Operní panorama Heleny Havlíkové (308) – Kdo propadl v Mnichově peklu?

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
V sobotu 13. února 2021 uvedla Bavorská Státní opera v Mnichově premiéru nového nastudování Čarostřelce Carla Marii von Webera v hudebním nastudování Antonella Manacordy a režii Dmitrije Čerňakova. V čase koronavirové pandemie se premiéra konala bez diváků a statisté měli nosy a ústa překryté rouškami. Divadlo vzápětí od 15. února umístilo záznam na své webové stránky, kde je zdarma dostupný do 15. března 2021.

Bayerische Staatsoper, Čarostřelec 2021 (zdroj FB Bayerische Staatsoper)

Čarostřelec (Der Freischütz) Carla Marii von Webera (1786-1826) na libreto Friedricha Kinda se vzápětí po skladatelem dirigované a nadšeně přijaté berlínské premiéře 18. června 1821 (Köngliches Schauspielhaus, dnes Konzerthaus Berlin) objevil v Lipsku, Karlsruhe, Vídni, Paříži. V pražském Stavovském divadle, kde Weber v letech 1813–1816 působil jako hudební ředitel, byl uveden (německy) ještě v roce premiéry 29. prosince 1821 a brzy i u nás zdomácněl (v českém překladu premiéra 1824, Stavovské divadlo). V Německu stále patří k jedné z nejčastěji uváděných oper.

Čarostřelec se etabloval jako vzor německé romantické opery a Weberovo nejhranější dílo, jemuž co do obliby nemůže konkurovat žádná z jeho deseti dokončených nebo jen rozpracovaných oper (mj. Abu Hassan, Tři Pintové, Euryanta nebo Oberon). Čarostřelce oceňoval i Richard Wagner. Některá hudební čísla tohoto singspielu zlidověla natolik, že je považovaný za německou národní operou.

Splněné zadání

V dnešní době nejrůznějších toxických vlivů „cancel culture“, kdy základy naší kultury jsou zkoumány lučavkou politické korektnosti, nepřekvapuje, že tyto tendence čím dál intenzivněji pronikají i do inscenačních trendů klasické opery. Intendanti operních domů jsou zmítáni obsesí „aktualizací“, aby jim snad tento vlak neujel. Pod praporem „přibližme operu dnešnímu publiku“ vpustili do opery nejdříve činoherní režiséry, aby je pak následovali i ti operní a přechodně ztracené pozice získali zpět a byli to oni, kdo budou dělat operu „jinak“. Navzdory názorům mnoha dirigentů, sólistů i četného publika.

Čarostřelec má v Německu pozici sice velmi oblíbené, ale tradicí zatížené národní opery, podobně jako u nás Smetanova Prodaná nevěsta. A Bavorská státní opera získala renomé jednoho z nejprestižnějších divadel v mezinárodním měřítku a charakteristiku souboru, který si pod vedením Nikolause Bachlera během jeho třináctiletého intendantského působení do svého programu vytyčil právě bourání tradic. Lze tak rozumět, proč si v době, která má potřebu kácet pomníky minulosti, na Čarostřelce pozvali v roce dvoustého výročí od jeho berlínské premiéry do Bavorské státní opery právě Dmitrije Čerňakova (1970).

Jako absolvent režie na Ruské akademii divadelního umění se Čerňakov od roku 2000 profiloval nejprve na ruských operách a následovala mezinárodní kariéra v širokém rozpětí operního repertoáru. Mezi přední desítku světových operních režisérů se vypracoval svými provokativními inscenacemi. Patří mezi generaci režisérů, kteří jakoby ztratili důvěru v „tradiční režii“ a klasickou operu se snaží vidět a prezentovat dnešním pohledem. Jeho koncepce ale nebývají pouhými samoúčelnými exhibicemi – aktualizace většinou nabízejí nový, pečlivě zdůvodněný a promyšlený výklad tradičních titulů. Pro Čerňakova je zároveň typické využití moderních technologií a soustředění na detailní hereckou práci se sólisty i sborem. Z jeho inscenací je patrné, že se mu daří o svých nekonvenčních a pro interprety velmi náročných koncepcích přesvědčit celý soubor. Pro své inscenace si zpravidla sám navrhuje scénu, na kostýmech často spolupracuje s Elenou Zajčevou.

S inscenacemi Dmitrije Čerňakova nemusíme souhlasit, ale stojí za to je vidět a přemýšlet o nich. Připomenu, že v roce 2012 dělal v Curychu Janáčkovu Jenůfu a v roce 2019 s Jakubem Hrůšou Věc Makropulos. V posledním desetiletí je jedním z nejžádanějších operních režisérů a zve ho Metropolitní opera (Kníže Igor), Anglická národní opera (Lady Macbeth), La Scala (mocně vybučená Traviata), festival v Aix-en-Provence (Carmen a Così fan tutte), Pařížská národní opera (Jolanta, Sněguročka, Trójané) a divadelní domy v Bruselu, Curychu, Hamburku, Mnichově.

Bayerische Staatsoper, Čarostřelec 2021: Pavel Černoch (Max), Kyle Ketelsen (Kašpar) (foto Wilfried Hösl)

Čarostřelec – ten Weberův

Dá se shrnout, že Čerňakov zadání očistit německou národní operu od nánosů tradice poctivě splnil a německé kritiky jsou většinou nadšené. Přepsal a zásadně změnil nejen dobu a místo děje, ale i charakteristiky postav a mluvené texty tak, že se dá mluvit spíše o inscenaci „na motivy“ Weberova Čarostřelce. Hudba drastických zásahů zůstala ušetřena, je Weberova – a hudební nastudování Antonella Manacordy je na špičkové úrovni, jak jsme na tuto složku operních inscenace z tohoto prestižního divadla zvyklí.

Čerňakovův zásah byl tak razantní, že bude užitečné nejdříve připomenout děj Weberova Čarostřelce. Vychází z tradice strašidelných příběhů, které v letech 1811–1815 do antologie Kniha o strašidlech zpracovali August Apel a Friedrich Laun. Obsahuje i příběh loveckého pomocníka, který výstřelem zasáhne svou vyvolenou, skončí v ústavu pro choromyslné a rodiče nevěsty žalem zemřou. Za druhý zdroj libreta je považována kniha Pohovory z říše duchů, v níž Otto von Graben zum Stein adaptoval domažlické soudní spisy. Zahrnuje i proces s písařem odsouzeného k smrti kvůli údajnému ulití začarovaných kulí, který se stal v šumavských lesích v roce 1710. Libreto Johanna Friedricha Kinda děj opery situuje do Čech krátce po konci třicetileté války. (Ostatně obliba podobných mysteriózních příběhů nepoklesla dodnes a zásobnice dnešních „urban legends“ je stále doplňována novými hororovými výjezdy „černé sanitky“.)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat


3.3 6 votes
Ohodnoťte článek
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments