Karel Petr se narodil 26. února 1930 v Hradci Králové. V rodném městě absolvoval reálné gymnázium. Přitom se učil soukromě zpěvu u profesorky Marie Jakoubkové a posléze u Pavla Ludikara. Na konzervatoři byl posluchačem profesora Levytského a svá studia zakončil v roce 1954 na pražské Akademii múzických umění.
Své první divadelní zkušenosti sbíral v letech 1953–1957 v operním souboru ústeckého divadla. Poté následovalo pět let v Olomouci, kde na sebe upozornil výtečným ztvárněním role Kardinála Brogniho ve zřídka uváděné Halévyho Židovce.
V roce 1963 se stal členem berlínské Komische Oper. Pobyt ve Felsensteinově souboru, který v těch letech byl centrem snah o moderní jevištní interpretaci oper, byl pro Karla Petra vynikající školou toho, jak dospět k co nejdokonalejšímu souznění herecké a pěvecké složky díla.
V sezoně 1965/1966 se vrátil do Olomouce. Poté působil jednu sezonu v německém Gelsenkirchenu a v roce 1967 se stal sólistou opery Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni. V plzeňském divadle, které tehdy patřilo po všech stránkách k nejlépe vedeným operním souborům v českých divadlech, dostal řadu vynikajících příležitostí, v nichž mohl výtečně uplatnit jak svůj zvučný basso profondo, tak svou schopnost herecky ztvárnit široké spektrum rolí vážného i komického charakteru – pro ty byl ideálně disponován již svou fyzis, ale hlavně svým přirozeným smyslem pro humor.
Plzeňské publikum si získal již v jedné ze svých prvních rolí, kterou byl baron Ochs v Koutově a Hylasově inscenaci Straussova Růžového kavalíra. Tato postava provázela Karla Petra po celou dobu jeho úspěšné umělecké kariéry jak na českých, tak na německých jevištích. Z dalších plzeňských rolí připomeňme alespoň žalářníka Beneše ve Smetanově Daliborovi, Kmeta ve Smetanových Braniborech v Čechách, Vodníka ve Dvořákově Rusalce anebo dvě role v operách ruských klasiků, Mamyrova v Čajkovského Čarodějce či Cara Ivana Hrozného v Pskoviťance Nikolaje Rimského-Korsakova. Svůj přirozený komediální talent uplatnil výtečně v roli Falstaffa v Nicolaiových Veselých paničkách windsorských a v titulní roli Pauerova Zdravého nemocného. Patřil k těm, kdož se zasloužili o mimořádný úspěch prvního plzeňského uvedení Janáčkovy opery Z mrtvého domu v roce 1969, v níž ztvárnil roli Placmajora.
Byl pravidelným hostem na řadě německých operních scén (Mannheim, Saarbrücken, Wuppertal, Bielefeld a další), kde měl možnost zdokonalit se v autentické interpretaci děl německých operních klasiků. Účinkoval také ve švýcarských a francouzských operních divadlech.
Během svého plzeňského působení hostoval Karel Petr častokráte také na scénách Národního divadla. Pražským divákům se představil například jako Otec Paloucký ve Smetanově Hubičce (tuto roli střídal s Matoušem), dále ve dvou postavách zcela odlišného charakteru, jež se staly po léta stálicemi pěvcova repertoáru (bandita Sparafucile ve Verdiho Rigolettovi a rozkošně komický Osmin v Mozartově Únosu ze serailu). V prvním uvedení Ariadny Bohuslava Martinů byl představitelem role Starce.
V roce 1975 se stal členem Opery Národního divadla, v jejímž svazku setrval až do roku 1992. Byl především skvělým interpretem rolí vyžadujících hluboké basové polohy. V českém repertoáru to byly kromě již zmíněných rolí především postavy Žalářníka Beneše ve Smetanově Daliborovi a Lutobora v Libuši, dále dvojrole Jezevec-Farář v Janáčkových Příhodách lišky Bystroušky anebo král Hidraot ve Dvořákově Armidě. V koncertním provedení Fibichova Pádu Arkuna zpíval part Dolena.
Svou schopnost přesného propojení herecké a pěvecké složky postavy prokázal výtečně například v rolích Lucifera ve Dvořákově Čertovi a Káče, Rubače ve Foersterově Evě anebo v postavách Starého Araba v Juliettě Bohuslava Martinů a Starého muže v Řeckých pašijích.
Totéž lze říci o jeho rolích v českých operních novinkách – Čebukov v Námluvách Ivo Jiráska, Matz Schilling ve Fischerově opeře Copernicus či Kuneš v Pauerově Zuzaně Vojířové.
Ze světové operní tvorby byla jeho doménou především operní tvorba německých autorů. Na scéně Národního divadla vytvořil výtečné role mozartovské. Kromě již zmíněného Osmina to byli Komtur v Donu Giovannim, Bartolo ve Figarově svatbě a Sarastro v Kouzelné flétně. Ve Weberově Čarostřelci byl vynikajícím interpretem postavy Poustevníka. Z wagnerovských postav připomeňme jeho Dalanda v Bludném Holanďanovi, Fafnera ve Zlatě Rýna, Hanse Foltze v Mistrech pěvcích norimberských či Raimonda v Rienzim. Ve Straussově Mlčenlivé ženě ztvárnil roli Farfalla.
Po léta byl spolehlivým představitelem rolí Kostelníka v Pucciniho Tosce a Timura v Turandot. Jeho hlasovému naturelu byla velice blízká ruská operní tvorba – Pimen v Musorgského Borisi Godunovovi, Panas v Příběhu noci vánoční, Inkvizitor v Prokofjevově Ohnivém andělovi a opat Benedikt v Zásnubách v klášteře.
Po odchodu z Národního divadla Karel Petr působil ještě řadu let ve svazku Státní opery Praha. Z jeho rolí v tomto závěrečném období plodné umělecké kariéry připomeňme alespoň žalářníka Rocca v Beethovenově Fideliovi, Mustafu v Italce z Alžíru, znamenité postavy wagnerovské – Hermanna v Tannhäuserovi či Jindřicha Ptáčníka v Lohengrinovi. Jednou z jeho posledních rolí byl Velký inkvizitor ve Verdiho Donu Carlosovi.
Karel Petr byl rovněž vynikajícím interpretem písňové tvorby a působil také jako pedagog na Pražské konzervatoři. Po léta se obětavě věnoval velmi aktivní a prospěšné činnosti v odborech.
Karel Petr, skromný člověk a umělec nás navždy opustil 7. listopadu 2017. Bylo mu sedmaosmdesát let.
