Když Christa Ludwig slavila v roce 2018 devadesátiny a ohlížela se za svou kariérou, v jednom rozhovoru mj. prohlásila, když se jí ptali, zda někdy poslouchá své nahrávky: „Nikdy. Jen teď při těch poctách musím tu a tam něco vyslechnout. A říkám si: Christo, zpívala jsi docela hezky.“ O talentu řekla: „Talent je zkrátka dar. A naší povinností je z něj něco prací vytvořit – jinak bychom se tomu daru zpronevěřili.“ A jinde dodala: „Ale k talentu je potřeba taky disciplína – a štěstí.“ Talent, disciplínu i štěstí tato pěvkyně měla, a vrchovatě.
Narodila se v Berlíně v roce 1928 v hudební rodině, její otec Anton Ludwig byl tenorista a matka Eugenie Besalla-Ludwig mezzosopranistka a první učitelka své dcery v době, kdy působila v opeře v Cáchách (tehdy tam šéfoval mladý Herbert von Karajan). Christa Ludwig už v osmi letech zpívala árii Královny noci z Mozartovy Kouzelné flétny. Na cášské konzervatoři pak studovala hru na klavír, violoncello a flétnu a hudební teorii. Později studovala zpěv na Vysoké hudební škole ve Frankfurtu nad Mohanem a také v New Yorku u Zinky Milanov. Debutovala v roce 1946 jako osmnáctiletá ve Frankfurtské opeře v roli Orlovského ve Straussově Netopýrovi. Ve Frankfurtu působila do roku 1952, pak se na dva roky stala členkou operního souboru v Darmstadtu a v sezoně 1954/55 zpívala ve Státní opeře v Hannoveru.
Od roku 1955 zpívala Christa Ludwig ve Vídeňské státní opeře; již v roce 1962 zde získala prestižní titul Kammersängerin (Komorní pěvkyně). Ve Vídni vystupovala jako publikem milovaná hvězda téměř čtyřicet let, do roku 1994, a to ve 43 operních rolích a celkem v 769 představeních. V roce 1954 vystoupila poprvé na festivalu v Salcburku jako Cherubín v Mozartově Figarově svatbě a do Salcburku se pravidelně vracela až do roku 1981. Dále zpívala v operách v Londýně, Miláně, Berlíně a na jiných evropských scénách. Ve Spojených státech amerických debutovala v roce 1959 v Lyrické opeře v Chicagu, a to jako Dorabella v Mozartově Così fan tutte; téhož roku pak debutovala i v Metropolitní opeře v New Yorku jako Cherubín. V Metropolitní opeře vystupovala až do roku 1993 (rozloučila se rolí Fricky ve Wagnerově Valkýře), vystoupila zde v 15 rolích v celkem 121 představeních. Na wagnerovském festivalu v Bayreuthu debutovala v roce 1966 jako Brangäna v Tristanovi a Isoldě v památném provedení dirigenta Karla Böhma a v režii Wielanda Wagnera; živá nahrávka platí dodnes za jednu z nejlepších této opery, v titulích rolích excelovali Wolfgang Windgassen a Birgit Nilsson.
S jevištěm se Christa Ludwig rozloučila v roce 1994 rolí Klytaimestry ve Straussově Elektře ve Vídeňské státní opeře. Oxfordský operní slovník charakterizuje pěvkyni takto: „Inteligentní umělkyně s expresivním projevem a hlasem, na který se mohla spolehnout ve všech polohách jeho obrovského rozsahu.“ Mezzosopranistka světového významu měla obrovský repertoár: Judita – Modrovousův hrad Bély Bartóka, Adalgisa – Belliniho Norma, Dido – Trójané Hectora Berlioze, Stará dáma – Candide Leonarda Bernsteina, Bizetova Carmen, Geneviève – Debussyho Pelléas a Mélisanda, Madelon – Giordanův Andrea Chénier, Gluckova Ifigénie v opeře Ifigénie v Aulidě, Gertruda a Ježibaba v Humperdinckově Jeníčkovi a Mařence (Perníková chaloupka), Cornelia v Händelově Juliu Caesarovi v Egyptě, Octavia v Monteverdiho Korunovaci Poppey; v Mozartových operách zpívala Dorabellu (Così fan tutte), Donnu Elviru (Don Giovanni) a Cherubína (Figarova svatba); dále Silla v Palestrinovi Hanse Pfitznera, Suzuki v Pucciniho Madam Butterfly, Dalila v Samsonovi a Dalile Camilla Saint-Saënse, Orlovský ve Straussově Netopýrovi; v dílech Richarda Strausse zpívala Clairon (Capriccio), Klytaimestru (Elektra), Barvířku (Žena bez stínu) a Oktaviána (Růžový kavalír).
Nevyhýbala se ani Verdimu: Amneris v Aidě, Ulrica v Maškarním plese, Eboli v Donu Carlosovi, Mrs. Quickly ve Falstaffovi, Lady Macbeth v Macbethovi, Azucena v Trubadúrovi. A samozřejmě Richard Wagner: Waltrauta v Soumraku bohů, Ortruda v Lohengrinovi, Magdalena v Mistrech pěvcích norimberských, Kundry v Parsifalovi, Adriano v Rienzim, Venuše v Tannhäuserovi, Fricka ve Zlatě Rýna a Valkýře a její nepřekonatelná Brangäna v Tristanovi a Isoldě. Občas zabrousila i k sopránovým rolím: Leonora v Beethovenově Fideliovi a Maršálka v Růžovém kavalírovi. Nevyhýbala se ani operám moderním, například zpívala v Pizzettiho Vraždě v katedrále a vytvořila roli Claire Zachanassian ve světové premiéře opery Gottfrieda von Einema podle slavné hry Friedricha Dürrenmatta Návštěva staré dámy (Der Besuch der alten Dame) v roce 1971 ve Vídeňské státní opeře.
Většina jejích operních rolí je zaznamenána na nahrávkách; vedle zmíněného bayreuthského Tristana a Isoldy s Karlem Böhmem patří k nejvýznamnějším například Karajanův Tristan (Brangäna) a Růžový kavalír (Oktavián), Bernsteinův Růžový kavalír (Maršálka), Soltiho Tannhäuser (Venuše) a Parsifal (Kundry), Karajanova Madam Butterfly (Suzuki), Soltiho Maškarní bál (Ulrica) a další.
Ještě rozsáhlejší byl koncertní repertoár Christy Ludwig, sahající od Bachových oratorií přes Verdiho Requiem až po symfonie Gustava Mahlera; proslula zejména intepretací Mahlerovy Písně o zemi, kterou nahrála s Otto Klempererem, Herbertem von Karajanem a Leonardem Bernsteinem. Neméně rozsáhlý byl i její písňový repertoár, který obsahoval písně Schuberta, Schumanna, Brahmse, Wolfa, Mahlera a R. Strausse; opět proslula především jako mahlerovská interpretka. Připomeňme její nahrávky Bachových Matoušových pašijí a Mše h moll či Verdiho Requiem s Karajanem; pro Supraphon natočila s Václavem Neumannem a Českou filharmonií Mahlerovu Třetí symfonii. Spolupracovala se slavnými dirigenty, vedle již zmíněných Karajana, Bernsteina, Böhma, Klemperera či Soltiho to byl dále například James Levine, s nímž natočila Mahlerovu Druhou a roli Fricky ve Zlatu Rýna a Valkýře. Na jevišti či na nahrávkách se setkala s pěvci zvučných jmen, jako byli Elisabeth Schwarzkopf, Maria Callas, Birgit Nilsson, Anna Moffo, Franco Corelli, Ileana Cotrubas, Mirella Freni, Edita Gruberová, Fritz Wunderlich, Plácido Domingo, Dietrich Fischer-Dieskau nebo Luciano Pavarotti.
V letech 1957–1970 byla Christa Ludwig provdána za basbarytonistu Waltera Berryho, s nímž často vystupovala i nahrávala (například Mahlerův cyklus Chlapcův kouzelný roh s Bernsteinem nebo Bartókův Modrovousův hrad s Istvánem Kertészem). V roce 1972 se provdala za francouzského divadelního herce Paula-Emila Deibera. V roce 1994 publikovala své paměti …und ich wäre so gern Primadonna gewesen: Erinnerungen, na kterých spolupracovala s Peterem Csobádim; v angličtině vyšly pod názvem In My Own Voice. Po ukončení kariéry v roce 1994 pořádala master classes. Zemřela ve věku 93 let v roce 2021 v rakouském Klosterneuburgu.
