Operní panorama Heleny Havlíkové (307) – Dvakrát televizní Tosca z Ostravy

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
Národní divadlo moravskoslezské uvedlo nové nastudování opery Tosca Giacoma Pucciniho v hudebním nastudování Marka Šedivého a v režii Jiřího Nekvasila. Vzhledem k tomu, že i nadále trvá uzavření divadel pro publikum, o kterém vláda rozhodla při druhé vlně pandemie v říjnu loňského roku, ale umělci mohou za stanovených podmínek zkoušet a hrát, uskutečnilo se v Divadle Antonína Dvořáka bez diváků. Zájemci se na inscenaci mohli podívat v televizi Noe nebo na internetovém kanálu YouTube, a to jak v obsazení první premiéry 13. února, tak vzápětí druhé 15. února 2021.

Národní divadlo moravskoslezské, Tosca 2021: Petra Alvarez Šimková a Martin Šrejma (zdroj FB)

Po premiérách Verdiho Rigoletta ze Státní opery v přímém přenosu České televize a na YouTube kanálu Státní opery je to další pokus operního souboru, jak výsledky své práce v podobě nastudování nových inscenací dostat k divákům v době, kdy protiepidemické restrikce, nepodložené relevantními analýzami o jejich nutnosti a dopadech, srazily kulturní život na kolena. Stav nouze už trvá příliš dlouho a devastuje normální život, jak jsme ho žili před pandemií. Za této situace lze přivítat, že divadla hledají způsob, jak komunikovat se svým publikem, nicméně hrát pro prázdné hlediště je opravdu absurdní divadlo. Sebelepší televizní přenos skutečnou návštěvu divadelního představení nemůže (a ani nesmí!) nahradit.

Tosca (premiéra 1900) Giacoma Pucciniho (1858-1924) byla v ostravském divadle uvedena poprvé v roce 1921 a stejně jako jinde se sem tento operní titul, který patří k těm nejhranějším, opakovaně vracel v dalších nastudováních – to nynější je osmé. Novou inscenaci Tosky připravili hudební ředitel opery, dirigent Marek Šedivý a ředitel celého divadla, režisér Jiří Nekvasil, tedy vedoucí představitelé Národního divadla moravskoslezského. Spekulovat v této obtížné covidové době nad tím, jestli právě tento titul i s oporou ve stoletém výročí od prvního uvedení v Ostravě by měl být profilovou inscenací tohoto vedení, by bylo v kontextu zdejší dosavadní průbojné dramaturgie, neotřelých inscenačních přístupů i pozoruhodných hudebních nastudování nepřiměřeně přehnané. V této vymknuté době je sázka na diváckou jistotu zcela oprávněná. A podařila se, jak o tom svědčí téměř tři tisícovky zhlédnutí první premiéry na YouTube.

Národní divadlo moravskoslezské, Tosca 2021: Paolo Lardizzone (foto Martin Popelář)

Historické souvislosti

U málokteré opery jsou doba a místo děje určeny autory s takovou přesností jako u Tosky – je zhuštěn do pouhých několika hodin od odpoledne 17. června do úsvitu dalšího dne roku 1800 v Římě, tři dny po bitvě u Marenga. Tento jeden z hlavních střetů v rámci tzv. války druhé koalice při Napoleonově tažení do Itálie zvrátil i v Římě poměr sil mezi v tu chvíli vládnoucími představiteli protifrancouzské koalice s vojsky Neapolského království (v opeře reprezentované policejním šéfem Scarpiou a jeho poskoky) a mezi krutě pronásledovanými představiteli a přívrženci předchozí tzv. Římské republiky, ustavené pod vlivem francouzské revoluce v roce 1798 po obsazení Papežského státu francouzskou armádou pod vedením Napoleona Bonaparta s ústavou podle vzoru francouzského direktoria (v opeře reprezentované konzulem Angelottim a malířem Cavaradossim). Právě dvě postupné protikladné zprávy z bojiště u Marenga zasahují do děje Tosky a autor dramatu, které se stalo předlohou pro libreto opery, zkušený Victorien Sardou, tím vyhrotil dramatičnost příběhu – kdyby se odehrával jen o něco později, osudy protagonistů, jimž právě těchto několik hodin zcela převrátilo jejich životy, by se vyvíjely jinak. Toho 17. června 1800 šéf policie Scarpia, který vězní a popravuje exponenty i přívržence pronapoleonské Římské republiky, nejprve dostane hlášení, že francouzská vojska byla poražena. Nařídí oslavy, aby pak do vrcholící slavnosti přišla zpráva, že se Napoleonovi podařilo bitvu zvrátit a poražena byla naopak vojska koalice.

Národní divadlo moravskoslezské, Tosca 2021: Daniel Čapkovič a Petra Alvarez Šimková (foto Martin Popelář)

Znalost této zašmodrchané kapitoly z učebnice dějepisu se sice hodí, ale pro zážitek z Pucciniho Tosky ji až tolik nepotřebujeme. Zneužití mocenského postavení k dosažení vlastního cíle a prospěchu je téma, které se táhne historií lidstva od nepaměti a ukázkové příklady vidíme u nás i dnes. A jak v předloze Victoriena Sardoua tak i v Puccinim tvoří konkrétní historické události půdorys pro tragický příběh milenců, jejichž štěstí překazí představitel nepřátelské moci. Známe ho z řady dalších oper – v tomto případě jsou protagonisty obdivovaná zpěvačka Tosca, její milenec malíř Cavaradossi a policejní šéf Scarpia, který touží získat Toscu pro sebe a zničit svobodomyslného umělce.

Národní divadlo moravskoslezské, Tosca 2021: Maida Hundeling a Paolo Lardizzone (zdroj FB)

Inscenace Pucciniho Tosky, stylově ukotvené ve verismu, se tak rozprostírají mezi důsledným dodržováním předepsaných a atraktivních míst a času děje (ovšem s tím, že v bazilice Sant’Andrea della Valle je sice po obou stranách řada kaplí, ale kaple rodiny Attavanti se v ní ve skutečnosti nenachází) a dnes tak módním zasazováním nadčasového modelu střetu hlavních postav do jiných historických „kulis“, které se tak většinou dostávají do nesouladu s reáliemi v libretu. K první variantě připomeňme, jakou pozornost vyvolalo v roce 1992 televizní zpracování Tosky v režii Briana Large. Využil tehdejších možností televizní techniky a více než stovka televizních stanic odvysílala přímý přenos, který se odehrával ve třech částech přímo na libretem určených místech ve stanovenou dobu.

Z palety možností, jak dnes uvádět Toscu, ostravští inscenátoři sáhli po řešení, které se snaží nad těmito přístupy sklenout pomyslný oblouk. A jak v rozhovoru k premiéře přiblížil Jiří Nekvasil, chtěli udělat nejen silné veristické drama, ale postava Tosky jako úspěšné operní zpěvačky je přivedla k tematizaci momentu divadla: „Kladli jsme si tu hranici, kde je divadlo a kdo s kým hraje větší divadlo – jestli někdo, kdo si myslí, že to umí z divadla, nebo tajná policie.“

Národní divadlo moravskoslezské, Tosca 2021: Martin Gurbaľ (foto Martin Popelář)

Od malovaných kulis po plechový kontejner

3.9 8 votes
Ohodnoťte článek

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments