Ženitba a Schicchi v Plzni přinášejí zábavu a humor

Gejzíry vtipu, neotřelé nápadité gagy, situační komika i nadsázka. Výtečně hrající orchestr a pěvci odvádějící výborné pěvecké a obdiv zasluhující zcela profesionální herecké výkony. Díla, která mají spád a ani chvilku nenudí. To jsou aktovky Bohuslava Martinů Ženitba a Pucciniho Gianni Schicchi, které v premiéře uvedla na konci ledna opera Divadla J. K. Tyla v Plzni. Ve vtipné režii Josefa Nováka a v precizním hudebním nastudování dirigenta Jiřího Štrunce. Divadlo je uvedlo ve spolupráci s Pražskou konzervatoří, a tak se vedle profesionálních pěvců na jevišti objevili i studenti. Ti se s Ženitbou představí na letošním Pražském jaru v rámci oslav 200. výročí založení Pražské konzervatoře.

B.Martinů: Ženitba (O.Socha-Kočkarev, D.Tolaš-Podkolesin)

Premiéra se opravdu vydařila – na scénu Velkého divadla přišly inscenace plné humoru a krásné hudby. Pod taktovkou Jiřího Štrunce vyniká hudební čistota Ženitby ve své jednoduchosti, avšak plná rozličných motivů a posluchačsky vděčná stejně tak, jako charakterově zcela odlišná, melodicky bohatá, silná hudba Pucciniho Schicchiho v působivé dynamice i tempech. Zásluhu na celkové bezprostřednosti má i výtvarná podoba inscenací, pod níž je jako autorka scény a kostýmů podepsána Marta Roszkopfová. Klasicky pojaté aktovky plné nápadů a co do počtu i míry přesně vyvážených hereckých akcí si dokážou získat diváky. Josef Novák prokázal svůj cit pro charakteristiku prostředí i postav, pro hudbu i autora. V sobotní premiéře vsadili plzeňští na jistotu a všechny role až na jednu výjimku obsadili profesionály. První repríza patřila studentům, ti se ovšem neobjevují ve všech rolích, v Ženitbě a především ve Schicchim jsou mnohé role i v alternujícím obsazení svěřeny profesionálům.

B.Martinů: Ženitba (I.Žižlavská Koppová, L.Hájková-Agafja)

Tituly, které se v tomto složeném večeru objevily na jevišti, jsou rozdílné, byť je spojuje komediálnost. Ženitba vyžaduje kromě zpěvu i přesvědčivé až činoherní herectví a dobře zvládnutou prózu, která se v tomto díle Bohuslava Martinů s hudbou neustále prolíná. Všechny tyto aspekty měrou vrchovatou naplňuje především sólista plzeňské opery Dalibor Tolaš, který jako jedinečný ženich Podkolesin vystoupil v obou premiérách. V roli, která jako by mu byla na míru šita, úžasně rozehrává všechny komediální situace. A jeho herecké kreace – váhání, odhodlání, rozpaky, skrytý podtext v mluvené řeči i jemné nuance – by mu mohli mnozí činoherci závidět. Navíc je pěvecky jistý a bravurně zvládá přechody mezi zpěvem a prózou. Výtečně jej doplňují další postavy, mile gogolovsky zkarikované a režijně dobře vystižené. Ať to jsou tři zbývající nápadníci vdavekchtivé leč přece jen jaksi ´nevyzrálé´ Agafji. Tomáš Kořínek jako Ževakin, Miroslav Kopp jako Anučkin či Michal Kubečka v roli vypočítavého nápadníka Ivana. Pevěcky výborná Lucie Hájková jako Agafja dokázala vystihnout jednoduchost své postavy, aniž by přehrávala a Iveta Žižlavská Koppová přivedla na scénu lehce dryjáčnickou dohazovačku Fjoklu. Z lidsky směšných, přitom tak živoucích postav se vymykal Podkolesinův přítel Kočkarev, pojatý pěvecky výborným Richardem Samkem, však v příliš řekněme ´playboyském´ duchu. Okamžitému souznění s publikem zcela jistě napomohl skvělý překlad Evy Bezděkové, neboť komediálnost a vtip je nejen v tématu a režii, ale přirozeně i v textu samém. Navíc všem interpretům bylo výtečně rozumět a poradili si dobře i s prózou.

B.Martinů: Ženitba (R.Samek-Kočkarev, V.Smolíková-Agafja)

Na výbornou rozehraný večer pokračuje neméně skvěle už trochu jinak laděným smíchem – ironickým, sarkastickým humorem Pucciniho Gianni Schicchiho. Uvedeného ovšem v italském originále a obávám se, že přechod mezi zcela srozumitelnou českou Ženitbou a italštinou ve Schicchim je příliš náhlý. Komediálnímu titulu, jakým Schicchi je, by slušel český překlad lépe a diváci by se tak nemuseli soustředit na titulkovací zařízení. Tentokrát přivádí režisér na scénu bizarní, až přízračné postavy hamižných příbuzných lačnících po dědictví, zamilovaný mladý pár a ironického hlavního hrdinu. A další komické postav a situace. Ať je to sám Buoso Donati, posléze hledání jeho závěti či drobnosti jako je noha nebožtíkova čouhající z truhly či závěsu kolem postele. Titulní role se výtečně zhostil Aleš Hendrych. Schicchimu dal sarkasmus, zachoval noblesu a přitom odměřil tu správnou dávku komiky. Jeho ´postelová scéna´ – diktování falešné závěti – se vydařila nejen jemu, ale více než kdy jindy dokázala, jak záleží na všech aktérech Pucciniho aktovky. Na příbuzných v čele s našeptávající, pokřivenou stařenou Zitou, ale i na notáři či svědcích. Velký aplaus si vysloužili pěvecky i herecky skvělí představitelé mladého páru. Radka Sehnoutková jako dojemná Lauretta i v této zkratce dokázala vytvořit postavu plastickou a životnou. Richard Samek se objevil i v druhém titulu večera jako výborný Rinuccio. Skvěle dopadly ansámblové scény, a tak bylo zcela nasnadě, že závěrečný proslov Schicchiho vybízející k potlesku nezůstal bez odezvy. Je ale opravdu škoda, že zněl italsky.

G.Puccini: Gianni Schicchi (A.Hendrych)

Z druhého obsazení přesvědčili samozřejmě profesionální pěvci – v Ženitbě Ondřej Socha jako Kočkarev vystihl dobře ony stopy gogolovsky laskavé karikatury, navíc je narozdíl od Richarda Samka ve prospěch komediálnosti i lépe namaskován. Škoda, že mu při zpěvu bylo hůře rozumět. Ze studentů zaujala Veronika Smolíková v roli Agafji. U náročného Pucciniho pak Petra Vondrová jako Zita. Zasloužený aplaus sklidil jako Rinuccio sólista plzeňské opery Tomáš Kořínek, který obstál na výbornou po všech stránkách. Své kvality plně potvrdila jako Lauretta nadějná studentka konzervatoře Barbora Perná, která v Plzni ztvárňuje již Musettu a také Terinku ve Dvořákově Jakobínovi. V titulní roli Pucciniho aktovky alternuje s Alešem Hendrychem jako host Khachik Matevosyan, který je přece jen na jevišti méně výrazný.

G.Puccini: Gianni Schicchi (B.Perná-Lauretta, T.Kořínek-Rinuccio)

V následujících reprízách by se mělo obsazení profesionálů i studentů prolínat. Profesionalitu a připravenost konzervatoristů (z nichž se výrazně se svojí jevištní praxí i pěveckou zdatností vymyká Barbora Perná) na jejich příští povolání tedy prověří především reprízy. Aktovky, tak jak zazněly na scéně Velkého divadla, jsou pro diváky vtipným zpestřením a mají šanci oslovit i ty, kteří na operní představení obvykle nechodívají.

G.Puccini: Gianni Schicchi (O.Socha-Gherardo, L.Šmídová-Zita, M.Kubečka-Betto, I.Šaková-Nella)

Gianni Schicchi – Aleš Hendrych / Khachik Matevosyan
Lauretta – Radka Sehnoutková / Barbora Perná
Zita – Lenka Šmídová / Petra Vondrová
Rinuccio – Tomáš Kořínek / Richard Samek
Gherardo – Juraj Nociar / Ondřej Socha
Nella – Ivana Šaková / Karolína Žmolíková
Gherardino – Eliška Milotová / Chrysovalanto Panayiotou
Simone – Pavel Horáček / Miloš Horák
Marco – Jiří Hájek / Martin Vydra
La Ciesca – Ivana Veberová / Michaela Zahradnická
Betto – Michal Kubečka / Jan Ericsson
Amantio – Dalibor Tolaš / Lukáš Sládek
Spinelloccio – Jan Adamec / Jan Hnyk
Pinellino – Jan Fraus / Vladimír Müller
Guccio – David Cody / Marek Pavlíček
Buoso Donati – Pavel Feiferlík

www.djkt-plzen.cz

Foto M.Kolafová