Operní panorama Heleny Havlíkové (308) – Kdo propadl v Mnichově peklu?

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Na panství českého knížete Otokara je polesným Kuno. Aby myslivecký mládenec Max získal nejen Kunovu dceru, ale i dědičný úřad polesného, má podle tradice jako „lesnickou maturitu“ předvést mistrovskou zkušební ránu. Z obavy, aby trefil, se nechá zvábit svým sokem Kašparem, aniž tuší jeho spolčení s ďábelským černým myslivcem Samielem, kterému se Kašpar upsal, a aby peklu unikl, chce náhradou za sebe nabídnout Maxe. V noci Kašpar a Max za běsnění živlů v tajemné rokli ulijí očarované kule, které neminou – s výjimkou poslední, o jejímž cíli rozhoduje Samiel. Agáta má neblahé tušení, které se její příbuzné, veselé Aničce, nedaří rozptýlit a při Maxově zkušební ráně padne. Ukáže se ale, že jen omdlela, protože ji ochránily posvěcené růže, které dostala od Poustevníka. Kulí je naopak zasažen zrádný Kašpar. Max se ke všemu přizná a přísné potrestání Poustevník zvrátí v podmínku ročního odkladu svatby a zrušení zkušební rány. Všichni děkují nebesům a dobrotivosti Pána, že dobro zvítězilo nad zlem.

Zamlžení hranice dobrého a zlého

Tuto v podstatě pohádkově prostou a zřetelnou hranici dobrého a zlého ve Weberově pojetí příběhu Čarostřelce Čerňakov „postpravdivě“ zamlžil natolik, že v tom „smogu“ sám bloudil. K záznamu inscenace je připojena poznámka, že je vhodná od 14 let – oprávněně.

Čarostřelec je singspiel, v němž jsou zpívaná čísla prokládána mluvenými texty. Hudební čísla Čerňakov ponechal, zatímco dialogy (podobně jako ve své režii Bizetovy Carmen na festivalu v Aix-en-Provence) zásadně zredukoval, doplnil nebo přepsal. Už během předehry jsou na oponu promítány portréty muže a ženy, pod nimiž postupně naskakují titulky. Protože nepohybují ústy a vyjadřují se pouze mimikou, lze to chápat jako virtuální rozhovor v jejich myslích. Z textu vyplývá, že jde o otce (Kuno) a jeho dceru (Agáta). Jejich vztah není nejlepší: Kuno je dotčený, že se o svatbě své dcery Agáty a jméně jejího nastávajícího dozvídá jako poslední. Je překvapený, jak se změnila od chvíle, kdy odešla z domu. Agáta otci vyčítá, že se o ni nikdy nezajímal a o svém nastávajícím jen poznamená, že ho miluje. Kuno jí přesto nabídne, že uspořádá svatbu. Agáta váhá, ale nakonec souhlasí.

Když se zvedne opona, je zřejmé, že Čerňakov přenesl příběh z panství knížete Otokara kolem druhé poloviny 17. století do současného velkoměsta. Bohatý a vlivný šéf Kuno pořádá firemní večírek v rozlehlé hale s vysokým proskleným stopem, elegantním lustrem a světlým kobercem. Její zadní stěnu tvoří dřevěné panely, které se otáčejí kolem os a propojují halu s předsálím moderní budovy, kde za celoskleněnou průhlednou stěnou vidíme okolní podobně prosklené mrakodrapy evokující luxusní čtvrť. Hosté, zaměstnanci Kunova impéria, se baví u stolků s občerstvením a jejich šéf Kuno, s procovským doutníkem, dává pokyny číšníkům v bílých sakách se jmenovkami, bílých košilích, černých motýlcích a černých kalhotách. Ti k oknu nainstalují podstavec s odstřelovací puškou vybavenou dioptrickým mířidlem. Hlaveň směřuje otevřeným oknem ven do ulice.

Nad jeviště jsou opět promítány hlavy hlavních aktérů, vedle nich naskakují titulky s jejich charakteristikami – postupně se tak vedle sebe seřadí všech pět hlavních účastníků firemního večírku a svatby. Na spuštěné oponě se také objeví velká modrá digitální číslice 13:00. Dosavadní aranžmá tak naznačuje, že se dělením „projekční“ plochy na výseče a uvozováním „dílů“ číslicemi s časovým údajem režisér přiznává k inspiraci u filmových thrillerů a krimiseriálů (typu 24 hodin). V tomto uspořádání i prostoru proběhnou všechny „díly“ Čarostřelce.

Bayerische Staatsoper, Čarostřelec 2021: Anna Prohaska (Anička), Golda Schultz (Agáta)(foto Wilfried Hösl)

Díl první – 13:00

K pušce přistoupí Max a míří. To, co vidí v zaměřovači on, diváci sledují v projekci nad stropem místnosti: kříž dioptru „putuje“ po lidmi zaplněné ulici. Max od pušky odstoupí, tváří se rozpačitě a nevěřícně – nemůže přece střílet na živé lidi. Šéf Kuno ale drsně přikáže: „Střílej!“ Max se sice znovu vrátí k pušce, ale udělá se mu zle – zastřelit člověka nedokáže. Místo něho suverénně nastoupí ke střeleckému postu Kilián, v dioptru vidíme, že zamířil na jednoho z chodců, staršího muže, a střelí ho do hlavy. Vítězoslavně zvedne ruce, hosté mu provolávají slávu, na oslavu zvedají číše vína a láhve s pivem. Vypadá to, že tato vražda „v přímém přenosu“ nikoho nezaskočila, jako by byla součástí „firemní“ kultury, jakýmsi iniciačním obřadem, propustkou do vnitřního okruhu Kunova podniku.

V tomto morálně problematickém duchu pokračuje firemní večírek bosse Kuna a servilních podřízených, během kterého se nejistý Max snaží neobratně a za posměchu ostatních včleňovat do „corporate identity“ společnosti své nastávající (č. 2 tercet se sborem Oh, diese Sonne a č. 3 árie Maxe Durch die Wälder, durch die Auen). Trpně snáší drsné přesvědčovací metody Kašpara, který se už mezi firemní elitu propracoval: nutí Maxe pít z placatice a dá mu i ránu pěstí do obličeje (č. 4 píseň Kašpara Hier im ird’schen Jammertal). Začíná být zřejmé, že Kašpar, o kterém z titulků víme, že se při službě v armádě účastnil bojových operací, má sám se sebou vážné psychické problémy (č. 5 finále Schweig, schweig, damit dich niemand warnt!).

Na konec prvního jednání Čerňakov připravil divákům (nikoli Maxovi) překvapení: číšníci uklízejí sál a „klevetí“, jestli Max uvěřil, že střelba byla skutečná. Nad jevištěm je opět promítán zvětšený pohled do zaměřovače a v kruhu dioptru vidíme, že zasažený muž na ulici opravdu padne, ale po chvíli se v klidu zvedne a odejde, jen se mu při pádu vylila káva. Patrně najatý herec. Číšníci se pobaveně smějí: Nikdo nebyl zastřelený, byl to jen fake a střelba jen předstíraná.

Díl druhý – 19:30

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat


3.3 6 votes
Ohodnoťte článek
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments