Operní panorama Heleny Havlíkové (314) – Hledání cest k publiku

Při dalším a dalším prodlužování covidových restrikcí se zavřenými hledišti divadel a koncertních sálů využívají operní a další soubory pro předvedení výsledků své práce záznamy představení nebo koncertů, které sdílíme prostřednictvím internetu nebo televize. S nápady, jak obohatit prostý stream, přišly u nás dva soubory – Collegium 1704 a Opera studio Praha.

Opera studio Praha (foto Opera studio Praha)
Opera studio Praha (foto Opera studio Praha)

Úvahy nad tím, nakolik záznamy ovlivňují podobu inscenace koncipované pro divadelní jeviště, které se však k divákovi dostávají prostřednictvím obrazovky, už byly součástí recenzí přenosů Rigoletta ze Státní opery (305. Operní panorama zde a 306. zde) anebo Toscy z Ostravy (307. Operní panorama zde).

Záznamy samozřejmě nejsou „vynálezem“ koronavirové pandemie. Když mám na mysli audiovizuální záznamy, které si můžeme užívat doma a nemusíme kvůli tomu nikam chodit (ani do kina), tak DVD, Digital Versatile Disc, digitální víceúčelový disk, na který bylo možné nahrávat představení a tyto záznamy komerčně využívat, se začal rozmáhat v druhé polovině devadesátých let. Kamery podobu představení rozšířily i o pohledy, které jsou divákovi v hledišti nedostupné, a to i když je vybaven „kukátkem“. A součástí přenosů jsou často také „exkurze“ do zákulisí a rozhovory s umělci. Současné restrikce z této alternativní formy zprostředkování představení nebo koncertu pomocí záznamů udělaly jedinou možnou formu komunikace s publikem. O to zřetelněji vystupují negativa tohoto postupu. Nicméně připusťme, že má i svá pozitiva.

Opera studio Praha (foto Opera studio Praha)
Opera studio Praha (foto Opera studio Praha)

Diváci – chybíte nám!

Tak se dá shrnout základní vzkaz, který divadelníci vysílají k publiku. Nemožnost společného sdílení představení nebo koncertu, komunikace jeviště s hledištěm a interakce s publikem – to je podstatný nedostatek pokusů tuto bezprostřední komunikaci nahradit obrazovkou. Na ticho, případně nahrazované potleskem účinkujících po skončení představení před prázdnými hledišti nebo na záběry do hlediště, ve kterém jsou s velkými odstupy mezi sebou namísto diváků členové sboru, si při sledování záznamů zvyknout nejde.

Nelze zpochybnit i pozitiva. V situaci, kdy není možné kvůli covidovým restrikcím hrát pro publikum, řada světových divadel otevřela své archivy a poskytla prostřednictvím internetu stovky inscenací. A z čistě praktického pohledu: nemusíte dumat, co si vzít na sebe, ve které cenové kategorii si koupíte vstupenku a jestli ze zadních řad vůbec něco uvidíte. Ani přemýšlet nad volbou místa při různé akustice sálu. „Sedíte“ u obrazovky jako v první řadě, ba často ještě blíž. Můžete si záznam přerušit, jít si uvařit kávu, vracet se, přeskakovat a šustit listy klavírního výtahu na klíně. Záleží na každém, kolik do obrazovky a reproduktorů chce investovat. Je to však „oko“ kameramana, které pomyslně natáčí vaši hlavu a pozornost, a „ucho“ zvukaře upravující zvuk odlišně od toho, který můžeme slyšet v sále. A tady už bývají velké rozdíly – v koncepci záznamu i dalšího servisu pro diváky.

Opera studio Praha (foto Opera studio Praha)
Opera studio Praha (foto Opera studio Praha)

Specifika televizní a divadelní režie

Nejčastější je záznam produkce, jak byla zamýšlena v daném prostoru pro publikum a není pro potřeby natáčení nijak speciálně upravována. Bývá snímána na několik kamer se zoomováním detailů a nahráváním zvuku přes mikroporty nebo směrové mikrofony. Limity tohoto způsobu záznamu se velmi výrazně projevují u vizuálně složitých inscenací, ve kterých režiséři pracují s mnoha paralelními vrstvami příběhu, kdy součástí režie jsou projekce, a to i takové, které na obrazovky jako součásti scénografie promítají situace nahrávané přímo na jevišti. Tento dnes až módní trend jsme mohli vidět například v Titovi ze Ženevy (310. Operní panorama zde) nebo v Čarostřelci z Mnichova (308. Operní panorama zde). V případě záznamů koncertů se ale tento standard při vší tvořivosti kameramana s hledáním zajímavých detailů a střizích záběrů přece jen vyčerpává. A vkrádající se jednotvárnost nemohou nahradit vstupy průvodců koncertu nebo moderátorů při rozhovorech s účinkujícími.

Tento handicap si uvědomili v Collegiu 1704 a přišli s projektem, který, abych tak řekla, z nouze udělal ctnost. Úplně jinou cestu prezentace koncertu zvolilo alternativní uskupení Opera studio Praha a propojilo koncert s videohrou.

Collegium 1704, UNIVERSO 1704: Responsoria pro Svatý týden (foto Collegium 1704)
Collegium 1704, UNIVERSO 1704: Responsoria pro Svatý týden (foto Collegium 1704)

Cesta Collegia 1704 – UNIVERSO 1704

Collegium 1704 zakladatele a uměleckého vedoucího Václava Lukse přišlo s novou online platformou audiovizuálního zpracování svých koncertů, nazvanou UNIVERSO 1704. Nejde o pouhou náhradu živých koncertů, jak některé z nich Collegium mělo v plánu uvádět v této sezoně v jubilejním patnáctém roce existence souboru, v sezoně, z níž zatím zbylo vlastně jen září, a vyhlídky jsou stále krajně nejisté. Jde o nový koncept propojení hudby a její interpretace s vizuálním zpracováním.

V hudebně i vizuálně propracovaných videích jsou vystoupení Collegia 1704 a Collegia Vocale 1704 kombinována se zajímavě nasvícenými interiéry trojského, nebílovského a lnářského zámku, drážďanského Annenkirche nebo funkcionalistického prostoru Divadla X10 a bývalého vršovického kina Vzlet ve stylu art deco v neobvyklých záběrech kamer v režii fotografa a kameramana Tokpy Korla.

Zatím jsou takto dostupná Zelenkova Responsoria pro svatý týden ZW 55, jeho Missa Corporis Domini ZWV 3, Bachovo Magnificat a Monteverdiho Madrigaly válečné a milostné. Postupně budou přibývat další Zelenkova díla, jeho Miserere a Missa omnium sanctorum, zhudebnění žalmu Dixit Dominus Baldassara Galuppiho a Mozartova árie Bella mia fiamma, addio v podání Simony Šaturové. A chystají se další.

Collegium 1704, UNIVERSO 1704: Dixit Dominus, Trojský zámek (foto Collegium 1704)
Collegium 1704, UNIVERSO 1704: Dixit Dominus, Trojský zámek (foto Collegium 1704)

O podrobnosti k projektu UNIVERSO 1704 jsem požádala Veroniku Hyksovou, generální manažerku Collegia 1704.

Zrodil se projekt UNIVERSO 1704 jako důsledek covidu – nebo by dříve či později vznikl i bez zákazu živého provozování koncertů?
Projekt UNIVERSO 1704 vznikl jako reakce na pandemii ve snaze udržet koncertní aktivity Collegia 1704, dát umělcům práci a vizi, že jejich činnost má smysl i za ztížených podmínek a že jejich celoživotní práce může najít nové naplnění i v této situaci. A samozřejmě je vznik UNIVERSA 1704 veden touhou zůstat v kontaktu s našimi věrnými posluchači, sdílet s nimi naši vášeň a radost z hudby a nabídnout jim v nelehké době nevšední zážitky. Spojení výjimečných děl, vynikající interpretace a nádherných lokalit, jejichž genius loci ještě více umocní prožitek hudby, proměňuje video-koncerty Collegia 1704 v hudebně-poznávací cestu. Věříme, že díky neotřelému filmovému zpracování, kdy se divák a posluchač ocitá uvnitř orchestru a vokálního ansámblu a téměř dýchá se všemi umělci, se nám navíc daří zprostředkovat velmi emotivní atmosféru, kterou jsou koncerty Collegia 1704 vyhlášené. 

Kouzlo živých koncertů však zůstává naprosto posvátné a nedotčené, stejně jako osobní setkání nemůže nahradit sebelepší video-hovor. Těšíme se proto velice, že budeme moci zase koncertovat naživo a pro živé publikum! 

Zvažovali jste i jiné způsoby audio-vizuálního zaznamenání repertoáru Collegia 1704?
Bohatá diskografie Collegia 1704 zahrnuje také šest DVD nahrávek, záznamů koncertů z významných festivalů jako jsou Salzburger Festspiele, Chopin Festival ve Varšavě, dvě nádherné nahrávky ze Svatováclavského hudebního festivalu v Ostravě či filmové zpracování Gluckova Orfea ze zámku v Českém Krumlově. Další DVD jsou v plánu již na letošní rok. Pečlivě jsme zvažovali všechny možné varianty, a nakonec jsme se rozhodli pro spuštění samostatné video platformy, která určitým způsobem publiku vynahradí zrušené koncertní sezony, nabídne jim možnost „cestovat“ a navštěvovat zajímavá místa, to vše v době, kdy vlastně nikam chodit ani cestovat nemůžeme. Impulsem nám byl také celosvětový ohlas na kratší videa natočená na jaře 2020 v Pražské křižovatce. Tato videa obletěla svět a doslova, citováno z recenzí z Kanady či Španělska, se stala jednou z „nejkrásnějších uměleckých aktivit“ v reakci na pandemii. Po jejich odvysílání jsme se téměř stali „odborníky na zpěv s rouškou“ a dostávali jsme dopisy od nejrůznějších sborů, především z USA a Japonska, s žádostí o sdílení našeho know-how. Japonci, kteří vyzkoušeli všechny možné technologie a nano látky, nás dokonce žádali, abychom jim poslali vzorky roušek. Těch roušek, které pilné české ruce ušily z domácí bavlny…       

Jak jste vybírali skladby pro tento projekt – a proč právě tyto?
Dramaturgii koncertů připravuje dirigent Collegia 1704 Václav Luks. Výběr skladeb je motivován především exkluzivitou a pestrostí projektu. Jde o kombinaci děl, která bychom rádi zaznamenali na CD, ale nedostává se nám k tomu financí, skladeb dlouhodobě spojených s Collegiem 1704 jako jsou Zelenkova Responsoria či Missa Omnium Sanctorum, Bachovo Magnificat a repertoár, který hrajeme koncertně, ale od něhož nemáme vlastní nahrávky jako například Monteverdiho Madrigaly, Galuppiho Dixit Dominus, Mozartovy symfonie či Myslivečkovy árie.

Collegium 1704, UNIVERSO 1704 (foto Collegium 1704)
Collegium 1704, UNIVERSO 1704 (foto Collegium 1704)

Jsou mezi vybranými díly pro projekt UNIVERSO 1704 i premiéry skladeb, které Collegium 1704 dosud živě na koncertě zatím neuvedlo ani nenahrálo?
Ano, jde například o nádhernou Zelenkovu Missu Corporis Domini ZWV 3. Premiérově Collegium 1704 nahrálo také méně známé, avšak neméně uhrančivé Zelenkovo Miserere in d ZWV 56.  

Jak jste vybírali lokality pro nahrávky a přiřazovali skladby k nim?
Výběr lokalit je vždy průsečíkem přání a možností. Většina dosud uvedených koncertů byla nahrána na podzim a v zimě 2020–21. Bylo tedy třeba vybírat z míst, která jsou vytápěná. Až na drážďanský kostel Annenkirche, kde od roku 2008 realizujeme koncertní cyklus Hudební most Praha – Drážďany, jsme se museli vzdát natáčení v kostelích a nevytápěných prostorech kaplí a zámků, kde, doufejme, zrealizujeme nahrávky později na jaře a v létě 2021. Spojení repertoáru a místa je vedeno buď společným jmenovatelem, podobnostmi mezi hudbou a architekturou, jako je tomu u interiérů zámků v Troji, Nebílovech či Lnářích, anebo naopak momentem překvapení, tedy spojením zdánlivě rozdílných elementů – jako jsou např. Zelenkova Responsoria natočená ve strohém interiéru podzemního Divadla X10 nebo již zmiňované Miserere in d realizované v prvorepublikovém sále nového kulturního paláce Vzlet v pražských Vršovicích. Obojí díky citlivému nasvícení a artově pojaté kameře i režii přináší skvělý výsledek!     

Jaký je o nahrávky zájem – ze zahraničí a od nás?
Navzdory určité zasycenosti online produkcemi z oblasti hudební, divadelní i multižánrové se UNIVERSO 1704 má čile k světu. Kromě domácích posluchačů se můžeme pochlubit diváky z celé Evropy, především z Německa, Francie a Nizozemí, ale také z USA, Kanady, Austrálie a Japonska. Nově jednáme s internetovou stanicí QWEST, která má zájem vytvořit samostatný kanál Collegia 1704 a uvést v první fázi devět koncertů. QWEST pokrývá z evropských zemí především Francii, Itálii, Španělsko a severské země, dále Jižní a Severní Ameriku a Indii, což představuje přes 10 miliónů pravidelných diváků. Spojení s internetovou televizí QWEST je dalším velkým krokem v propagaci Collegia 1704 a české kultury ve světě. Je pro nás také potvrzením, že UNIVERSO 1704 je nosným projektem a že spojení unikátních lokací, známého i objevného repertoáru a špičkové interpretace Collegia 1704, je zajímavým vývozním artiklem naší země.    

Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704, UNIVERSO 1704: Madrigali guerrieri et amorosi, Zámek Nebílovy (foto Collegium 1704)
Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704, UNIVERSO 1704: Madrigali guerrieri et amorosi, Zámek Nebílovy (foto Collegium 1704)

Možnosti platformy UNIVERSO 1704

Dramaturgie UNIVERSA 1704 vychází z dlouhodobého programového směřování Collegia 1704, v němž systematicky a na vrcholné úrovni především dostává do povědomí odkaz Jana Dismase Zelenky jako souputníka Johanna Sebastiana Bacha. Z dosavadních pěti videí je zřejmé, že se na nich Collegium 1704 představuje ve skvělé kondici, jak jsme v případě tohoto mezinárodně uznávaného špičkového souboru staré hudby zvyklí. A snímání kreativní kamerou v atraktivních lokalitách jejich vystoupení obohacuje o další vizuální zážitek. Každá skladba má specifické svícení a estetiku režiséra a kameramana Tokpy Korla s detaily a úhly záběrů, které by při snímání během běžného koncertu nebyly možné. Díla vybraná pro tento projekt korespondují nebo se naopak dostávají do kontrastu s architektonikou míst zvolených interiérů.

Do Císařského sálu Trojského zámku s až opulentními barokními freskami je umístěna Zelenkova Missa Corpis Domini a naopak Zelenkova Responsoria psaná pro temné hodiny Svatého týdne jsou natočeny v až mystickém šerosvitu funkcionalistického prostoru Divadla X10. Pro Monteverdiho Madrigaly válečné a milostné se hodí manýristické fresky s přírodními motivy v nádherném společenském sálu zámku Nebílovy. Bachovo Magnificat je umístěno do drážďanského protestantského kostelu Annenkirche, místa konání koncertů jedné z nejstarších koncertních sérií Collegia 1704 – mostu Praha – Drážďany.

A dlužno dodat, že si Collegium 1704 dalo záležet i na zasvěcených doprovodných textech a zpěvními texty v originále s českým překladem.

Jistě, živé koncerty ani takto vizuálně zpracovaná videa nenahradí, ale i ve chvíli, kdy se koncertní život vrátí do normálních kolejí, budou tato videa vítanou alternativou i „pamětí“ úrovně tohoto našeho souboru staré hudby pod vedením Václava Lukse.

Za přidanou hodnotu uměleckých videí UNIVERSO 1704 tak lze považovat i vizuální „ujištění“, že hudební díla jsou ukotvena v době, nad jejíž kulturností dnes můžeme jen žasnout. O to víc nabývá na důležitosti Luksovo prosincové burcující zvolání „A dost!“ ve stále přetrvávající situaci, kdy kultura je politiky v koronavirové krizi považována za „zbytnou“. A v aktuálních vládních příslibech rozvolňování zůstávají divadla a koncerty odsouvány do těch nejvzdálenějších fází posledního, 5. tzv. „balíčku pro návrat zpět do normálního života“, kdy epidemiologická situace klesne pod 50 nakažených na 100 tisíc obyvatel týdně v kombinaci se systémem T-N-O (test, prodělaná nemoc, očkování), s velmi nejistým časovým odhadem, snad prý v červnu nebo v červenci. To vše i po více než roce s covidem bez jakýchkoli relevantních argumentů k epidemickým rizikům v hledištích při operních představeních nebo koncertů vážné hudby.

Opera studio Praha (foto Opera studio Praha)
Opera studio Praha (foto Opera studio Praha)

Cesta Opery studio Praha – koncert ve videohře DramMatic

Úplně jinou cestu prezentace koncertu v době pandemie zvolilo alternativní uskupení Opera studio Praha. Jeho duší je sólistka Anita Jirovská a upoutalo na sebe pozornost ve výročním roce české státnosti hravou inscenací opery Lukáše Sommera Časoplet (Opera Plus zde) s vtipnou koláží ze střípků i střepů české historie. Teď tahle parta mladých hledala způsob, jak zprostředkovat svou produkci a zároveň alespoň částečně nahradit to, co nám v době covidové izolace tolik chybí a co jsme dřív považovali za naprostou samozřejmost – potkávat se na koncertě nebo v divadle a povídat si tam s ostatními. A vznikl nápad propojit koncert s videohrou. Opera studio Praha ve spolupráci s českými IT inženýry z Confer-O-Maticu a studenty ČVUT vytvořili virtuální divadlo DramMatic, které se vizuálně podobá Rudolfinu s Dvořákovou síní, do kterého můžete jít s přáteli třeba z druhého konce světa nebo kamarády zavřenými v karanténě.

Opera studio Praha (foto Opera studio Praha)
Opera studio Praha (foto Opera studio Praha)

Příprava na první koncert ve virtuálním prostoru byla nezvyklá. Na rozdíl od lidí „prostřílených“ tou spoustou akčních videoher jsem se já, coby totální avatarové nemehlo, místo šminkování a oblékání do gala musela naučit v tomto virtuálním světě teprve chodit, překonávat schody, nenarážet do zdí, sloupů i ostatních diváků. Naučila jsem se také tleskat, mávat, ba dokonce jsem se mohla nad Rudolfinem proletět a objevila jsem tajemnou černou díru, do které se dalo z prostranství před Rudolfinem během vteřiny vklouznout rovnou do sálu.

Opera studio Praha (foto Opera studio Praha)
Opera studio Praha (foto Opera studio Praha)

Přípravu jsem zúročila v praxi. Ve virtuálním Rudolfinu se nás sešlo odhadem tak ke stovce. Zatímco na koncertě jsme měli nad hlavami svých avatarů „spořádaně“ jen jména nebo přezdívky, ve video zónách ve foyeru a hlavně před Rudolfinem jsme si mohli zapnout mikrofony a kamery svých počítačů a povídat si s ostatními, jak to známe třeba ze skypu – tedy zažít to, co při dnes běžném pouhém streamování koncertů tolik chybí. Bylo zřejmé, že ta touha podělit se o své zážitky bezprostředně po koncertě byla obrovská. Ještě dlouho po jeho skončení zůstávaly před oním virtuálním Rudolfinem hloučky lidí, kteří se do té doby ani neznali.

Opera studio Praha (foto Opera studio Praha)
Opera studio Praha (foto Opera studio Praha)

Vlastní koncert byl živě přenášený z Betlémské kaple jako projekce na pódium oné virtuální Dvořákovy síně. Koncert sice nesl název opera-revival, ale v souladu s tímto novým konceptem koncertu ve videohře byla dramaturgie velmi pestrá – a nesená v optimistické jarní náladě. Komorní filharmonie Pardubice s mladým dirigentem Sébastienem Bagnoudem, který spolu s Anitou Jirovskou patří k zakladatelům Opera studio Praha, se samostatně prezentoval první a třetí větou z Beethovenovy 6., Pastorální symfonie. Hudební intepretaci doplnili pantomimickými etudami mimové a tanečníci Eva Urbanová a Vojtěch Svoboda. Na běžném koncertě by asi taková kombinace nepůsobila příliš vhodně, ale ve virtuálním koncertním sále jejich kreace vnesla oživení.

Opera studio Praha (foto Opera studio Praha)
Opera studio Praha (foto Opera studio Praha)

Ve vokální části programu se prezentovaly sopranistky Karolína Cingrošová Žmolíková a Barbora Ďubeková, mezzosopranistka Anita Jirovská a barytonista Daniel Klánský. V jejich podání vedle čtyř Moravských dvojzpěvů v úpravě klavírního doprovodu pro orchestr, jarní náladu prozářil Květinový duet z Delibesovy Lakmé, zazněla také árie Connais-tu le pays / Znáš tu zemi z Thomasovy Mignon, jedna z nejznámějších písní Richarda Strausse Morgen / Zítra z písní op. 27, došlo také na UkolébavkuHubičky. Programem se prolínal Wolfgang Amadeus Mozart Figarovou árií Non più andrai / Už nebudeš chodit, duetem Papagena a Papageny a tercetem Soave sia il vento / Sladký je vítr z opery Così fan tutte. Z mladých sólistů vyzařovala hlavně radost, že se v tom nekonečném kulturním lockdownu mohou předvést. Hostem večera byl houslista Pavel Šporcl, který se blýskl efektními Cikánskými melodiemi Pabla de Sarasata. A večerem sympaticky provázel Václav Žmolík, jen těch superlativů mohlo být méně.

Opera studio Praha (foto Opera studio Praha)
Opera studio Praha (foto Opera studio Praha)

Bylo to poutavé dobrodružství – a ne jen já jsem při koncertě neodolala pokušení si se svým avatarem tu a tam zaskákat, ba dokonce zatancovat. A přes všechnu předchozí přípravu přiznávám, že chvílemi poletování sekuriťáka pod stropem Dvořákovy síně a hopsání ostatních poutalo moji pozornost víc, než bedlivě soustředěné sledování programu. Ale doufám, že kostým avatara bude jen přechodným a trochu bláznivým úletem, vynuceným divnou dobou.

Opera studio Praha (foto Opera studio Praha)
Opera studio Praha (foto Opera studio Praha)

Budoucnost?

Oba projekty jsou v podmínkách limitovaných nemožností navštívit opravdové představení nebo koncert jistě chvályhodné a jejich životaschopnost prověří – doufejme brzy – uvolnění covidových zákazů. Nabídku alternativních možností kulturního života jistě v dnešní nouzi obohacují – ale kulturní svět, který jsme znali před koronavirovým lockdownem, nahradit nemohou. Ani nesmí!

Mohlo by vás zajímat


1 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments