Operní panorama Heleny Havlíkové (308) – Kdo propadl v Mnichově peklu?

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Ve druhém jednání Čerňakov vypustil pád obrazu pradědečka ze zdi ve spojitosti se zastřelením orla a zaměřil se na rozkrývání vztahu mezi nervózní submisivní Agátou a energicky suverénní Aničkou. Prostřednictvím textů promítaných nad jevištěm Čerňakov líčí, že když Agáta odešla z domova, Anička jí pomáhala najít si v životě novou nezávislou pozici. Teď se zdá, že je rozhodnutím Agáty vdát se za Maxe zaskočená. Těžko posoudit zda proto, že se s Agátou sblížily ve vztahu více mileneckém, než jen přátelském, nebo proto, že Maxe navzdory své image svobodomyslné feministky ve skutečnosti miluje. Agátinu sňatku se snaží zabránit a vyčítá jí zradu, když si vybrala život Hausfrau zredukovaný na děti, kuchyni a kostel, roli hospodyňky, ze které se jí ona, Anička, pomáhala vymanit. Agáta to chápe, ale plaše setrvává na tom, že se rozhodla pro život s Maxem. Jakkoli se Čerňakovy režie vyznačují tím, že sólisty vede k mnohotvárnému herectví, v prostoru prázdného jeviště pouze se třemi taburety v dlouhém výstupu Aničky a Agáty ani jedna ze sólistek brzy neměla „o čem hrát“. Scéna se nekonečně vlekla i přesto, že Anička s pohrdlivou ironií předvádí nafoukaného Kuna (duet Aničky a Agáty č. 6 Schelm, halt fest!), číšníci dávají na stolky ubrusy a výzdobu z bílých růží a Anička mezi nimi vybere dva nesmělé mladíky, které jako alternativu nabízí Agátě (arietta Aničky č. 7 Kommt ein schlanker Bursch gegangen), zatímco Agáta neustále netrpělivě sleduje mobil (árie Agáty č. 8 Leise, leise, Fromme Weise!).

Díl třetí – 23:50

Při proměně v druhém dějství se hotelová hala ponoří do temně modrého osvětlení. U Webera Kašpar ve Vlčí roli čeká na Maxe, aby odlili kouzelné kule. U Čerňakova Kašpar, nyní místo elegantního šedého obleku ve vojenských maskáčích a kanadách, přitáhne objemný balík zabalený v igelitu a přepásaný řemeny. Čouhají z něj nohy v botách. Znaveně si sedne na zem, nepřítomně zírá před sebe a zkušeně si pohrává s „motýlkovým“ nožem. Je evidentně v zajetí posttraumatického šoku, zcela mimo realitu, dokonce se diví, proč Max ještě nejde, i když je zřejmé, že v onom balíku je právě Max (č. 10 finále se sborem neviditelných duchů Milch des Mondes fiel aufs Kraut!). S odbíjením půlnoci, kdy Kašpar vyvolává Samiela, se ukáže, že trpí nejen schizofrenií, ale i disociativní poruchou identity a pekelník sídlí v jeho rozštěpené osobnosti. Kašpar mluví dvěma různými hlasy a vede tak rozhovor sám se sebou. Žádá Samiela o odklad, než propadne peklu, a výměnou nabízí Maxe. Následující scény jsou velmi brutální – v balíku je skutečně Max, celý zkrvavený, a Kašpar/Samiel ho krutě týrá, střílí kolem něj i do něj a nakonec nutí zmučeného Maxe, aby sedmou kulkou zastřelil jeho. Max hrůzou omdlí. Tyto scény bylo nepříjemné vůbec sledovat, natož vnímat hudbu. Byly kruté, ale i při velmi dobých hereckých výkonech obou představitelů zároveň v detailních závěrech kamer nedůvěryhodné svou „kašírovaností“.

Při použití tohoto aranžmá, v němž kouzlo kulí neovládá černý myslivec Samiel, si Čerňakov odpověď na otázku, kdo jim dává tu moc nikdy cíl neminout, nechal až na samotný závěr své inscenace.

Bayerische Staatsoper, Čarostřelec 2021 (zdroj FB Bayerische Staatsoper)

Díl čtvrtý – 9:30

Na začátku třetího jednání je hotelová hala opět v denním osvětlení. Bez úvodního rozhovoru ve Weberově originálu opery, ve kterém Max žádá Kašpara o poslední kuli, vidíme rovnou Agátu vystrojenou v bílých svatebních šatech (č. 12 kavatina Agáty Und ob die Wolke sie verhülle). Naříká tak dojemně, že se jí jednomu z číšníků skutečně zželí – k posměchu ostatních. Anička se sice stále nevyrovnala s tím, že se Agáta chce vdát, ale nakonec jí vylepšuje make-up a dokončuje oblékání (č. 13 romance a árie Aničky Einst träumte meiner sel’gen Base). Najaté zpěvačky s notami v ruce přicházejí zazpívat svatební píseň (č. 14 Wir winden dir den Jungfernkranz). Když Anička přinese v kulaté krabici namísto svatebního věnce pohřební (ze kterého však vidíme pouze balící igelit), nad hledištěm naskakují titulky jejich pomyslného dialogu. Anička s krabicí v natažených pažích Agátě „říká“: „Doufám, že jsi pochopila, že to je mezi námi konec.“ Agáta přitakává. Je na divácích, aby dovodili, jestli přinesla Anička pohřební věnec záměrně a jestli to je mezi nimi konec přátelství nebo milostného vztahu.

Díl pátý – 12:00

Třetí jednání přinese další modifikace identit postav. Přípravy na svatbu vrcholí, hosté se šampaňským v ruce povzbuzují Maxe, moderátor s mikrofonem v ruce (u Webera kníže Otokar) si z papíru opakuje připravenou řeč, číšníci roznášejí občerstvení a chystají podstavec s odstřelovací puškou, Max dokončuje oblékání a je zřejmé, že noční Kašparovo týraní na něm zanechalo nejen krvavé šrámy na obličeji, ale má i psychické následky (č. 15 sbor myslivců Was gleicht wohl auf Erden dem Jägervergnügen?). Kuno panovačně pokyne a moderátor do mikrofonu zahajuje svatební obřad: vyzývá Maxe ke zkušební ráně a zve nevěstu. Ta ovšem Maxe před střelbou varuje. Max nedbá, přistoupí k pušce a ve zvětšeném dioptru nad jevištěm vidíme, že sice začne mířit na ulici, pak ale přejíždí hlavní po hostech, kteří znejistí. Zatímco se moderátor „profesionálně“ směje, Max zastaví zaměřování na Agátě a vystřelí. Agáta padá.

V tu chvíli hala opět potemní jako při noci s Kašparem. Max se pohybuje jako v transu, tápe, vrávorá, nepřítomně a infantilně se směje (č. 16 finále Schaut, o schaut!). Agáta vstává, Max opakovaně střílí na Kašpara, který se dovolává Samiela a padá, aby se vzápětí nezraněný postavil. Moderátor se už nepodbízí vtíravou „zábavnou“ hantýrkou moderátorů, ale začne zpovídat Maxe a vyřkne ortel. V zajetí halucinací Max přikyvuje, v transu napřahuje ruce do prázdna, až vytáhne ze skupiny lidí jednoho z číšníků, sundá mu respirátor a vyzývá ho, aby promluvil. Číšník zpívá text Poustevníka, aby bylo Maxovi odpuštěno, zrušena zkušební rána a po roční zkoušce si mohl vzít Agátu. Max propukne v hysterický pláč. Agáta ho uklidňuje. Všichni se smířlivě objímají – Anička s Agátou a pak i s Maxem, Max s Poustevníkem a pak i s Kunem, Agáta s Maxem i Kunem. Max jakoby chtěl vzlétnout a hlasitě se rozchechtá. S posledními takty sboru na oslavu Boží dobrotivosti modré temno zmizí. V denním světle se vracíme do okamžiku po Maxově výstřelu: pohledy všech jsou upřeny na Maxe, který se spuštěnou puškou v ruce pomalu přistupuje k Agátě. Ta zůstává ležet bezvládně na zemi. Tma.

Who is Who v Čerňakovově inscenaci

Jakoby sám Čerňakov nevěřil, jestli budou diváci schopni identifikovat změněné charakteristiky postav, a hned na začátku pod portréty jejich představitelů doplnil titulky s návodem „who is who“. A předesílám, že obsazení bylo po pěvecké stránce excelentní a pro záměry režiséra i typově přesné.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat


3.3 6 votes
Ohodnoťte článek
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments