domino).

Colegium Vocale 1704, dirigent Václav Luks.